Jedná se o hrozbu pro Rusko?
Ruská opozice vůči projektu protiraketové obrany (missile defence, MD) má jen málo co do činění se strategickou jadernou rovnováhou mezi Ruskem a Spojenými státy. Navržená základna s 10 interceptory (antiraketami) v Polsku společně s dalšími 40 interceptory v USA by v žádném případě nezastavila více než 700 ruských strategických střel uložených v silech, na mobilních odpalovacích zařízeních a ponorkách. A navíc by interceptory umístěné v Polsku nebyly schopné eliminovat střely odpálené ze středního Ruska přes Severní pól n USA – byly by totiž příliš pomalé, aby dohnaly ty odpálené ruské rakety.

"Ruská opozice vůči projektu protiraketové obrany má jen málo co do činění se strategickou jadernou rovnováhou mezi Ruskem a Spojenými státy."

Ve skutečnosti je téma MD vynikající příležitostí pro Rusko, aby zbytku světa a svým občanům připomnělo, že se od éry Borise Jelcina vrací s velmocenským statusem. Konsolidace mocenského uspořádání, rostoucí ekonomické zisky a příjmy z ropy a zemního plynu v posledních letech daly prezidentu Putinovi a jeho souputníkům novou dávku sebedůvěry. Podle nich je právě nyní nejvhodnější chvíle postavit se Západu čelem a položit základy vlastní prominentní pozici na světové scéně. Opozice vůči rozmístění komponent MD systému v Evropě je jedním z testů ruské síly a diplomatické obratnosti nové éry.

Taktika strachu
Jakmile byly oznámeny plány na zahájení jednání ohledně rozmístění MD s Polskem a Českou republikou, Rusko zahájilo totální diplomatickou ofenzívu proti tomuto projektu. Základy systému protiraketové obrany v Evropě, jak tvrdí Rusko, neohrožují jen Rusko samé ale stabilitu a bezpečnost na celém kontinentě. Prezident Putin a další ruští politici odmítali hrozbu íránského jaderného programu a opakovaně varovali Evropany před novým kolem globálních závodů ve zbrojení. Aby posílili váhu svých tvrzení, začali ruští generálové mluvit o tom, že základny MD v Česku a Polsku přidají na seznam cílů ruských strategických sil a že se přestanou řídit Smlouvou INF z roku 1987 (která zakazuje vyzbrojování a rozmísťování raket středního doletu od 500 do 5500 kilometrů). V ruských médiích pak byly prezentovány testy nových zbraňových systémů jako například mezikontinentální raketa RS-24 nebo střela s plochou dráhou letu Iskander (SS-26) jako odpověď na hrozbu MD.

"Základy systému protiraketové obrany v Evropě, jak tvrdí Rusko, neohrožují jen Rusko samé ale stabilitu a bezpečnost na celém kontinentě."

Od této „taktiky strachu“ se očekávalo, že odradí Američany, ale současně politicky rozdělí evropské státy. Rusko doufalo, že Polsko a Česká republika budou v rámci NATO a EU izolovány. Nicméně Rusové tuto kartu přehráli. Ostatní evropské státy ohledně ruských cílů a pozic začali být naopak více ostražitými i to vzhledem k rostoucím autoritářským tendencím v domácí politice a agresivnější zahraniční politice Ruska. Posléze ruský pokus vystrašit a rozdělit Evropany selhal.

Taktika zapojení
Na summitu G-8  v Heiligendammu v červnu 2007 prezident Putin neočekávaně navrhnul, aby Spojené státy a Rusko společně provozovali radarové zařízení v ázerbájdžánské Gabale s cílem dohlížet na íránské aktivity. Na první pohled se toto jevilo jako úplný obrat ruské pozice.

Nyní je zřejmé, že se nejednalo o nic jiného než o novou taktiku jak zabránit rozmístění MD systému ve Střední Evropě. Rusko jednoznačně objasnilo, že očekává zastavení jednání s Polskem a Českou republikou o MD po dobu, kdy jsou ve hře jeho návrhy stran radarové základy v Ázerbajdžánu. Netřeba dodávat, že diskuse o ruském návrhu by mohly trvat měsíce či roky. Spojené státy navíc nezajímá možnost pouze sbírat data o íránských jaderných testech (což je právě funkcí ruské radarové základny v Ázerbájdžánu – součásti systému včasného varování), ale chtějí disponovat plně integrovaným systémem radarů a interceptorů, schopným zlikvidovat útočící střely. 

"Kdyby Američané pozastavili plány na rozmístění MD ve Střední Evropě a začali jednat s Ruskem, jejich důvěryhodnost by v této části Evropy vážně utrpěla."

Návrh na spolupráci dovoluje Rusku vystupovat jako racionální hráč na mezinárodní scéně v příkrém kontrastu s „nezodpovědným kovbojem“ – Spojenými státy. Kdyby Američané, Češi a Poláci pokračovali v jednání o MD, Rusko může tvrdit, že jeho dobrá vůle byla uražena a zneužita a že je donuceno přijímat protiopatření, jakým je odstoupení od Smlouvy INF. Kdyby Američané pozastavili plány na rozmístění MD ve Střední Evropě a začali jednat s Ruskem, jejich důvěryhodnost by v této části Evropy vážně utrpěla. Koneckonců USA vždy ujišťovali Varšavu i Prahu, že Rusko nebude mít nad systémem MD právo veta.
Tak či onak, ruská diplomatická hra o MD se zdá být stále daleka svého konce. A Moskva může mít v rukávu ještě hodně překvapení.

Lukasz Kulesa
Polski Instytut Spraw Międzynarodowych