Jejich požadavek je prostý: skoro dvě třetiny občanů této země nesouhlasí s umístěním amerického zařízení. Dále: obávají se, že radar ohrožuje národní suverenitu. Také: jsou si téměř (ne-li docela) jisti jeho negativním vlivem na životní prostředí. Alespoň tak to někteří říkají.

Kdo z vědců tvrdí opak, nejspíš lže a je v žoldu žraloků z Wall Streetu a jestřábů z Pentagonu. Lid tomu rozumí, a lid by tedy měl rozhodnout. Potažmo: kdo nepodporuje referendum, je protilidový a placený kdovíkým. Nejspíš výše uvedenými centrálami (žraloky a jestřáby). Například v Rusku a mezi radikálními islamisty nejsou žádní žraloci a jestřábi, a tak se nemůžeme divit, že případná stavba radiolokátoru tyto mírumilovné veličiny dráždí.

Mezi ty, kdož touží po referendu o radaru, patří například i někteří „zelení“, kteří s všelidovým hlasováním šermují občas velmi důrazně. Budeme-li upřímní, snadno si spočteme, že hauzírovat v tomto případě s referendem je lstivý úskok. Pokud by se veřejné mínění přiklonilo k radaru - a kdo ví, co s ním ruská kavkazská politika udělá - bylo by zajímavé sledovat, jakou by dosavadní příznivci referenda a nepříznivci radaru začali zpívat.

Nicméně je to spekulace. Ale navrhněme jiné, konkrétní, speciální referendum. Jeho předmětem se může stát záležitost souvisící bezesporu velmi silně se stavem místní suverenity a také věc podle mínění mnohých (například řady bojovníků za referendum o radaru) ohrožující osobní bezpečnost obyvatel tohoto státu.

Mám na mysli jadernou energetiku. Otázka, zda máme, či nemáme rozvíjet jádro, je vskutku problém státní svrchovanosti, vždyť vzpomeňme temných ruských výhrůžek se zvláštně načasovanou poruchou na přívodu ropy. A zdali jsou místní jaderné elektrárny nebezpečím pro občany? Nerozumím tomu, a mám věřit názorům „zelených“ odborníků? Třeba lžou jako ti od americké základny, vždyť co víme o tom, kdo je platí. V řadě souvislostí jsou ty zářící a zářivé problémy srovnatelné.

A zdejší obecenstvo se dozajista vyzná v obou odborných situacích velmi dopodrobna, a má tedy svoje právo se k nim vyjádřit. Ba i čísla mapující veřejné mínění jsou korespondující, byť v jiném gardu: zatímco dvě třetiny lidí jsou proti radaru, stejný počet je pro jadernou energii.

Možná je tu přelévající se masa, jistě existuje rozpor, například u prastarých komunistů, kteří Temelín stále vnímají jako stavbu socialismu a radar jako útok na obrázek Stalina, který mají skrytý v matracích, nicméně výsledné součty hovoří jasně. Dvě třetiny proti radaru. Dvě třetiny pro jadernou energetiku. Není-li otázka amerického radaru na našem území pro referendové bojovníky záležitostí ideologickou - a tak povrchní snad nejsou - nýbrž odbornou a obrannou, má v širším hodnocení stejný rozměr jako problém jaderného rozvoje.

Sotva tedy najít důvod, proč by aktivisté (například ti z radikálních zelených řad) neměli aktuálně volat též po všelidovém hlasování o atomu. Byť v tom je veřejné mínění vůči jejich postojům jaksi „překlopené“. Ať občané rozhodnou a pak budeme držet ústa! To by svědčilo o jejich veřejné aktivistické poctivosti. Nebo snad mají pocit, že příznivci dalších reaktorů jsou nedovzdělaní pitomci?

Osobně však prohlašuji, že bych se ani jednoho z oněch referend nezúčastnil. Necítím se ani v jedné z těch záležitostí kompetentní: mohu o nich diskutovat, ale rozhodovat nechci. Takové míry nabubřelosti jsem nedorostl.

Vladimír Kučera
Autor je spolupracovníkem redakce MF DNES
Tento komentáž vyšel 2.9.2008 v deníku MF DNES.