Pro vládní návrh na zapojení českých vojáků v zahraničních misích v letech 2015 a 2016 hlasovalo 44 z 51 přítomných senátorů.

Prioritní misí zůstává podle ministra obrany Martina Stropnického (ANO) působení v Afghánistánu, kde budou čeští vojáci pokračovat ve výcviku vojáků a policie. Podílet se mají i na ochraně spojeneckých vojsk, například při střežení základny Bagrám. V zemi by tak mělo působit až 310 vojáků v nové operaci Resolute Support pod vedením NATO. Až 20 vojáků má chránit českou ambasádu v Kábulu a stejný počet expertů má pomáhat afghánským silám s bojem proti drogám.

S nasazením českých vojáků se nadále počítá v africkém Mali nebo na Balkáně. Kromě konkrétních zemí však schválený vládní plán počítá s takzvaným „plovoucím mandátem“ pro armádní jednotky vyčleněné pro Síly rychlé reakce NATO (NRF) nebo bojové skupiny Evropské unie. Ty by v případě potřeby mohly být operativně vyslány do misí NATO, EU nebo OSN například v Africe nebo na Blízkém východě.

O jejich vyslání třeba do Iráku v první fázi rozhodovalo vrchní velitelství NATO či velitelství evropské „Battlegroup“. Česká vláda a poté poslanci a senátoři by nasazení v konkrétní zemi stvrzovali „dodatečně“. Vláda by přitom musela obě parlamentní komory informovat neprodleně.

Právě tento nový způsob, který má zaručit především rychlost nasazení, je však sporný. Podle místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky (ODS) je takové opatření „na hraně ústavy“, protože vyslání českých vojáků do ciziny musí nejprve schválit Sněmovna a Senát. Podle jeho názoru by byli poslanci a senátoři schopni se v případě potřeby sejít do 24 hodin a takovýto „bianco“ mandát by tak nebyl zapotřebí.

Pro NRF je konkrétně vyčleněno příští rok až 1 500 a následující rok 452 vojáků. Pro bojová uskupení EU v první polovině roku 2016 až 950 vojáků a pro druhé pololetí pak 250.

Podle ministra obrany Stropnického je takový postup omezen jasnými mantinely - početně i geograficky. „Vždy se bude jednat o multilaterální operace v rámci příslušných mezinárodních organizací NATO, EU a OSN. Každá z komor Parlamentu má ústavní pravomoc kdykoli odhlasovat ukončení naší účasti v misi,“ konstatoval.

Co zaznělo v Senátu k misím:

Martin Stropnický (ANO) „Schválení vyslání do konkrétní operace vládou a následné informování obou komor Parlamentu, tedy postup navržený v souvislosti s regionálním přístupem není ničím novým, ale je v souladu s dlouholetou praxí, opakovaně schválenou oběma komorami Parlamentu. Již od roku 2005 se tento přístup uplatňuje v přístupu vyčleňování do sil rychlé reakce NATO a do bojových uskupení EU. Obě komory Parlamentu tento přístup vždy odsouhlasily, protože si byly vědomy toho, že v případě potřeby tyto předurčené síly nasadit do konkrétní operace, je nutná co nejrychlejší reakce.“

František Bublan (ČSSD) „Jenom zopakuji, že skutečně mandát je koncipován trošku jinak, než jsme byli zvyklí v těch minulých letech. Nasazení v nových operacích nad rámec těch, v nichž zatím působíme, bude podléhat souhlasu vlády. Samozřejmě s potvrzením Parlamentu ČR. Důvod je celkem jasný, potřebujeme určitou flexibilitu, abychom mohli včas reagovat na nová nebezpečí, na nová rizika, nové incidenty, které v těchto dnech rostou jako houby po dešti. Sami jsme si asi nedokázali představit, že přijde nějaké arabské jaro, nebo že vznikne tzv. Islámský stát apod., a na to se potom těžko reaguje.“

Radko Martínek (ČSSD) „Musím říct, že mám dlouhodobě vážné pochybnosti vůči situaci, kdy v některých regionech působí naše armáda. Neměl jsem nikdy nic proti tomu, když armáda zasahovala na Balkáně. Nepovažuji se ani za pacifistu, ale když se podívám na nasazení armád na Blízkém a Středním východě všeobecně, tak si opravdu musím klást otázky a kladu si je v podstatě už od začátku, jaký smysl má nasazení armád v této oblasti... Je jasné, že pokud se týká ochrany členských zemí NATO, tak ČR nesmí ani chvíli váhat na tom, že bude plnit své spojenecké smlouvy a musí poskytnout prostředky na to, aby NATO a všechny členské země NATO měly dostatek prostředků, aby mohly hájit své hranice, své členské státy. Na druhé straně vývoz revoluce nebo vývoz myšlenek prostřednictvím kanonu, který byl praktikován mnohokrát v historii, tak nikdy neskončil dobře a neskončí dobře ani v tomto okamžiku.“

Jan Horník (TOP+STAN) „Jsme v nějaké společné alianci, my jsme si zažili rok 1968, myslím, že většina z nás tady. Možná i aktivně. Proto si myslím, že aby se taková situace už neopakovala, a vidíme anexi Krymu, ty choutky pořád jsou mezi národy si zvětšovat svoje území. Na území jde o ropu, jde a půjde v budoucnosti vždycky o vodu potom, přírodní bohatství, půdu a nevím, co ještě dalšího. Takže ty choutky tady vždycky budou. A budou tady lidé, kteří je vždycky budou mít. Já si myslím, že je zapotřebí tyto choutky potlačovat a je třeba se jim bránit a je třeba ukázat, že existuje nějaká pevná koalice. V našem případě, dneska jsme členy NATO, zaplaťpánbůh za to, že jsme schopni a ochotni naši těžce vydobytou svobodu hájit.“

Hassan Mezian (ČSSD) „Podle všech zemí a podle islámských autorit nemá Islámský stát s islámem nic společného. Je to zločinecká banda, která nemá ani kontury státu. Když jim budeme říkat Islámský stát, tak jim de facto pomáháme... V boji proti terorismu bych chtěl jenom zopakovat to, co nám řekli naši přátelé z Polska, jsou tři možnosti, a to je prevence, prevence, prevence.“