Představte si situaci, kdy spěcháte autem do práce, po cestě musíte ještě vysadit manželku a děti ve školce. Když se na semaforu konečně objeví zelená a vy se rozjedete, vyřítí se zpoza rohu na červenou auto bez světel.

Uprostřed křižovatky si to pak najednou nasměruje třeba do protisměru přímo na vás. Přinejmenším zapeklitá situace. A to jenom takříkajíc ve dvou rozměrech, protože se vše odehrává na pevné zemi.

U letadel na nebi, tedy v mezinárodním vzdušném prostoru nad Evropou, si k tomu přidejte ještě rozměr další. Různé letové hladiny, kdejakou slotu, kterou letouny na obloze vymetou a místo dvou dětí v autosedačkách vzadu třeba tři stovky podřimujících cestujících v útrobách linkového boeingu.

Není to také zapeklitá situace, když se k němu „zpoza rohu“ vyřítí neznámý stroj, který tady vůbec být neměl, jeho piloti na volání rádiem nereagují a míří si to neznámo kam?

Přesně tak se totiž ruští vojenští letci během svých neohlášených letů po Evropě chovají. Posádky ruských strojů nepodávají civilním úřadům letové plány, nekomunikují během letu s řízením letového provozu a nemají zapnuté automatické odpovídače.

Tedy zařízení umožňující automatickou identifikaci letadla pro potřeby řízení letového provozu, které poskytuje základní údaje o letadle včetně kódu letu nebo výšce. A to jsou pro dispečery, kteří usměrňují hustý provoz nad Evropou, životně důležité informace.

Jako piráti nebe

„Bez letového plánu, odpovídače a komunikace dispečeři ani piloti civilních letů netuší, co je to za stroj, jestli bude klesat nebo stoupat, kam v další vteřině zamíří,“ potvrzuje letecký expert Jan Čadil, šéfredaktor magazínu Letectví & kosmonautika. A že je nebe nad Evropou dosti rušné, se dnes prostřednictvím volně přístupných letových radarů na internetu může přesvědčit každý.

Uplynulý týden byl v tomto ohledu vcelku výjimečný. Nešlo o jednotlivé ruské letouny jako dříve, ale o početné formace. Ty si to bez pravidel nenamířily jako obvykle jen z kontinentálního Ruska do Kaliningradu nebo nazpět, ale objevily se dokonce nad Atlantikem u Portugalska.

To, že k nim startovaly pokaždé pohotovostní stíhačky NATO a sledovaly je, je pochopitelné. Prověřit nevyzpytatelný neznámý letoun, který letí neznámo kam, to je základní úkol vzdušné ochrany každé země.

A když odhlédneme od bezpečnostních otázek, které takový stroj zákonitě vzbudí poblíž hranic jiné země, neexistuje nikdo jiný, kdo by byl schopen takový stroj bleskově dohonit. Jeho identifikace a doprovod pak slouží zpětně právě řízení letového provozu, které může civilní letouny od nevypočitatelného stroje odklonit.

Není třeba si dělat žádné iluze, že na druhou stranu podobné lety nepodnikají i země NATO. Pozorovací lety v mezinárodním vzdušném prostoru se odehrávají třeba u Číny.

Není však znám případ, kdy by alianční stroje nekomunikovaly nebo neměly zapnuté automatické odpovídače. A tím si můžeme být vcelku jistí, protože v opačném případě by byla ruská státní média zprávami o „pirátských strojích“ NATO porušujícími mezinárodní pravidla plná k prasknutí.

Nebo si někdo myslí, že by Moskva na takový kousek neupozornila?