"Vyrážejí s nákladem z letiště," ozývají se poslední zprávy, když s ozbrojenci stoupáme do příkrého svahu nad údolím, kudy vede lesní cesta. Ideální místo na přepad. Stejně jako ostatní si hledám nejvhodnější úkryt, tak abych nebyl z cesty vidět, ale sám všechno dole pode mnou mohl sledovat a fotit.

Ztrouchnivělý vyvrácený pařez je v tu chvíli perfektní. To ještě netuším, kolikrát tohle místo v následujících chvílích prokleji a pošlu někam. Hned o pět metrů dál se uvelebuje jeden z útočníků s kulometem. Nasazuje kuklu a zalehává.

Uvelebuji se na mokrém mechu a kontroluji baterie ve foťáku. Tam dole na cestě je světla dost i pro dlouhý objektiv. Je něco před druhou odpoledne a zásobovací konvoj tady má být každou chvíli.

Ve službách NATO
Konvoj patří k jednotkám Sil rychlé reakce NATO. Od počátku příštího roku čeká českou jednotku složenou převážně z vojáků 73. tankového praporu z Přáslavic nepřetržitá půlroční pohotovost. Zhruba dvousetčlenný kontingent bude začleněn do těchto sil a ve vojenském prostoru Libavá vrcholí jejich mnohaměsíční příprava.

Aliance může během pohotovosti jednotku vyslat prakticky kamkoliv na světě. Třeba do Afriky. "Do pěti dnů jsme schopni vyrazit na jakékoliv místo na světě. Nemáme žádná omezení," říká velitel 73. tankového praporu a řídící cvičení Michal Kucharský.

Síly rychlé reakce (NATO Response Force - NRF) jsou speciální mnohonárodní jednotky, které slouží Alianci v případě, kdy je nutné okamžitě zasáhnout kdekoli na světě. Jsou připraveny vykonávat různé druhy misí, včetně civilní ochrany, mírových operací nebo použití síly. Česká armáda pro NRF v minulosti vyčlenila například chemickou jednotku.

Kontingent českých vojáků bude v NRF sloužit jako podpůrná jednotka. "V případě vyslání máme na místě zajistit podmínky pro příchod hlavních sil Aliance, zabezpečit bojové jednotky, chránit základnu a navázat kontakt s místním obyvatelstvem," vypočítává Kucharský.

Jeho muži proto v posledních dvou týdnech na Libavé procvičují všechny možné situace, do kterých se mohou v případné misi dostat. Od vybudování základny, přes ochranu zásobovacích konvojů a VIP osob až po raketové útoky na jejich tábor.

Jako ve skutečné bitvě
"Ta slečna z televize si musí dát na hlavu kapuci. Proboha, vždyť jí uvidí, vlasy jí svítí do dálky," pokřikuje ještě na kolegy a hlavně na bloňďatou reportérku o kousek dál šéf ozbrojenců. Zalehává a od té doby už o něm nevím. Čas utíká a pořád nic.

Žádné zprávy, kde konvoj zrovna je a jak dlouho to ještě potrvá, prostě nic. Na tom mokrém mechu mi začíná být zima. Nohy pálí. Zkouším se trochu protáhnout, ale v polodřepu to moc nejde. Jakmile bych se postavil, bylo by na mě ze silnice vidět a ozbrojenci potřebují, aby před ně předjel celý konvoj.

Jak dlouho to asi může být, co tady dřepím. Závěrky zbraní jsem slyšel kolem sebe cvaknout naposledy asi před půlhodinkou. Kulometčík vedle se vůbec nehýbá, mám takové podezření, že pospává. No zkusím to taky, ale moc mi to nejde. Z toho čekání už slyším i trávu růst. Už bude skoro tma. Pomalu se nahrbím a z kapsy vylovím mobil. Žádný signál a bude skoro pět. Tak to už tady číhám přes tři a půl hodiny.

Najednou se konečně odněkud z hloubky lesa ozve blížící se zvuk motorů. Konvoj ale jede po blátivé cestě pekelně pomalu. Namáčknu se ještě víc na pařez a ani nedutám. Nemám vystrkovat hlavu ani foťák do doby, než padne prví výstřel. Kolem už je regulérní tma.

Konečně útok! Nad hlavou se mi ozývá ohlušující palba, stejně jako z lesa na protějším kopci. Dole u silnice explodují nastražené výbušniny a přímo proti mě se objevují stovky záblesků ze samopalů ochránců konvoje.

Snažím se něco vyfotit, ale je to marné. V tom zápalu boje úplně zapomínám na kulomet vedle a pěkně to se mnou škubne, když začne štěkat. Bitva vrcholí. Údolí ozařují vypálené světlice a všude se válí dým. Ochránci konvoje likvidují jednoho ozbrojence po druhém. Tady ze stráně mám všechno jako na dlani. Neskutečné divadlo.

Po dvaceti minutách je konec. Přestřelka jako z filmu. Kontroluji snímky a zjišťuji, že obstojný je jen jeden. Škoda, za denního světla by to bylo lepší. Pár minut kloužu po mokrých větvích z kopce a konečně se dozvídám, proč to konvoji tak dlouho trvalo. Velitelé vyhodnotili oblast za rizikovou s tím, že po cestě může dojít k nějakému přepadení. Poslali proto podél silnice pěší hlídky.