Chyba! Letadlo se zaplňuje skoro do posledního místečka. Někteří lidé si stěžují, že mají málo místa. Ale v letadle vládne dobrá nálada.

Turecký spolucestující se živě baví s mladou dámou. Když letušky přinášejí jídlo, ptá se, co mu vlastně dávají. Aha, asi se ujišťuje, že to není vepřové maso, říkám si. K pití si ovšem objednává džin s tonikem. Poté co zjišťuje, že tento nápoj není (při letu do muslimské země?) v nabídce, nepohrdá ani vínem. A později žádá o ještě jednu lahvinku.

Do Istanbulu přilétáme před jedenáctou hodinou večerní místního času. Jaká bezpečnostní opatření nás tady asi čekají? Jenže letiště vypadá úplně klidně. Žádný problém. První policista, na kterého narážíme, sedí v zasklené budce a znuděně čte noviny.

Jak je možné, že tu je takový klid? Ptám se mladého muže, který se na letišti stará o návštěvníky summitu Severoatlantické aliance. Bezpečnostní opatření jsou obrovská, odpovídá. Všichni tedy mohou být klidní...

Když naše taxi opouští letiště, poznáváme, že ta bezpečnostní opatření asi nebudou žádným výmyslem. V pozdních večerních hodinách se zde vytvořila obrovská šňůra vozidel, která směřují opačným směrem než my.

Kolega, který má hotel v nejvíce střežené oblasti Istanbulu, bude muset dojít pěšky. Taxi tam totiž nemá přístup. A já ve svém hotelu nacházím upozornění: Pokud odlétáte z Istanbulu v době summitu NATO, buďte na letišti tři hodiny předem. Jinak vám hrozí, že neodletíte. Obávám se, že nakonec i ty tři hodiny mohou být málo.