Během jednoho měsíce máte za sebou jednání ve Washingtonu, v Pekingu a teď v subsaharské Africe. Je v tom nějaký záměr, průnik, větší obraz? Nebo co z toho vyplývá?
Ve Washingtonu jsem byl po roce na pravidelných konzultacích. Cesta do Číny měla za cíl otevřít komunikační linku s druhou nejmocnější zemí světa. A premiérova cesta do Afriky měla za primární cíl podpořit české podnikatele při pronikání na tamní trhy. Každá z těch cest měla svůj smysl.

Do Afriky jste se přesunul právě z Číny, jejíž vliv a moc na kontinentu stále roste. Pomohlo vám to nějak se zorientovat?
V Pekingu jsme ze zahraničněpolitických otázek probírali zejména Rusko a Ukrajinu. Pravdou je, že v Africe jsme na téma zadlužení vůči Číně narazili opakovaně. Hledali jsme tam však primárně prostor pro české firmy. A ten tam určitě existuje, třeba pro zbrojní průmysl. Rozhodně by bylo fatální, kdybychom tamější prostor vyklidili a nechali obsadit Ruskem nebo Čínou.

Lze už nějak hodnotit, jak úspěšná byla cesta po subsaharské Africe? Co bude následovat?
V každé z navštívených zemí se rýsují miliardové kontrakty. Budeme systematicky pracovat na tom, aby byly uzavřeny a aby na jednotlivých trzích český vliv rostl. Příležitostí je tam dost.

Etiopie, Keňa, Ghana a Pobřeží slonoviny. Bohužel navštívit Nigérii se nepovedlo. Můžete k tomu něco říci? Víte proč se to stalo a co za tím stojí?
Vměstnat návštěvu pěti zemí do týdenní cesty není jednoduché na žádném kontinentě a v Africe to platí dvojnásob. Osobně jsem přesvědčen, že se jednalo o problém vzniklý kvůli náhlé nepřítomnosti jejich prezidenta v zemi a nemožnosti zajistit adekvátní náhradní přijetí.

Vůbec tedy nemám potřebu zpochybňovat vysvětlení, které nám dala nigerijská strana. Důvody nepřítomnosti prezidenta v zemi jsou nám navíc známé a mohu k tomu jen dodat, že nemají s Česku republikou a naší politikou nic společného. Rozumbradování mnohých českých rádoby expertů a komentátorů, které jsem měl možnost sledovat jen na dálku a kteří hledali senzaci tam, kde žádná není, mi tedy přišlo opravdu směšné, někdy až smutné.

Nemůže zrušení přijetí českého premiéra doslova na poslední chvíli souviset s českou podporou Izraele?
Nezískal jsem z Nigérie jediný náznak, že by tomu tak bylo.

Zanedbala podle vás Evropa a potažmo Česká republika vztahy s Afrikou? Proč?
Neexistují jednoduchá řešení, ale určitě se o Afriku máme zajímat a hledat tam příležitosti. Vyklidíme-li prostor, zaplní ho jiní a naše postavení to oslabí.

Můžeme tam pozorovat vzestup čínského vlivu, ale také ruské zájmy zastoupené soukromými ruskými armádami včetně Wagnerovy skupiny. Jak těžké bude africké země přesvědčit, že to není nejlepší cesta z jejich situace?
Budeme-li k nim přistupovat jako rovní k rovným a nabízet lepší řešení, jistě se na mnohém dohodneme. Budeme-li moralizovat a poučovat, nemáme šanci.

Máme jim jako Česká republika co nabídnout? Myslím tím i ve vztahu k zajištění bezpečnosti.
Máme možnost jim napomoci s modernizací, výstavbou a výcvikem jejich ozbrojených složek. Budeme-li to dělat my, bude to rozhodně lepší, než když to budou dělat Rusové, Číňané nebo Turci. Vždycky se musíme dívat, jaká je k našemu angažmá alternativa a podle toho volit vlastní strategii.

Sám premiér už před odjezdem avizoval, že Afrika je klíčem k nelegální migraci do Evropy a problémům, které způsobuje. Jak můžeme situaci ovlivnit?
Snažit se podporovat stabilní režimy a centrální vlády. Chaos je tou nejživější půdou pro terorismus, občanské války a nekontrolovatelnou migraci.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka ve středu varoval, že subsaharská Afrika bude i pro nás velmi brzy velké téma.
Ano, zejména kvůli migračním tlakům.

Konkrétně třeba v Etiopii je velkým tématem voda a zajištění přístupu k ní. Stává se tou nejcennější komoditou, protože zhruba 80 procent Etiopanů pracuje v zemědělství a s klimatickou změnou přichází o obživu. Do pohybu se dávají statisíce až miliony lidí. Působí tam Člověk v tísni, ale jak dál konkrétně můžeme Etiopii pomoci?
Poskytováním humanitární a rozvojové pomoci, stejně jako podporou obchodu a investic a v neposlední řadě musíme i podporovat centrální vládu, aby měla bezpečnost v zemi pod kontrolou. Poskytovat pomoc samo o sobě totiž rozhodně nestačí.

Součástí delegace byli i zástupci českých firem obranného průmyslu. Rýsuje se nějaká dohoda? O co má konkrétně Etiopie zájem?
Mají zájem o výcvik a o letadla stejně jako o modernizaci a nahrazování sovětské techniky. Rádi jim v tom pomůžeme. A bude nejen z ekonomických důvodů určitě lepší, když se na tom budou podílet naše firmy, než když to budou realizovat Bělorusové a Rusové.

Jde ovšem jen o několik, řekněme těch stabilnějších zemí, ale co Mali, Demokratická republika Kongo, Niger? Řada západních studií vidí přímé rovnítko mezi bezpečností a stabilitou na jedné straně a hospodářským růstem v afrických zemích. Ale ostatně to je obecně platné měřítko globálně.
Nemám žádný jednoduchý recept. Prostě se musíme snažit o to, aby ty funkční země nepropadly do chaosu a ty nefunkční aby se ze svých problémů dostaly. A musíme se naučit někde pracovat s menšími gaunery, aby je tam nenahradili ještě větší gauneři. Taková je realita některých tamějších zemí a režimů. O to více si musíme zároveň vážit zemí stabilních, které mají o spolupráci s námi skutečný zájem.

Už dlouho se hovoří o cestě premiéra Fialy do USA a přijetí v Bílém domě. Je už jasné, kdy ke schůzce s prezidentem Bidenem dojde? A je možné, že to bude spojené s podpisem smlouvy na nákup letounů F-35, o kterém vláda nedávno rozhodla?
K podpisu smlouvy na letouny F-35 dojde bez ohledu na jakoukoli návštěvu. Od nástupu premiéra do funkce zároveň platí, že bude-li pozván do Bílého domu, jistě na takové pozvání zareaguje kladně.