Všechny tři země s nedůvěrou hledí na nevyzpytatelnou Severní Koreu a severní soused, Rusko, razantně vykročilo na cestu zpět ke svému velmocenskému statutu, což se jich rovněž bytostně dotýká.

"Stávající politická a bezpečnostní situace v této části Asie zahrnuje škálu potenciálních hrozeb."

Stávající politická a bezpečnostní situace v této části Asie zahrnuje škálu potenciálních hrozeb. Rusko a Čína vlastní a mají kapacity na výrobu jaderných zbraní. Do jaderného klubu se tlačí Severní Korea. Schopnosti vyrobit jadernou zbraň a tomu odpovídající technologickou úrovní průmyslu již v současné době  disponují i Japonsko, Jižní Korea a Tchajwan.

Zejména Čína budí rostoucí obavy
Velkou nedůvěru vzbuzuje netransparentní financování a modernizace ozbrojených sil ČLR a to i v těch složkách ozbrojených sil, které jí prvně v historii umožňují aktivní obranu za hranicemi státu. Demonstrace schopnosti zničit cíl v na oběžné dráze země, kdy čínská balistická raketa zasáhla vyřazený čínský meteorologický satelit, tyto obavy nejen sousedů Číny posílila. V posledních dnech ČLR oznámila rozhodnutí ohledně  dalšího rozvoje  svého raketového programu v souvislosti s plány na výzkum Měsíce. Je rozhodnuto o vývoji nové balistické rakety, která bude schopna dopravit na oběžnou dráhu mnohem těžší náklad. O tom, že takováto raketa bude schopna nést mnohem těžší hlavice a tím posílí vojenské schopnosti ČLR není třeba pochybovat. Rovněž tak bylo oznámeno rozhodnutí o vybudování nového kosmodromu na ostrově Hainan.

I nadále zůstává komplikovaná situace na Korejském poloostrově, kde sousedy a zbytek světa o své nepředvídatelnosti neustále utvrzuje režim v Severní Koreji. Viz odpálení balistické rakety přes Japonsko, nebo neúspěšný pokus s odpálením několika střel které dopadly do moře blízko ruského Vladivostoku a o uskutečněném jaderném pokusu už ani nemluvě.

Trvale zůstává komplikovaná situace v Tchajwanské úžině. Čína neustále posiluje a modernizuje jak raketové, tak pozemní jednotky na své straně úžiny. Jednoznačně tím dává najevo svoji připravenost, v krajním případě, sáhnout i k invazi na

"Trvale zůstává komplikovaná situace v Tchajwanské úžině."

Tchajwan, pokud ten ve svých emancipačních snahách zajde příliš daleko. Tchajwan reaguje posilováním svého letectva, námořnictva a raketových vojsk. Dosud nejsou vyřešeny územní spory o ostrovy ve Východočínském a Jihočínském moři na které si činí nároky jak Japonsko, tak Jižní Korea, ale i Čína (zlí jazykové tvrdí, že v okolí těchto nehostinných skalisek se na dně mořského šelfu nacházejí obrovské zásoby ropy a plynu).

Rusko-japonské vztahy nejsou pro Japonsko nejlepší
Musíme rovněž připomenout, že Japonsko nemá dodnes vyřešen spor s Ruskem o území ostrovů Jižních Kuril, které na konci II. světové války obsadil Sovětský svaz. Z tohoto důvodu není dodnes mezi Japonskem a Ruskem podepsána mírová smlouva a nic nenasvědčuje tomu, že by se ve směru případného podepsání mírové smlouvy dělo něco převratného.

Ba právě naopak, krátce před posledním summitem G-8 v Německu, Jižní Kurily navštívil ministr zahraničních věcí Ruska (a mimo jiné prohlásil, že Rusko neuvažuje o odstoupení jakéhokoliv území neboť pro to chybí byť i minimální politická podpora v Dumě), a tím upozornil tehdejšího japonského premiéra Abe-ho, aby si zbytečně nic nesliboval od setkání s prezidentem Putinem v průběhu summitu. Rusko navíc změnilo svoji politiku vůči zahraničním investorům v oblasti energetických surovin a na konci minulého roku v podstatě "znárodnilo" podíly japonských firem  v projektu těžby ropy na Sachalinu. Firmy Mitsui & Co. a Mitsubishi Co. spolu s Royal Dutch Shell byly donuceny se vzdát majoritního balíku akcií v projektu Sachalin-2, do kterého již proinvestovaly řádově miliardy US $, ve prospěch ruského Gazpromu. V daném projektu budou nadále vlastnit již jen 12,5 % respektive 10 % akcií.

Ani jedna ze tří zmíněných zemí (Japonsko, Jižní Korea, Tchajwan) není soběstačná z hlediska energetických surovin a všechny jsou více méně závislé na dovozu ropy z oblasti Blízkého Východu. V této souvislosti vystupuje do popředí problém ochrany obchodních  námořních cest a s tím související i případná schopnost vojenského námořnictva tuto ochranu dopravních tras zabezpečit.

Emancipace Japonska na světové scéně
Japonsko vstoupilo, podle mého názoru, do další fáze své postupné emancipace na šachovnici světové politiky a začíná se  postupně profilovat coby významný hráč v oblasti mezinárodních vztahů. Hospodářsky je již delší dobu obrem (druhá největší ekonomika světa), politicky je zatím bráno za zemi jen s regionálním vlivem a vojensky až dosud bylo považováno za trpaslíka.

Hospodářský růst se sice v minulých letech zpomalil díky potížím ekonomiky v devadesátých letech, ale toto období je již překonáno a ekonomika znovu vykazuje růst. Tomu odpovídá i zvýšená aktivita Japonska v mezinárodních vztazích. Japonsko je velmi aktivní zejména v seskupení ASEAN kde se snaží zvyšovat přítomnost svých firem a svým způsobem ovládnout trhy těchto zemí. Aktivně vystupuje i v oblasti Střední Asie, kde se rovněž snaží uchytit na trzích těchto zemí a snaží se si zabezpečit i zdroje energetických surovin (plyn, ropa).

Japonsko již s ministerstvem obrany
Koncem minulého roku se emancipační snahy plně projevily i v oblasti obrany. Japonský parlament přijal zákon, kterým ustavil plnohodnotné ministerstvo obrany, v čele s ministrem. Až do 8.ledna 2007 totiž "Self Defence Forces" měly v čele jen státního ministra, který byl součástí úřadu premiéra. Ozbrojené síly tím dosáhly statutu obvyklého v jiných demokratických zemích. Nově japonské ozbrojené síly nyní mohou být vyslány do "mírových misí " v zahraničí, pořád ale platí zákaz účasti v  bojových operacích.

Byly už nasazeny v rámci operace OSN v Kambodži, v poslední době v Iráku, rovněž pod hlavičkou OSN, kde dodnes japonské vojenské dopravní letectvo zajištuje přepravu spojenců a nejnověji byli vysláni vojenští policisté na Východní Timor, jako poradci. Až do konce října bylo vojenské námořnictvo zapojeno prostřednictvím dodávek pohonných hmot a vody spojeneckým plavidlům v Indickém oceánu i do USA vedené antiteroristické „Operation Enduring Freedom-Maritime Interdiction“.

Japonsko patří do vybraného klubu zemí, jež jsou samy schopny vypouštět vlastními nosiči satelity na oběžnou dráhu Země a má i vlastní kosmický program na vysílání družic a přístrojů na výzkum povrchu Měsíce. Je to jen potvrzení schopností japonského vojenského průmyslu. Překotný hospodářský a vojenský růst Číny, vyvolává v Japonsku  takové obavy, že se již začínají objevovat i hlasy požadující přepracování "pacifistické" ústavy vypracované po porážce Japonska ve II.světové válce.

Nedávno v Berlíně při příležitosti konference „Německo, Evropa a Asie – utváření společné budoucnosti“ člen Japonského centra pro mezinárodní výměnu a bývalý náměstek ministra zahraničních věcí p. Hitoshi Tahala uvedl, že je možné , že se Japonsko, Jižní Korea a Tchajwan kvůli tomuto ohrožení a liknavosti Číny a Ruska stanou nukleárními mocnostmi. V takovém případě se snad i Čína začne zabývat řešením hrozby jaderných zbraní.

Strategickým partnerem v otázkách obrany jsou pro Japonsko jednoznačně Spojené státy. Ihned po odpálení severokorejských balistických střel byly v okolí Japonska umístěny US křižníky vybavené protiraketovými systémy. Na území Japonska je rovněž umístěn protiraketový radar, jež je součástí protiraketové obrany USA, ale i Japonska. Japonsko v loňském roce začalo projevovat zvýšený zájem o těsnější spolupráci s NATO. Výmluvná je návštěva premiéra Abe v centrále NATO v Bruselu  na začátku tohoto roku. Abe byl vůbec prvním Japonským premiérem, který NATO navštívil.
 
Japonská emancipace neladí se zájmy některých hráčů
Asijské země se na tyto emancipační snahy Japonska nedívají příliš nadšeně i když o japonské investice a japonské peníze velmi stojí. Na vojenskou spolupráci Japonska a Jižní Koreje se Spojenými státy nevraživě pohlíží Čína, Severní Korea a ani Rusko není příliš nadšeno společnou protiraketovou obranou USA a Japonska a dává to najevo. Ostatním zemím je to celkem jedno s vyjímkou Austrálie a Nového Zélandu, které se rovněž snaží o těsnější spolupráci jak s USA, tak s Japonskem a rovněž začínají budovat bližší kontakty s NATO.

Co se týče vojenské spolupráce Tchajwanu s USA, tak tradičně křičí Čína. V mořích okolo Japonska jsou čím dál, tím častěji k vidění válečná plavidla a ponorky čínského námořnictva. Již byly dokonce zaznamenány kolize obchodních nebo rybářských lodí s těmito ponorkami, věci v minulé dekádě nevídané. Ruská Tichomořská flotila zatím čeká na vzkříšení, ale i k tomu dříve či později nutně dojde v souvislosti se vzrůstající hospodářskou výkonností Ruska.
 
Spojené státy jsou vojensky v této oblasti přítomny od druhé světové války. Od roku 1945 mají své posádky v Japonsku, a od doby Korejské války jsou vojska USA umístěna v Jižní Koreji. Americké vojenské námořnictvo neustále hlídkuje v okolí Tchajwanské úžiny a tím  Spojené státy svým způsobem garantují "nezávislost" Tchajwanu. Totéž vlastně činí přítomnost vojenských jednotek USA v Jižní Koreji, vůči Koreji Severní.

Posádky v Japonsku zabezpečují strategickou přítomnost USA v této části Asie a vůbec v Pacifiku. Zároveň poskytují Japonsku komfort pocitu bezpečí před ohrožením ze strany Číny nebo Severní Koreje. Japonský přístav Yokosuka je domovským přístavem Tichomořské flotily USA. Navíc na ostrově Okinawa na americké letecké základně Kadena jsou od února tohoto roku umístěna nejmodernější letadla US Forces a to letouny F-22A - Raptor (10 kusů), je to zatím jediná základna mimo USA, na které jsou rozmístěny.

Klíčová role stále připadá Spojeným státům americkým
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že jedinou stabilizační silou v tomto koutu světa jsou v současnosti USA. Tím pádem Japonsko, Jižní Korea a Tchajwan nemají jinou možnost, pokud se chtějí cítit bezpečně, než s USA vojensky spolupracovat a to pokud možno co nejtěsněji. Je přímo proti jejich zájmům, pokud by se USA z této části Asie začaly vojensky stahovat.

USA zde vytvářejí protiváhu jednak sílící Číně, která pomalu ale jistě stoupá do pozice světové velmoci, jednak ode dna se odrazivšímu Rusku, které se opět začíná domáhat statutu světové mocnosti, jímž disponoval zaniklý Sovětský svaz. Nakonec nedávné vystoupení prezidenta Putina na konferenci v Mnichově, to jen potvrzuje.

J. E. Jaromír Novotný
Velvyslanec České republiky v Japonsku