natoaktual.cz

SPECIÁL: Útok na Ukrajinu

Zpravodajský souhrn
k ruské invazi na Ukrajinu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • KOMENTÁŘ: Fáma o slibu nerozšiřovat NATO jako součást ruské propagandy

    16. ledna 2022  6:52
    V souvislosti s koncentrací silných operačních skupin ruských vojsk poblíž ukrajinských hranic se v české veřejné debatě znovu objevil argument, že prý údajně Západ Sovětskému svazu/Rusku slíbil na počátku 90. let minulého století nerozšiřovat NATO do střední a východní Evropy.  

    Americký prezident George Bush vítá Michaila Gorbačova před Bílým domem ve Washingtonu 31. května 1990. | foto: Prezidentská knihovna George HW Bushe

    Ruská propaganda tento narativ již dlouho využívá k podpoře svých požadavků vůči Západu, vytváření pocitu vinny u západních politiků a poslední léta také k ospravedlnění trvající agrese proti Ukrajině. 

    V českém mediálním prostředí je teze například obsažena v textu „Rusko zveřejnilo nehorázné požadavky“, který byl zveřejněn na Novinkách 17. 12. 2021. 

    Člověk by po tolika letech neúspěšného hledání empirické evidence pro výše uvedenou kontroverzní tezi myslel, že tento instrument ruské hybridní války proti Západu je již dostatečně zprofanován. 

    Jak je vidět, není tomu tak.

    Je sice pravdou, že řada akademických textů s výše zmíněnou dezinformací operuje. Jsou mezi nimi i texty publikované v kvalitních žurnálech. 

    Jejich problémem ale je, že pro výše uvedené tvrzení nemohou předložit dostatečně přesvědčivé důkazy. Tím nejpádnějším by byl například tajný dodatek ke smlouvě 2+4 o sjednocení Německa. 

    Nejde o žádnou sci-fi. Tajné dodatky k veřejně přístupným smlouvám konec konců nejsou nic v diplomacii neobvyklého a dvojnásob to platí o velmocech.

    Někdy se uvádí, že fámu o údajném závazku Západu vypustil Vladimír Putin na bezpečnostní konferenci v Mnichově v únoru 2007. To je ale nepřesné. Novinářské spekulace o údajném závazku Západu se objevily již v první polovině 90. let minulého století.

    Propracovanou hypotézu o údajném slibu, pokud je mi známo, formuloval potom v roce 1998 Michael MccGwire. Tvrdil, aniž by to dostatečně podložil prameny, protože tehdy byly ještě záznamy a poznámky z relevantních jednání nepřístupné, že Gorbačov měl dostat ujištění od západních politiků, že bude vytvořena nárazníková zóna mezi SSSR a Západem.

    V každém případě fáma o slibu nerozšiřovat NATO má racionální základ. Je jím proslulý výrok amerického ministra zahraniční Jamese Bakera „not one inch eastward” (“ani o píď na východ“), který byl pronesen na jednáních s Gorbačovem 9. února 1990.

    Znovu se jeho text objevil v roce 2008, když bylo nutné vysvětli ruskou agresi proti Gruzii v jiném akademickém žurnálu, ale v nezměněném znění. Jak tento akademicky snad přípustný „sebeplagiarismus“ interpretovat, komu to prospívá a o čem svědčí, je na jinou debatu. 

    V březnu 2014 variaci na toto téma znovu použil Putin při zdůvodňování ruské ilegální anexe Krymu a při propagandistické přípravě dalších agresivních akcí proti Ukrajině.

    Fáma má racionální základ

    V každém případě fáma o slibu nerozšiřovat NATO má racionální základ. Je jím proslulý výrok amerického ministra zahraniční Jamese Bakera „not one inch eastward” (“ani o píď na východ“), který byl pronesen na jednáních s Gorbačovem 9. února 1990.

    Důležitý ale je kontext, ve kterém zazněl a jak jej interpretovali další protagonisté tehdejších jednání. Kontextem bylo bez pochyby sjednocení Německa.

    O sjednocení Německa se jednalo v roce 1990 mezi USA, SSSR, Velkou Británií, Francií a oběma německými státy. Rozhovory vyústily v podpis smlouvy, která je obecně známá jako smlouva 2+4 v Moskvě 12. září 1990. 

    V rámci vyjednávání se přirozeně řešila i role Německa v evropské bezpečnostní architektuře. Z bezpečnostních aspektů smlouvy je důležité, že sjednocené německé ozbrojené síly neměly překročit 370 000 vojáků. 

    Německo, které nebude vlastnit zbraně hromadného ničení, mělo zůstat nadále členem NATO a jednotky sovětské armády měly být odsunuty z území bývalé NDR nejpozději do roku 1994. 

    Sověti požadovali, aby dokud nebude dokončeno stahování sovětských sil z Německa, se na území bývalé NDR nerozšiřovala vojenská infrastruktura NATO a nebyly na něm rozmisťovány neněmecké síly NATO. Neměl být navýšen kontingent západních sil v Berlíně. Na území bývalé NDR nesmí být nikdy rozmístěny síly vybavené zbraněmi hromadného ničení. 

    Všechno také bylo dodrženo ze strany Západu i Sovětského svazu.

    Myšlenku, že by záruky měly jít za rámec řešení „německé otázky“ se snažil tehdy prosadit spolkový ministr zahraniční Hans-Dietrich Genscher, který vždy uměl dobře hájit sovětské zájmy. Formulace, že „změny ve východní Evropě nesmí ohrozit Sovětské bezpečnostní zájmy“ a že „NATO by mělo vyloučit rozšiřování blíže sovětským hranicím“, které v projevech na počátku roku 1990 pronesl Genscher, mohly v jeho pojetí směřovat dále.

    Dostupné prameny nasvědčují, že přemýšlel, co by bylo, kdyby se Varšavská smlouva rozpadla. Důležité ale je, že jeho myšlenky nebyly vtěleny do žádných mezinárodně-právně závazných závěrů. 

    Americký ministr zahraničních věcí James Baker už v roce 1997 odmítl interpretaci svého výroku v jiném kontextu, než bylo sjednocení Německa a tím i celou konstrukci o údajném slibu nerozšiřovat NATO na východ.

    V neposlední řadě nic nesvědčí o tom, že Genscherovy poznámky při jednání akceptovali ostatní aktéři. Americká administrativa v kontextu Genscherových úvah dospěla k postoji, že Německo bude v NATO, východní části budou demilitarizovány a nebudou tam umístěny jiné alianční síly než německé. A jak již bylo výše uvedeno, k těmto omezením se Západ nakonec zavázal a dodržel je.

    Šlo o znovusjednocení Německa

    A jak celou záležitost vnímají protagonisté tehdejších vyjednávání? Chápali tyto záruky ve vztahu k Německu nebo k širšímu regionu střední a východní Evropy? 

    Americký ministr zahraničních věcí James Baker už v roce 1997 odmítl interpretaci svého výroku v jiném kontextu, než bylo sjednocení Německa a tím i celou konstrukci o údajném slibu nerozšiřovat NATO na východ. Bakerova slova potvrzuje kromě jiných dokumentů i zveřejněný záznam z konverzace s Gorbačovem 9. února 1990.

    Bývalý americký velvyslanec v Moskvě Jack Matlock v roce 2014 uvedl, že veškerá jednání roku 1990 se vedla výhradně o statutu Německa, nikoliv střední a východní Evropy. 

    Celá jednání probíhala v kontextu summitu na Maltě v prosinci 1989, kdy SSSR slíbil nepoužít ve svém bloku sílu k řešení politických problémů a disciplinaci satelitů a USA zdrženlivou politiku v regionu, která nebude poškozovat sovětské bezpečnostní zájmy.

    Tato neformální dohoda zavazovala Bushe a Gorbačova, Spojené státy a Sovětský svaz.

    Ze sovětské strany nechme promluvit osobu nejpovolanější. Michail Gorbačov k tomu v roce 2014 uvádí: „The topic of “NATO expansion” was not discussed at all, and it wasn’t brought up in those years. I say this with full responsibility. Not a single Eastern European country raised the issue, not even after the Warsaw Pact ceased to exist in1991. Western leaders didn’t bring it up, either. Another issue we brought up was discussed: making sure that NATO’s military structures would not advance and that additional armed forces from the alliance would not be deployed on the territory of the then-GDR after German reunification. Baker’s statement, mentioned in your question, was made in that context. Kohl and [German Vice Chancellor Hans-Dietrich] Genscher talked about it.“ 

    („Téma „rozšiřování NATO“ se vůbec nediskutovalo a v těch letech se o něm vůbec nemluvilo. Říkám to s plnou odpovědností. Ani jedna východoevropská země to téma nenastolila, a to ani po zániku Varšavské smlouvy v roce1991. Ani západní představitelé ji nepředložili. Diskutovalo se o další otázce, kterou jsme nadnesli: zajištění toho, aby vojenské struktury NATO nepostupovaly a aby po sjednocení Německa nebyly na území tehdejší NDR rozmístěny další ozbrojené síly aliance. Bakerův výrok, zmíněný ve vaší otázce, byl učiněn v této souvislosti. Kohl a [německý vicekancléř Hans-Dietrich] Genscher o něm hovořili.“)

    Je třeba k tomu něco dodávat?

    Suma sumárum, vyjádření účastníků tehdejších rozhovorů jsou jednoznačná a k jejich vyvrácení jsou nutné přesvědčivé argumenty (např. tehdy tajný dodatek smlouvy 2+4) a nikoli pouze domněnky, indicie a ex-post fabulace a konstrukce.

    Znovu zdůrazňuji, že nikdo, alespoň pokud je mi známo, prozatím nepředložil žádnou empirickou evidenci podporující tvrzení, že v rámci jednání o sjednocení Německa bylo slíbeno nerozšiřovat NATO o postkomunistické státy. Že by tato debata šla za rámec diskuse o roli sjednoceného Německa ve světě a že Sovětský svaz vůbec něco takového požadoval. 

    Je podle mého soudu málo pravděpodobné, že by se to tak mohlo udát. V roce 1990 nebylo rozšiřování NATO do postkomunistických států na pořadu dne, což je všeobecně známý fakt.

    Nebyl to ale Západ, který by toto téma zvedl. Byli to politici středoevropských států, zejména Lech Walesa a Václav Havel. Právě oni začali po rozpadu SSSR přesvědčovat vlivné členy tehdejší americké Clintonovy administrativy, že rozšiřování NATO je vhodná cesta.

    Varšavská smlouva stále fungovala. Její vojenské struktury byly rozpuštěny v únoru 1991 a Varšavská smlouva zanikla až v létě roku 1991. V létě téhož roku proběhl vojenský puč v Moskvě a s koncem roku 1991 se Sovětský svaz rozpadl. 

    Ti prozíravější politici mohli přemýšlet o tom, že by se vývoj mohl udát tímto směrem, ale v únoru 1990, když zazněla slova „ani o píď na východ“ byl konec Varšavské smlouvy a rozpad SSSR spíše spekulací než všeobecně zvažovanou variantou budoucího vývoje.

    S myšlenkou rozšíření nepřišel Západ

    Teprve v roce 1992 po šoku převratných událostí přelomu dekády se otevřela otázka, jak dále zajistit bezpečnost postkomunistických států. 

    Nebyl to ale Západ, který by toto téma zvedl. Byli to politici středoevropských států, zejména Lech Walesa a Václav Havel. Právě oni začali po rozpadu SSSR přesvědčovat vlivné členy tehdejší americké Clintonovy administrativy, že rozšiřování NATO je vhodná cesta. 

    Američané se k celému nápadu stavěli negativně až do jara 1993, kdy se jejich postoj změnil a agenda rozšiřování se v NATO stala aktuální. Proto také zcela logicky nemohlo být v roce 1990 seriózně jednáno o tom, že se NATO nebude rozšiřovat do střední a východní Evropy. 

    Racionálně uvažujícímu člověku musí být jasné, že v kontextu bezpečnostních problémů roku 1990, existence Varšavské smlouvy a dynamických politických procesů v SSSR by to bylo absurdní.

    Celý proces diplomatických vyjednávání o tomto problému je nyní dostatečně znám a byl mnohokráte rozebrán v akademických textech do nejmenších detailů, protože relevantní prameny jsou již nějakou dobu přístupné. Akademická debata se vede o tom, jak prameny interpretovat. 

    Znovu opakuji, mezinárodně-právně závazná smlouva, která by jasně říkala, že se NATO nebude rozšiřovat, se Sovětským svazem podepsána nebyla. To je skoro jisté.

    Bavíme se o interpretaci poznámek, náznaků a vět, o jejichž vyznění rozhoduje kontext.

    S jedním úhlem pohledu je možné se seznámit v práci Marka Kramera „The Myth of a No- NATO-Enlargement Pledge to Russia“, který vyšel v The Washington Quarterly v dubnu 2009.

    Název práce hovoří za vše. Pokud je mi známo, v následné akademické diskusi, která hlavní Kramerovy teze upřesnila, nebyly nikdy předloženy žádné relevantní empirické údaje, které by hlavní tezi rozporovaly. Tím mám na mysli stenozáznamy z jednání, poznámky vyjednavačů, tajné dodatky ke smlouvě atp. 

    Západními akademiky bylo přirozeně napsáno mnoho textů, které z pramenů „odečítají Putinovi ze rtů“ a rozvíjejí narativ, že americká administrativa dala Sovětskému svazu neformální záruky nerozšiřování NATO, které by pokrývaly agendu, jež by šla za rámec německého sjednocení. 

    Nicméně zatím mají smůlu v tom, že pamětníci, z nichž jsem zmínil v tomto textu Bakera, Matlocka a Gorbačova, jejich nepodložené vývody rozporovali a rozporují.

    Zdeněk Kříž
    autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media

    Cookies (seznam)