I když bezpečnostní složky delší dobu předpokládaly, že bezpečnostní problém podobného rozsahu je jen otázkou času, útok na redakci Charlie Hebdo všechny zaskočil.

Všichni tři ozbrojení útočníci byli občany Francie. Nešlo o útok, který by provedl najatý zabiják navštěvující Evropu, předvedl bleskovou akci a zmizel. Šlo o útok francouzských občanů, jimž francouzská banka poskytla půjčku a kteří měli vlastní rodiny. Mohli si dokonce dovolit bydlet ve slušné čtvrti, kde je vyšší úroveň sociální kontroly. I proto víme, že si u dvojice bratrů ničeho mimořádného nepovšiml ani soused pracující jako žurnalista, ani pekař, u nějž nakupovali chléb a který byl sám muslimského vyznání.

Jde o typ teroristy, který splývá s prostředím. Stojí snad za pozornost, že jeden z atentátníků měl při pátečních modlitbách otevřený spor s imámem, který v mešitě vyzýval shromážděné, aby se účastnili voleb.

Bratři měli sice časté telefonáty, ale právě sourozenecký vztah mohl oslabit pozornost policejních sil, které je měly sledovat. Atentátníci se znali z prostředí gangu pařížské čtvrti. Nešlo tedy o “osamělé vlky”, o nichž se mluví jako o velkém nebezpečí, ale o skupinu. Její příslušníci jsou stále na útěku.

Výpis z rejstříku trestů zasluhuje pozornost. Z prostředí obchodu s drogami a z násilníků se vyvinuli působením radikálních kazatelů pomsty ve jménu islámu oddaní bojovníci připravení obětovat život. Došlo k tomu během dvou let za zdí věznice ve výkonu trestu. Nikdo z těch, kdo je měli na starost, podobnou proměnu nezachytil. Jinými slovy, teroristé dokázali svou proměnu skrývat.

A přestože se pokoušeli vycestovat z Francie jako bojovníci do Jemenu, Sýrie nebo do Iráku, a opakovaně byli zadržování v odletové hale, poznatky nestačily na to, aby byli důkladněji sledováni. Jakoby nechyběly informace, ale chyběla odpovídající analýza. Ta naopak fungovala při útoku v samoobsluze. Atentátník po telefonátu s policií zapomněl zavěsit mobil. Policisté mohli analyzovat, kdy se začal modlit, čímž se podle všeho připravuje na útok. Nebezpečí pro rukojmí vrcholilo. To policii pomohlo stanovit, že zásah nemůže dále odkládat.

Zatímco k sourozenecké dvojici teroristů se přihlásila Al Kaida, což lze označit za věrohodné, Coulibaly se ve zveřejněném videu hlásil k islámskému kalifátu. To je sporné - nemluvil arabsky a zveřejňoval na internetu společné fotografie se svou nezahalenou partnerkou, což je pro bojovníka tzv. islámského státu těžko představitelné. Mohl tedy jednat na vlastní pěst. To ale nezabránilo představitelům islámského kalifátu, aby se k jeho činu později nepřihlásili.

Teroristický útok šel trojím směrem: proti svobodě slova (útok na týdeník Charlie Hebdo), proti institucím státu (útok na policistku ve čtvrti Montrouge), a proti židovské komunitě (útok na košer obchod). Hrozby pro satirický týdeník nebyly nové. Nový nebyl ani útok na cíle spojované se židovstvím, stačí připomenout útoky z března 2012 na židovskou školu (aktérem byl radikalizovaný Mohamed Merah). A útok na policii, která čelí v problémových čtvrtích měst soustavnému ozbrojenému odporu, není ničím neobvyklý. Novou byla intenzita vyvolaných emocí a úroveň publicity. Útočníkům se podařilo zasáhnout symbolicky významné cíle.

Z této perspektivy je zásadní symbolika odpovědi na tento čin. Riziko, že se naruší koheze společnosti podle konfesních nebo rasových kritérií, bylo vysoké. V zemi přeci jen vedle sebe žije vysoké procento občanů, kteří se kulturně hlásí k židovskému nebo muslimskému okruhu, přičemž jejich počty jsou vzhledem k celkové populaci na Evropu mimořádně vysoká. A přestože důraz na společná pravidla pro všechny a na nekonfesní povahu republiky patří k základním kamenům Francie, ve vzduchu visela i hrozba šíření ohnisek občanské války.

Bezprecedentní vlna solidarity v ulicích ale ukázala, že občané jsou s to se za republiku zmobilizovat. Slova “mobilizace” použil i prezident republiky v souvislosti s ozbrojenými silami: armáda v rekordním čase rozvinula sílu deseti tisíc mužů na území Francie, aby zabezpečila klíčová místa v zemi.

Celý teroristický útok má i další dimenze. Bojovalo se útočnými zbraněmi ve městě. Jsme svědky gerilové války na území jednoho z hlavních měst Evropy? Řada občanů projevila mimořádnou chladnokrevnost a odolnost. Sociální sítě a živé zpravodajství pracovaly tak intenzívně, až dokonce ohrozily samotný průběh operací. Složka kybernetického boje také nechyběla. Hnutí Anonymous vyhlásilo džihádistům válku, z účtů na sociálních sítích má zveřejnit identitu teroristů a jejich další plány. A džihádisté slibují odvetu.

Sledovat nejbližší vývoj bude neméně důležité, neboť změny kursu mohou být zásadní. Má se zastavit propad rozpočtů na obranu, což s ohledem na stav veřejných rozpočtů nebude úkol snadný. Otevřelo se téma bezpečnostního sledování činnosti na sociálních sítích - tedy diskuse, kterou aféra Snowden docela zarazila. Uvažuje se, jak zesílit kontrolu radikálních kazatelů ve vězení nebo jak posílit pravomoci služeb a další kooperaci se zeměmi, které jsou džihádisty ohroženy nejvíce - s Německem, Belgií a Spojeným královstvím. Z hlediska strategického stojí za to sledovat francouzsko-americkou kooperaci. Naopak otevřené tříbení názorů probíhá ve věci budoucnosti vztahů se zeměmi, které podle všeho džihádistický terorismus aktivně financovaly.

Při demonstracích národní jednoty jsme mohli být ve Francii svědky mimořádného okamžiku. Zasahující policisté a četníci procházeli davem, který vytvořil špalír. Ozval se sílící potlesk jako výraz poděkování. Pro bezpečnostní složky se jedná o historickou chvíli. Právě veřejné podpory jim totiž bude nyní třeba jako ještě nikdy.

Pavel Fischer
autor působil jako český velvyslanec v Paříži