I když v rámci bezpečnostního prostředí i ve vývoji systémů protiraketové obrany a jejich dílčích komponentů došlo v průběhu let ke značným změnám, lze říci, že skepse vůči těmto systémům stále, především v Evropě, přetrvává.

Skutečnost, že Česká republika nevnímá celou záležitost apriori negativně může mít mnohé kladné konsekvence. Zdrženlivý postoj mnoha evropských zemí nicméně neznamená, že by na vývoji protiraketové obrany s USA nespolupracovaly.

Případné zapojení České republiky do vývoje systému protiraketové obrany tak může znamenat zisk významných zakázek pro české firmy a prohloubení spolupráce v oblasti vývoje velmi sofistikovaných vojenských technologií.

Ministr Tvrdík očekává také pozitivní dopad v oblasti obranyschopnosti České republiky. Zde je nutné si uvědomit, že se stále jedná o velmi dlouhodobou záležitost.

I kdyby byly první součásti plánovaného systému rozmístěny v nejbližších letech, ten bude s největší pravděpodobností nejdříve sloužit k ochraně USA. K jeho rozšíření na další oblasti by došlo až v pozdější době.

Systém má navíc sloužit k ochraně před nepřátelskými balistickými střelami, proto problematika ochrany českého vzdušného prostoru např. proti útoku nepřátelských letounů bude muset býti při absenci bojeschopných letounů české armády řešena jinými prostředky.

Do doby, než česká armáda bude disponovat moderními letouny by bylo možno situaci dočasně řešit jednáním se spojenci z NATO o zajištění vzdušného prostoru země.