Ačkoliv samotný George Robertson zatím informaci o svém budoucí angažmá nijak veřejně nekomentoval, společnost Cable & Wireless už podle prohlášení pro média počítá s tím, že by současný generální tajemník NATO nastoupil do nejužšího vedení firmy na poloviční úvazek někdy v únoru příštího roku.

Šéf britské společnosti se sídlem v Londýně, Richard Lapthorne například prohlásil, že "vedení je velmi potěšeno, že George Robertson s nabídkou firmy souhlasil".

Společnost přitom podle Lapthorna předpokládá, že osobnost formátu Robertona přinese firmě jedinečné zkušenosti, které budou ideální při jednáních s vládami v zemích, kde Cable & Wireless obchoduje.

Robertson by ve společnosti měl doplnit řídící tým špičkových odborníků, jakými je například zakladatel firmy Orange Graham Howe. Jeho získala britská telekomunikační společnost nedávno v rámci personálních změn na nejvyšších postech po dvouletém strmém propadu zisků. Od nového týmu si společnost slibuje opětovný růst.

LORD ROBERTSON

Šestapadesátiletý Lord Robertson of Port Ellen, původem Skot, se stal desátým generálním tajemníkem aliance v říjnu 1999. Za dobu svého působení v čele aliance si  vydobyl přívlastek "neústupného Skota" podle toho, jakým způsobem se snažil prosadit při jednáních zájmy NATO. Narodil se v roce 1946 na Hebridech jako syn policisty. Od roku 1963 je členem Labouristické strany, kde působil ve skotských regionálních funkcích, mimo jiné i jako předseda skotské rady Labouristické strany (1977-1978). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byl stínovým ministrem pro záležitosti Skotska, obrany a zahraničních věcí. Od května 1997 do října 1999 byl britským ministrem obrany. Od svého zvolení do funkce ministra se výrazně angažoval v procesu rozšiřování NATO. V roce 1998 podporoval americko- britskou operaci Pouštní liška proti iráckému režimu a v roce 1999 opakovaně obhajoval letecké útoky na Jugoslávii. Byl jedním z prvním západních politiků, kteří označili jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče za válečného zločince.

Jediným tajemstvím, které londýnská společnost doposud neprozradila, zůstává Robertsonův plat, který by měl za pomoc při jednáních a uplatnění svých diplomatických schopností dostávat.

Odchod skotského lorda
Své rozhodnutí, odejít z čela NATO po uplynutí čtyřletého funkčního období letos v prosinci, oznámil George Robertson hned na počátku letošního roku.

Lord Robertson, který užívá šlechtický titul, své působení ve funkci odmítl prodloužit o další rok, jak mu umožňují pravidla.

"Rád jsme pracoval v alianci a pro alianci. Řada vlád členských zemí mě vyzvala, abych zůstal ve funkci ještě pátý rok. Čtyři roky je pro tuto nesnadnou funkci právě dost a mě čeká ještě celý aktivní a prací naplněný rok, než odejdu," prohlásil tehdy Robertson.

Oznámení o odchodu bylo podle expertů velmi překvapivé. Všeobecně se předpokládalo, že využije možnosti prodloužit si mandát ještě o jeden rok do konce roku 2004, aby aliance získala čas na výběr vhodného nástupce.

Jasný nástupce není
Ačkoliv se okamžitě po Robertsonově prohlášení doslova vyrojila desítka známých jmen evropské politiky, která by jej mohla ve funkci nahradit, ani dosud není vůbec jasné, kdo se novým generálním tajemníkem aliance skutečně stane.

Sám Robertson by například po sobě rád viděl v čele NATO polského prezidenta Aleksandera Kwaśniewského, kterého označil za "ideálního kandidáta".

Polský prezident Kwasniewski však sám svou kandidaturu popřel s tím, že chce být především prezidentem a jeho funkční období vyprší až v roce 2005.

V kruzích bezpečnostních expertů i na stránkách médií se pak nejčastěji skloňují jména dánského premiéra Poula Nyrupa Rasmussena, norského ministra zahraničí Jana Petersena a také norské ministryně obrany Kristin Krohnové-Devoldové, která by byla první ženou v čele aliance.

Ke žhavým kandidátům patří též člen Evropské komise Antonio Vitorino, italský ministr obrany Antonio Martino a bývalý nizozemský ministr zahraničí Jozias van Aartsen.

TAJEMNÍCI NATO

O desítce dosavadních generálních tajemníků v historii NATO čtěte na portále natoaktual.cz ZDE

Největší šance na usednutí do čela Severoatlantické aliance jsou připisována portugalskému komisaři v Bruselu Antoniu Vitorinim. Má podporu portugalské vlády i mezi jinými zeměmi a především nijak zvlášť nekomentoval nedávné události v Iráku a spory ohledně ozbrojené intervence mezi Washingtonem a některými evropskými spojenci z aliance. Přijatelný by tedy byl jak pro Spojené státy, tak zřejmě i na straně druhé pro Německo a Francii.