natoaktual.cz

Hledáme stážisty

Máte zájem o stáž v v Informačním
centru o NATO? Ozvěte se nám!

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • O co Kremlu (ne)jde

    20. října 2015  14:22
    Analýza Michaela Romancova z Metropolitní univerzity Praha
    Jedno z lidových mouder, které se dá téměř kdykoli použít i pro hodnocení aktivit mocností, zní: Když dva dělají totéž, není to totéž. Studená válka, kterou jsme prožili na „Východě“, proto dodnes v myslích mnohých našich spoluobčanů rezonuje jako snaha Sovětského svazu – hráze míru a socialismu, bránit se neustálému a celoplanetárnímu tlaku agresivních a imperialistických USA.  

    Ruský prezident Vladimir Putin. Ilustrační foto. | foto: NATO Photos

    Vojenské a zpravodajské aktivity USA byly (a zcela přirozeně dosud jsou) diskutovány, mapovány, kritizovány, zatímco o těch sovětských se, nejen v SSSR, ale v celém socialistickém bloku, nemluvilo. Všichni „vědí“, co Američané provedli v Koreji, ve Vietnamu, na Grenadě, ale... sovětské angažmá v Afghánistánu bylo zneutralizováno přítomností USA/NATO po roce 2001 a sovětská účast ve válkách v Somálsku, Etiopii, Angole či Mozambiku je pro drtivou většinu populace jak neznámá, tak i nezajímavá.

    Zahraniční show pro domácí publikum

    Za těchto okolností se Kremlu může jevit jako lákavé provokovat chaos všude tam, kde Rusko může, ať již „skrytě“, jako na Ukrajině, nebo otevřeně, jako v Sýrii, být přítomno. Optimálně by to mělo být blízko ruských, respektive bývalých sovětských, hranic, neboť dokud „na obzoru“ bude hořet, bude vlastní obyvatelstvo spokojeno i s málem.

    To, co se od 90. let dělo v postsovětském prostoru, včetně válek v Gruzii či na Ukrajině, je proto vždy a zásadně interpretováno jako přirozená reakce Ruska na negativní vývoj v regionu, který je „jeho“. Jak v postsovětském prostoru, tak i v Sýrii, je přítomnost, respektive aktivita ruských ozbrojených sil, vždy a zásadně legální, děje se se souhlasem vlád nebo v zájmu utiskovaného lidu s cílem zastavit chaos (podněcovaný USA/NATO/EU) a nastolit řád a stabilitu. Jakkoli se jedná pouze o (ne)libozvučná hesla, přesto tato slova mají docela zajímavou vypovídací hodnotu, neboť nám umožňují nahlédnout, co si současné ruské vedení myslí o světě, a zároveň ukazují na to, jakou roli by v něm Rusko mělo hrát.

    Z každého veřejného projevu věnovaného zahraničně-politické či vojensko-bezpečnostní situaci, ale i v řadě projevů jiných, zní silná a nesmlouvavá kritika architekta současného světového (ne)řádu – Spojených států. Rusko a sebe sama proto Putin staví do role, kterou historicky Rusko „vždy“ zastávalo: mocnosti přinášející mír a stabilitu, a to zejména v souvislosti s letošními oslavami 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. Je zajímavé, že v řadě projevů byla více než samo vítězství, jehož symbolem je vztyčení vlajky vítězství nad Reichstagem, zdůrazňována jednání z Jalty a Postupimi, tedy konference, na nichž byly položeny základy poválečného systému mezinárodních vztahů.

    Vzhledem k pozornosti, která byla na 70. výročí upřena, poněkud zapadlo, že letos také bylo vzpomínáno 200. výročí Vídeňského kongresu, tedy události, kdy se Rusko, poprvé ve své historii, stalo spoluarchitektem mezinárodních vztahů v Evropě. Car Alexandr I. byl při té příležitosti, v protikladu k poraženému Napoleonovi – „géniovi války“, označen za „génia míru“. Připomeňme, že tím hlavním, čím Alexandr obohatil tehdejší systém mezinárodních vztahů, nebylo vlastní dojednání mírových smluv a vytvoření systému evropského „koncertu“, ale systém tzv. Svaté aliance. Z jistého úhlu pohledu první „trvalé“ bezpečnostní aliance, která zavazovala své členy ke kolektivní obraně proti „revoluci“.

    V dalších letech se ukázalo, že ponapoleonská Evropa je právě na revoluce nesmírně bohatá. I když většina revolucí byla krvavě potlačená, jejich myšlenky žily dál a v zemích, které jimi byly zasaženy, se postupně vytvořily podmínky pro nástup konstitucionalismu a liberalismu. Ne však v Rusku, které si tehdy, pravděpodobně stejně jako teď za Putina (a předtím za Brežněva), vybralo cestu opačnou, cestu akcentující „tradiční a konzervativní hodnoty“ vedoucí přímo ke kolapsu roku 1917 (respektive 1989/91). Jestliže se osvícená imperátorka Kateřina Veliká jevila být „Semiramis severu“ a její vnuk, Alexandr I., se díky spoluúčasti na porážce Napoleona stal miláčkem evropských liberálů, vystupovali jejich nástupci už jen jako honosní reprezentanti země beznadějně zaostalé jak z hlediska hodnot, tak i hospodářství.
    Všimněme si prosím, že se od okamžiku, kdy se stalo zjevným, že se na východě Ukrajiny, natož v rámci celé Ukrajiny, nebude opakovat krymský scénář, přeci jen poněkud upravil slovník, kterým Putin a jeho okolí komunikují s mezinárodním společenstvím. Čas od času jsou stále připomínány jaderné zbraně, pořádají se vojenská cvičení a oznamují se nové kontrakty na dodávky zbraní, ale z tribuny Valného shromáždění OSN Putin, byť ruská média zdůrazňují, že tvrdě, rozhodně a až příkře, vyzval Spojené státy k obnovení spojenectví.

    Zájem světa o Rusko

    Na Krymu Rusko nikdo nepodpořil, v Sýrii nemá jednoznačnou podporu žádného stálého člena RB OSN. S výjimkou některých nerostných surovin (a částečně i zbraní) Moskva nemá světu co pozitivního nabídnout a dokud, podobně jako KLDR, nezačne světu vyhrožovat, nemá nic jiného, čím by mohlo zaujmout.

    Proč tak činí v době, kdy je Rusko nebývalým způsobem aktivní a všemi respektované? Nejspíš proto, že, jak například upozornil Fareed Zakaria, aktivita není úspěch! Rusko v Sýrii zcela jistě změnilo poměr sil, ale to neznamená, že úspěšně dosáhlo svých cílů. Ruští a z dalších zemí Společenství nezávislých států pocházející bojovníci zatím nebyli zničeni, Asad zatím není bezpečně zpět u moci a je otázka, zda kdy budou. Skupina BRICS, která se ještě před pár lety zdála být předurčena k převzetí vlády nad světem, má nové hospodářské problémy, přičemž ty staré – je jim přezdíváno „šampióni sociální nerovnosti“ – zůstaly nevyřešené.

    Na Krymu Rusko nikdo nepodpořil, v Sýrii nemá jednoznačnou podporu žádného stálého člena Rady bezpečnosti OSN. S výjimkou některých nerostných surovin (a částečně i zbraní) Moskva nemá světu co pozitivního nabídnout a dokud, podobně jako KLDR, nezačne světu vyhrožovat, nemá nic jiného, čím by mohlo zaujmout. Vzhledem k úprku kvalifikované pracovní síly, podfinancování vědy a její opětovné přednostní orientaci na potřeby vojensko-obranného komplexu, ani mít nebude. Rusko a Putin však bolestně a naléhavě doma potřebují stabilitu, kterou dosud vytvářeli díky přílivu petrodolarů.

    Přečtěte si další texty Michaela Romancova pro natoaktual.cz:

    Za těchto okolností se Kremlu může jevit jako lákavé provokovat chaos všude tam, kde Rusko může, ať již „skrytě“, jako na Ukrajině, nebo otevřeně, jako v Sýrii, být přítomno. Optimálně by to mělo být blízko ruských, respektive bývalých sovětských hranic, neboť dokud „na obzoru“ bude hořet, bude vlastní obyvatelstvo spokojeno i s málem.

    Není vyloučeno, že jeden z prvních kroků na této cestě byl učiněn o tomto víkendu v kazašských lázních Burabaj, kde Putin kolegům ze SNS, navzdory všem úspěchům, o nichž nepřetržitě referují ruská média, navrhl nejen společnou ochranu hranic před blízkovýchodními teroristy, ale také podniknutí kroků, které by snížily závislost na vnějších trzích. To není slovník úspěšného vítěze, ale někoho, kdo má pocit, že se nachází uvnitř obležené pevnosti. A netřeba pochybovat, že právě s takovým způsobem života mají všichni pohrobci sovětského systému skvělou zkušenost.

    Michael Romancov
    autor působí na Institutu politologických studií FSV UK a Metropolitní univerzitě Praha

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media