Nepředvídatelný režim
Odborníci už se vesměs shodují, že Severní Korea s největší pravděpodobností vyrobila jistý počet nukleárních zbraní, nebo je toho přinejmenším v krátké době schopná. Naopak hrozba, že by jimi mohla vyzbrojit své balistické rakety sérií No-dong a Taepo-dong, je velice malá. Výroba hlavice vhodné pro balistickou střelu je poměrně složitá, protože taková zbraň musí mít co nejmenší rozměry a hmotnost, ale současně musí být mimořádně odolná, aby přečkala extrémní podmínky při letu na hranici vesmíru a při opětovném návratu skrz atmosféru. Nyní se má za to, že severokorejské zbraně jsou primitivní štěpné nálože v podobě leteckých pum, prakticky na úrovni amerických bomb z 50. let.

Jinou otázkou je, k čemu vlastně KLDR nukleární zbraně potřebuje. Tvrzení, že mají sloužit jako obrana pro případ útoku USA, Jižní Koreje či Japonska, je absurdní, protože o vojenské operaci proti KLDR se začalo mluvit až poté, co oznámila vlastnictví jaderných zbraní. Stejně tak ale nezní příliš věrohodně, že Severní Korea se chystá k útočné válce proti jižní polovině poloostrova. Masivní komunistická armáda by snad dosáhla krátkodobých úspěchů, ale proti americkým ozbrojeným silám by v delším konfliktu neměla šanci, takže jakýkoli útok by byl pouze prvním krokem k sebelikvidaci.

Jako nejpravděpodobnější možnost se zdá, že severokorejský jaderný program je především nátlakovým prostředkem. Ostatně kdyby KLDR skutečně chtěla vlastnit jaderný arzenál, tak by se asi nezdržovala jednáním o jeho případném zrušení. KLDR chce jaderné zbraně využít nejspíše jako formu zastřené hrozby, jako argument při jednání o bezpečnostních zárukách a ekonomické pomoci. Na druhou stranu, nepředvídatelnost tohoto totalitního režimu znamená, že se z jeho strany můžeme dočkat i zcela iracionálního jednání.

Ostré reakce Japonska
Mezinárodní společenství má vůli s KLDR jednat a i Spojené státy deklarovaly, že korejskou jadernou krizi chtějí řešit diplomaticky a že použití síly je až poslední možností. V této situaci by byl nukleární test skutečně naprosto iracionální. Postoj vyspělých zemí by se jistě zatvrdil a možnost vojenské operace proti KLDR by byla daleko reálnější. Zcela určitě by následovalo uvalení sankcí, jež by dále poškozovaly severokorejskou ekonomiku, která už je tak jako tak v katastrofálním stavu. Není vyloučena ani nějaká forma blokády, což by ve výsledku mohlo vést i k zahájení ozbrojeného konfliktu.

Severokorejský jaderný výbuch by také destabilizoval celou oblast. Mimořádně tvrdá by byla reakce Japonska, protože mezi Korejci a Japonci panují dosti napjaté vztahy. Japonsko bývá označováno za „paranukleární stát“ a podle amerických analytiků by v případě potřeby mohlo vyrobit nukleární zbraň za několik týdnů. V poslední době zazněla i značně ostrá prohlášení japonských politiků v tom smyslu, že v případě akutního ohrožení raketami nebo jadernými zbraněmi by Japonsko mohlo provést preventivní úder proti KLDR. V Evropě se o vojenské síle Japonska příliš nehovoří, ale skutečností je, že tato země je vojenskou velmocí, která má kapacity pro provádění rozsáhlých operací v celém Tichém i Indického oceánu. Japonsko by si mohlo nepochybně postavit i skutečně „velmocenské“ zbraně jako letadlové lodě, jaderné ponorky nebo balistické rakety.

Dilema: Jednat, nebo udeřit?
Další posilování vojenské moci Japonska by však určitě vyvolalo ekvivalentní odpověď Jižní Koreje, Číny a Ruska. Ve východní Asii totiž vůči Japonsku stále existuje silný antagonismus a jakékoli vojenské aktivity ostrovní velmoci jsou vnímány jako potenciální agrese. Nukleární test KLDR by tedy mohl vyvolat nové kolo horečných závodů ve zbrojení, protože na čínské a japonské zbrojení by zákonitě reagovala celá jihovýchodní Asie. V regionu existuje nemálo států, které mají nebo měly nukleární ambice (Tchaj-wan, Singapur, Malajsie či Indonésie), a severokorejský test by jim poskytl jen těžko vyvratitelný argument pro zahájení nebo oživení vlastních nukleárních zbrojních programů.

Mezinárodní společenství musí řešit dilema, jak se vůči Severní Koreji chovat. Zatím se zdá, že veškeré politické a diplomatické metody selhávají. KLDR je sice někdy ochotná jednat, ale klade prostě nesplnitelné požadavky. Efekt případných ekonomických sankcí je velmi nejistý, nehledě k tomu, že KLDR několikrát uvedla, že uvalení sankcí bude považovat za vyhlášení války. Nedávná slova prezidenta Bushe, že v případě uskutečnění jaderné zkoušky se KLDR stane hrozbou pro celý svět, naznačují, že Washington uvažuje o silovém řešení. To se možná ukáže jako nezbytné, ale USA by se ale měly vyhnout jednostranným akcím a pro vojenskou operaci získat souhlas mezinárodního společenství.

Lukáš Visingr
autor je spolupracovníkem
redakce Armádního technického magazínu