natoaktual.cz

Hledáme stážisty

Máte zájem o stáž v v Informačním
centru o NATO? Ozvěte se nám!

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Východní politika – zásadní polský příspěvek k debatě o nové strategii NATO

    20. července 2009  11:28
    Někdy se říká, že rozšíření Evropské unie na východ v roce 2004 bylo rozšířením o Polsko a "ty ostatní". O rozšíření Severoatlantické aliance v roce 1999 to platí dvojnásobně. Polsko bylo z hlediska Aliance skutečně zásadním "novým státem" a jeho vliv i stopa, kterou v posledních deseti letech zanechalo v NATO je zcela nejvýraznější ze všech států, o něž Aliance rozšířila své řady.  

    Polsko se velmi odlišuje od Česka, Slovenska či Maďarska také tím, že jeho obyvatelstvo bere velice vážně bezpečnostní situaci své země, že v něm ani zdaleka neplatí onen pocit, že armáda není vlastně potřeba, neboť jsme obklopeni samými přáteli a z bezprostředního okolí nám nic nehrozí. Polsko se v tomto spíše blíží pobaltským státům, které si jsou stejně jako Varšava vědomy křehkosti svého postavení, potenciální nestability regionu, v němž se nacházejí, a především sousedství Ruska.

    Ruska, které sice měřeno čistě ekonomickým pohledem je velmocí druhé kategorie, ale z čistě vojenského a strategického pohledu je státem, jež nemá v Evropě rovnocenného protivníka. O Evropě středovýchodní nemluvě.

    Polsko s Ruskem, přes "odsun" vlivu Moskvy o stovky kilometrů na Východ, stále přímo sousedí. Kaliningradská enkláva, nejvýraznější geopolitická "anomálie" na mapě Evropy, je pozůstatkem druhé světové války a zůstává klínem vraženým přímo do středu evropského kontinentu.

    Pro Polsko je klíčová také otázka Běloruska a Ukrajiny, které ani téměř dvacet let po rozpadu Sovětského svazu nejsou stabilními státy a jejich dlouhodobá existence není ani dnes zaručena, o plné nezávislosti na Moskvě nemluvě. Polsko, jako jediný stát z nových členských zemí NATO, má svoji vlastní, velmi výraznou "východní politiku", založenou mimo jiné na heslu části polské pařížské emigrace "bez svobodné Ukrajiny nebude svobodného Polska". V roce 1939 došlo v posledních dvě stě padesáti letech už k čtvrtému dělení Polska, při němž zmizelo zcela z mapy, aby pak Poláci přinesli největší oběti ze všech národů za obnovení své státnosti, jež byla následně znejistěna posunem celé země o 300 kilometrů na Západ. Nic z toho žádný středoevropský národ, dokonce ani Němci, nezažil.

    Členství v NATO nestačí?
    Proto není divu, že se Poláci, na rozdíl od Čechů, Maďarů či Slováků, neuspokojili samotným ziskem členství v NATO, ale velice pozorně sledují jeho vývoj a debata o "nové strategické koncepci Aliance" je v posledních měsících jedním z důležitých celospolečenských témat. A řekněme si to přímo, i obav o budoucnost NATO a jeho další existenci.

    Přestože Poláci mají určitý sklon k romantickému přeceňování své role, nepřehánějí příliš, pokud tvrdí, že jak napsal nejvýznamnější polský list Gazeta Wyborcza "nová strategická koncepce NATO se začala rodit v Krakově". Konference na konci února tohoto roku byla skutečně velice významným fórem a projev odstupujícího generálního tajemníka NATO Jaap Hoop de Scheffera byl v této debatě zřejmě nejvýznamnějších dosavadním veřejným vystoupením. Z polského hlediska o to důležitějším, že ministr zahraničí a zcela dominantní tvůrce polské bezpečnostní politiky Radoslaw Sikorski po tomto projevu prohlásil, že se s pohledy Hoop de Scheffera Polsko zcela shoduje. Schefferova "krakovská" vize by se dala shrnout do čtyř bodů.

    Za prvé Aliance musí jasně definovat nové, aktuální, hrozby.

    Za druhé musí definovat, v jakých případech, vedle čistě vojenského napadení, platí Washingtonská dohoda, která garantuje obranu napadaného státu všemi členy NATO.

    Za třetí jak bude NATO spolupracovat a propojeno s OSN či EU (ale i se státy jako Rusko či Čína), bez jejichž pomoci nelze řešit otázky jako Afghánistán či Balkán.

    A za čtvrté je to přinejmenším částečná změna tradičních ozbrojených sil, určených k obraně území Aliance, v mobilní síly schopné rychle zasáhnout kdekoli na světě.

    Tento zásadní souhlas, vyslovený Sikorskim, však neznamená, že by v Polsku i o těchto čtyřech pilířích nové koncepce NATO neprobíhala debata. Ministr obrany Bogdan Klich například veřejně varoval před přílišným rozšířením úkolů Aliance – i na takové oblasti jako je boj proti globálnímu oteplení.

    Otázkou, a to i z hlediska velice omezených zdrojů, je i přeměna nejméně části armád členských států v "expediční síly". Polsko do svých zahraničních misí v posledním desetiletí velice investovalo – materiálně i lidsky – a do jisté míry se ocitlo na kraji svých možností. V době "iráckého schisma" bylo společně s Velkou Británií nejzásadnějším spojencem USA v Iráku a i jeho angažmá na Balkáně či v Afghánistánu je mnohem zásadnější než dalších "nových členů" NATO.

    Gruzie jako varování
    Současně však Polsko s velkými obavami sleduje vzrůstající sílu i agresivitu postjelcinovského Ruska, svého souseda, s nímž se na východě Evropy polské strategické zájmy přímo střetávají a jemuž je silná proamerická orientace Varšavy (na rozdíl od "proruské" Evropy západní) trnem v oku. Z války v Gruzii, které se Polsko tvrdě zastalo, vyvodila Varšava dokonce nutnost "vyšších záruk bezpečnosti", než je NATO, jež se staly součástí dohod s USA o protiraketové základně. Pro Polsko (ale nejen pro něj) je životně důležité pokračování rozšíření NATO na Východ o Ukrajinu, Gruzii a další postsovětské státy, protože si je vědomo (na rozdíl od velké části EU) limitů spolupráce s Ruskem a z toho vyplývající rovnice – když nebudou postsovětské země v NATO, dostanou se do područí Moskvy. Nejde o nějakou protiruskou hysterii, současný kabinet Donalda Tuska se snaží o velmi pragmatické vztahy s Ruskem. Jde o zhodnocení situace, které se zakládá na hlubokých znalostech Ruska a ruského prostředí i analýzy kroků Kremlu. Především v tomto směru je proto třeba Polsku naslouchat. A dát polskému hlasu váhu, kterou by ve východní politice NATO mělo mít. Tedy váhu zásadní.

    Luboš Palata
    Autor je zástupcem vedoucího zahraniční rubriky českých Lidových novin
    a českým a slovenským zpravodajem Gazety Wyborczi a stálým zpravodajem German Times.
    Je nositelem několika českých i zahraničích novinářských ocenění.

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media