Spolupráce v rámci V4 může být velmi přínosná, vede k ní ale náročná cesta

5. března 2012  20:17
Armádu České republiky čekají další těžké časy. Zpomalení ekonomiky znamená snížení příjmů do státní kasy a zároveň tedy i nemožnost rozdělit finance mezi jednotlivá ministerstva a další oprávněné organizace.  
Armáda České republiky (ilustrační foto) | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

České ministerstvo obrany trpí již několikátý rok snižováním rozpočtu, což se nevyhnutelně promítá do prostředků AČR. Ta postupně ztrácí schopnost plnit závazky, které ČR dala spojencům. Na tom nic nemění fakt, že stále vysíláme relativně silné kontingenty do zahraničních misí, v poslední době převážně do Afghánistánu. Armáda má i jiné povinnosti než zahraniční mise. A i když je naše schopnost tyto úkoly plnit velmi významná, armáda má své povinnosti i ve vztahu k teritoriu ČR.

Problémem je, že je obecně v České republice zakořeněn názor, že bezpečnost je dnes garantována Severoatlantickou aliancí a spojenci nám na zavolání pomůžou a že můžeme tedy beztrestně snižovat rozpočet pro MO/AČR . To je samozřejmě omyl.

Šetřit se musí, což je neoddiskutovatelné, ale je nutné, aby vše bylo činěno s určitým koncepčním výhledem. Další pravdou je, že vnější bezpečnost není záležitostí jen ministerstva obrany, a v řadě ohledů dokonce více, záležitostí ministerstva zahraničí. Ministr zahraničí by měl být advokátem opatření vedoucích k naplnění obranných schopností a tedy i kvality AČR. Ministr obrany pak za praktickou realizaci požadovaných schopností.

Je ovšem také pravdou, že významnou degradací obranných rozpočtů netrpí jen Ministerstvo obrany ČR, ale i většina partnerských ministerstev ostatních států NATO. Český problém spočívá v nepříznivém vývoji, který nás již dnes dostal na jednu z nejnižších příček v pořadí států a velmi pravděpodobně budeme mezi úplně posledními. Jak se snižují rozpočty a ochota České republiky investovat do vlastní obrany, tak se snižuje i kredit republiky na mezinárodním poli. Se snižováním rozpočtů nezbytně souvisí i schopnosti armády plnit to, co je její povinností.

Nekoncepční škrty

Kdyby vláda v čele se svým předsedou uvedla, jaká je vlastně představa o budoucnosti AČR a přijala podobnou zásadu jako tomu udělala Velká Británie, bylo by možné na krátkou dobu výrazně snížit rozpočet a řízeně některé aktivity armády utlumit, ale po stanovené době nastartovat jejich obnovu nebo budování jiných kapacit. To se dnes neděje a neustálé téměř nic neřešící škrty vedou ke zmíněné degradaci. Téměř ukázkovým příkladem je osud Bílé knihy o obraně, kterou vláda přijala jako zásadní dokument pro rozvoj armády, aby ji krátce nato znehodnotila významnými škrty v rozpočtu ministerstva obrany.

Politická reprezentace a ti, kteří se tímto problémem chtějí seriózně zabývat, by měli znát armádní kulturu. Žádný ministr obrany, ani generál veřejně nepřizná, jaký je skutečný stav podřízené součásti. A v každém hodnocení výcvikového roku zazní věty typu "i přes obtížné podmínky omezeného rozpočtu byly všechny úkoly výcvikového roku splněny".

Kdyby vláda v čele se svým předsedou uvedla, jaká je vlastně představa o budoucnosti AČR a přijala podobnou zásadu jako tomu udělala Velká Británie, bylo by možné na krátkou dobu výrazně snížit rozpočet a řízeně některé aktivity armády utlumit, ale po stanovené době nastartovat jejich obnovu nebo budování jiných kapacit. To se dnes neděje a neustálé téměř nic neřešící škrty vedou ke zmíněné degradaci. Téměř ukázkovým příkladem je osud Bílé knihy o obraně, kterou vláda přijala jako zásadní dokument pro rozvoj armády, aby ji krátce nato znehodnotila významnými škrty v rozpočtu ministerstva obrany.

Existuje řešení, které je dlouhodobě označované jako za cestu vpřed pro celou Alianci, a tou je skutečná mezinárodní spolupráce. Zatím bohužel všechny zásadní pokusy zkrachovaly a je úplně jedno, jak se jim říkalo. My známe velmi dobře závazky států ke kapacitám, které měly zvýšit efektivnost financí vkládaných do armád a stejně tak i kvalitu v garantovaných projektech učiněné na "Pražském summitu NATO" v roce 2002.

Další související texty na natoaktual.cz:

Dnes Severoatlantická aliance připravuje pro summit v Chicagu projekt "Smart Defense", který není nic jiného než další pokus o racionalizaci vojenských struktur NATO a jednotlivých států, ušetření peněz na rozvoj armád a samozřejmě, že zvýšení obranných kapacit. Otázkou bude, zda to členské státy NATO nepochopí jako příležitost k dalšímu snížení rozpočtů a další omezení schopností armád.

V současné době probíhá v rámci států Visegradské 4 jednání o možném podobném projektu, tedy spojit síly v budování našich ozbrojených sil, vytvoření možnosti integrace některých vybraných projektů s tím, že jeden nebo více států, budou vytvářet určité kapacity, a že recipročně jiné státy nahradí kapacity, které pro ty první musely být utlumeny. V žádném případě to není jednoduché rozhodnutí a zpravidla se týká rozhodnutí vzdát se některých kapacit, které by při selhání partnera mohly chybět. Na druhou stranu je ovšem také pravda, že se může stát, že o onu kapacitu úplně přijdeme důsledkem toho, že na ni prostě finance v rozpočtu nebudou. Příkladem je kdysi vlajková loď ČR, a tou byly pasivní radarové systémy. Dnes i pro nás okrajová záležitost jenom proto, že jsme nedokázali projekt rozvíjet.

Mezi vysokými politickými i vojenskými představiteli existuje přesvědčení, že bližší spolupráce států V4 je potřebná a perspektivní, existuje ovšem i hluboká skepse a zklamání z několika zahájených projektů, které se již po krátké době ukázaly jako neživotaschopné pro rozdílné národní zájmy zúčastněných.

Podstatné také je, že není téměř ve všech státech, mimo Polska, odpovídající finanční stabilita vojenských rozpočtů. To způsobuje zásadní problémy nejenom v mezinárodních projektech, ale i v rozvoji ozbrojených sil daného státu. Právě pro nedostatek finančních prostředků a nestabilního rozpočtu je ve státech V4 hlavní pozornost věnována vlastním problémům, více než mezinárodním.

Přes uvedené negativní argumenty je zmiňováno několik projektů, které by bylo možné rozvinout. Jedním z nich je například vzdělávací program, při možném využití společných vzdělávacích a výcvikových institucí. To ovšem předpokládá zrušení některých neefektivních zařízení, což je považováno více za politické rozhodnutí než za rozhodnutí odborné.

Rovněž společné zbrojní projekty jsou chápány jako možné řešení, ale současně je nutné bráti v potaz aspekt zmiňovaný představiteli zbrojního průmyslu – možnost ztráty zaměstnání v místě, kde bude ukončen provoz firem z důvodu ukončení zbrojního programu, anebo ztráta "know -how" v daném oboru.

Dlouhodobá spolupráce?

Mezi vysokými politickými i vojenskými představiteli existuje přesvědčení, že bližší spolupráce států V4 je potřebná a perspektivní. Existuje ovšem i hluboká skepse a zklamání z několika zahájených projektů, které se již po krátké době ukázaly jako neživotaschopné pro rozdílné národní zájmy zúčastněných.

Podstatné také je, že není téměř ve všech státech, mimo Polska, odpovídající finanční stabilita vojenských rozpočtů. To způsobuje zásadní problémy nejenom v mezinárodních projektech, ale i v rozvoji ozbrojených sil daného státu.

Přesto zde máme na co navazovat. Příkladem může sloužit řadu let fungující projekt severských států – Norska, Švédska, Dánska a Finska. Spolupráce je v takovém rozsahu, že státy ze svých ministerstev obrany a generálních štábů vysílají na trvalé pozice svých protějšků své zástupce do nejdůležitějších, především plánovacích odborů. Tím zajišťují propojení svých aktivit nejenom v oblasti výcviku, vzdělávacích procesů, ale i společných nákupů. Nejedná se ovšem jen o tento příklad, již dlouho funguje spolupráce mezi Velkou Británií a Holandskem v oblasti námořnictva, podobně se nově rozjíždí spolupráce mezi Velkou Británií a Francií. Příkladů je ovšem mnohem více.

Základní otázky, které je nutné pro další období vyřešit státy V4 (a nejenom státy Visegrádu):

  • Jaká je závaznost rozhodnutí pro budování společných kapacit a zároveň vymahatelnost při porušení povinnosti. S tím souvisí dosažení politického konsenzu všech demokratických stran v parlamentech a z toho plynoucí dlouhodobost (problémem ovšem zůstává případná změna pol. stran v parlamentu). 
  • Vyřešení opatření, kdy v případě objektivních důvodů nemůže druhá strana plnit své povinnosti
  • Úprava zákonů, v některých případech i ústavy, tedy přenesení odpovědnosti za obranu zejména vlastního území, na druhou stranu a opačně, převzetí odpovědnosti za obranu nebo použití vojsk pro plnění úkolů ve prospěch jiného státu (aniž by bylo nutné použít zdlouhavé postupy parlamentu atd.). Tento aspekt je často zmiňován v případě společné obrany vzdušného prostoru, i když dnes existuje zkušenost s NATINADS a s nasazením v Pobaltí. 
  • Vyřešení otázek financování, ale také podílu na případném zisku (nemusí být vždy finanční)
  • Kompenzace výroby nebo jiné produkce při utlumení výroby určitého zbraňového segmentu

Co považuji za potřebné, je provést před jakýmkoli zásadním rozhodnutím definici role NATO v době "po Afghánistánu", ale také v dobách, které mohou reálně nastat: hluboké globální ekonomické krize, nejistoty vývoje na Středním a Blízkém východě, případného izraelsko-arabského konfliktu, tureckého rozhodnutí hrát roli leadera v regionu, snížení zájmu USA o Evropskou unii, ruské diplomatické ofenzívy – například v oblasti realizace projektu protiraketové obrany či nejistoty důsledků arabských revolucí směřujících k radikalizaci islámu v celém severoafrickém regionu

Velmi potřebné také bude nadefinovat, co potřebuje společenství zemí sdružených v NATO a co státy V4. Potřeba států našeho regionu přitom vůbec nemusí být to samé ve vztahu k zemím Severoatlantické aliance. Proto je velmi potřebné provést analýzu stavu obranných kapacit všech států V4 , případně i jiných států ochotných s nimi spolupracovat, a následně dosáhnout shody postavené na podobě specifických státních zájmů politických, vojenských a samozřejmě také ekonomicko/industriálních.

Přečtěte si další texty Jiřího Šedivého pro natoaktual.cz:

Po shodě (průniku) zájmů pak definovat systém, ve kterém se bude kooperace pohybovat a ve které se budou vzájemně vyvažovat "náklady a zisky" (tzv. win/win project) a pak vydefinovat potřebné projekty a definovat jejich silná i slabá místa.

Za klíčové na základě dlouholetých osobních zkušeností považuji stanovit závazná a vymahatelná a penalizační pravidla pro případ, že by jedna ze zemí nedostála svým závazkům.

A jako poslední věc připravit vybalancované projekty (nemusí být vyváženy hned, ale v dlouhodobém horizontu ano) a zajistit jejich dlouhodobé a stabilní financování,

Základem je sjednocení činností, struktur a zbraňových a jiných systémů.

Návrh možných projektů pro počátek aktivit, na které se všechny, nebo alespoň některé státy V4 mohou soustředit je mj. projekt "voják 21. století", vytvoření zóny "Gripen" (připojením se Slovenska k ČR a Maďarsku a jednotnou logistikou), vytvoření společné "Battle group", společná modernizace letištních radarových systémů, případně jejich společná akvizice či jednotná logistika pro dopravní letadla CASA 295 (Polsko a ČR).

Velmi významné také je vyřešit sjednocení vojenského školství, vytvoření společného akvizičního procesu, vytvoření sítě center odborného výcviku (CoE) akreditovaných NATO a vzájemně podporujících kapacity států V4 či optimalizace využívání výcvikových prostorů a jiných nákladných výcvikových zařízení. Téměř nekonečný příběh je jednotná modernizace, výcvik a logistická podpora bojových a transportních vrtulníků.

Výčet možných společných projektů může být samozřejmě mnohem širší. Spolupráce států V4 může přinést mnohé úspěchy, má ovšem řadu úskalí, které nemohou být překonány jen na úrovni jednotlivých ministerstev, ale vyžadují obecný politický souhlas, který nebude v budoucnosti podléhat různým tendenčním tlakům a bude po mnoho let stabilní.

armádní generál (v záloze) Jiří Šedivý
autor je bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2016

Počtem účastnících se letadel rekordní Dny NATO v Ostravě vidělo 130 tisíc návštěvníků.

Šampionát odstřelovačů

Duben 2016

Jedna rána, dvacet sekund! Snajpři z devíti zemí soupeřili v preciznosti

Staronová Aerovka

Duben 2016

V historických hangárech Aerovky v pražských Letňanech se otevírá nová letecká expozice.

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.