Čtyři hlavní pilíře reformy
Není pochyb o tom, že Rusko nyní prodělává výrazný vzestup. Na mezinárodním poli získává řadu spojenců a obnovuje svou prestiž. Zaznamenává i hospodářské úspěchy, které vyplývají z jeho zásob energetických surovin a z radikálních ekonomických reforem prezidenta Putina. Kromě politické a ekonomické síly ovšem Rusko naléhavě potřebuje obnovit i sílu vojenskou, která po rozpadu SSSR prodělala katastrofální úpadek. Ten byl následkem nejen ekonomické krize Ruska, ale i vleklého konfliktu v Čečensku.

Komplexní reforma byla nastartována až počátkem 21. století a stojí na čtyřech pilířích. Jsou to osoby, organizace, technika a doktrína. První oblast zahrnuje zejména podstatné snižování počtů, vyšší míru profesionalizace, zlepšení platových podmínek a také zavedení motivačních programů, které dostanou mladé Rusy do armády. Problémem zůstává nedostatek kvalitních poddůstojníků, kteří hrají i jinou roli než v západních armádách.

Oblast organizace znamená především restrukturalizaci. Poklesl počet složek ozbrojených sil, protože Vojska protivzdušné obrany státu byla sloučena s letectvem. Vyskytují se návrhy, aby byla rovněž Raketová vojska strategického nasazení zařazena do struktury letectva, čemuž se ovšem „raketčíci“ úporně brání. V pozemních silách probíhá proces vytváření útvarů na bázi aeromobilních divizí vhodných pro zahraniční operace.

Staré, staronové a nové zbraně
Ze čtyř jmenovaných oblastí právě technika nejvíce závisí na omezeném obranném rozpočtu Ruska. Proces přezbrojování má ve všech složkách podobný charakter: Značné počty starých typů techniky jsou vyřazovány, menší množství prochází modernizací a nakupují se úměrné počty zbraní nejnovější generace. Obecně je třeba zajistit kompatibilitu systémů všech složek a modernizovat prostředky velení, navádění, průzkumu a navigace. Zde bude sehrávat zásadní roli družicový navigační systém GLONASS.

Největší část rozpočtu připadá na raketová vojska a letectvo s protivzdušnou obranou. Rusko sází hlavně na převahu v mezikontinentálních balistických střelách, kterou prohlubuje pomocí supermoderního typu Topol-M. Letectvo provádí modernizaci bojových letounů (mj. Su-27) a po vzoru USA upravuje strategické bombardéry i pro útoky pomocí naváděných konvenčních zbraní. Rusko investuje rovněž do vývoje nového bojového letounu 5. generace, jež má být ve službě po roce 2013. Protivzdušná obrana se soustřeďuje na zavádění kompletu S-400 Triumf, který dnes představuje absolutní světovou špičku.

Pozemní síly modernizují zejména lehčí a výsadkové útvary, které by mohly být nasazeny do zahraničních misí. Nejmenší podíl prostředků získává námořnictvo, které možná nemine další redukce. Nejvýznamnější úlohu budou nadále plnit raketonosné ponorky; značné naděje jsou vkládány do nové námořní balistické rakety Bulava. Rusko má v úmyslu postavit i letadlové lodě s jaderným pohonem, což by byl jistě účinný nástroj globální politiky. Není však jasné, kdy se pro tento ambiciózní plán najdou finance.

Doktrína čtyř kapacit
Za největší slabinu reformy ruských ozbrojených sil je pokládána absence doktríny, která by odpovídala geopolitické realitě 21. století. Oficiální ruské dokumenty jsou prostě zastaralé a aktuální koncept nové vojenské politiky se teprve rodí. Podle různých pramenů a prohlášení ruských vojenských představitelů lze soudit, že nová doktrína by měla pokrývat zhruba čtyři typy kapacit. Ty jsou vlastně odpověďmi na možné hrozby, proti nimž by se ruské ozbrojené síly měly být schopné účinně angažovat.

Na prvním místě je to „válka proti odporu“, čímž se pochopitelně myslí Čečensko, případně jiné neklidné oblasti na jihozápadu Ruska. Druhé místo zabírají operace „v blízkosti hranic“, což je specifický ruský termín pro středoasijské republiky bývalého SSSR. Ruské ozbrojené síly mají být připraveny na protiteroristické nebo mírové mise v těchto zemích, jež rozhodně nejsou vzorem stability. Na třetí příčce najdeme udržení nukleární odstrašující síly v podobě balistických střel a konečně čtvrtou kategorii tvoří mobilizační potenciál pro větší konvenční konflikt. Je zajímavé, že v těchto případech se příliš nehovoří o boji proti USA, ale častěji se zmiňuje hrozba ze strany Číny.

Dlouhodobě největším problémem ruských vojenských sil je pochopitelně rozpočet, který se sice každoročně zvyšuje, ale stále není zcela adekvátní požadavkům. Ruská vojenská reforma přesto dosáhla řady úspěchů hlavně v oblasti organizace a technického vybavení. Největší kus práce zbývá vykonat v oblasti lidských zdrojů a v tvorbě nové ucelené vojenské doktríny, jež stanoví úkoly ozbrojených sil Ruska ve 21. století.

Lukáš Visingr
Autor je spolupracovníkem redakce
Armádního technického magazínu.