Velení mezinárodních jednotek v Afghánistánu přebírá po Stanleym McChrystalovi, odvolaném za kritické posměšky na adresu členů americké vlády. Jako dosavadní šéf amerického velitelství CENTCOM byl David Petraeus zodpovědný za operace na Blízkém východě, ve východní Africe a střední Asii, včetně Afghánistánu a Pákistánu.

"Tvrdé boje budou pokračovat a v příštích měsících by mohly ještě zesílit. Jak budeme dobývat útočiště nepřátel a omezovat jejich možnosti útoku, povstalci se budou bránit," řekl bezprostředně po jmenování do čela stotisícové armády spojenců.

Čtyřhvězdičkový generál, který v listopadu oslaví osmapadesáté narozeniny, slouží v armádě 36 let a patří mezi pozoruhodné osobnosti. Jako velitel se účastnil mimo jiné vojenských operací v Bosně, na Haiti a v Iráku, kde byl od února 2007 do září 2008 vrchním velitelem koaličních sil.

A právě irácká zkušenost, kdy jeho strategie výrazně přispěla k poklesu násilí a zklidnění celkové situace v zemi, je hlavním důvodem, proč jej prezident Barack Obama znovu posílá do boje.

Zkrotit povstalce? Zavolejte Davida
Když Petraeus přebíral velení koaličních sil v Iráku, byla bezpečnostní situace v zemi katastrofální. Zprávy o bombových atentátech, útocích na koaliční vojáky i na civilisty přicházely z Iráku prakticky každý den. Mezinárodní společenství bylo zoufalé, experti hovořili o porážce. Za půl druhého roku Petraeus dokázal takřka nemožné. Teroristických útoků mnohonásobně ubylo, bezpečnost ve většině provincií zajišťuje nově vybudována irácká armáda a zlepšená bezpečnostní situace dovolila spojencům velkou část sil ze země stáhnout.Za úspěchem generála stála tehdy dobře zvolená strategii a posily v podobě desítek tisíc vojáků, které si Petraeus dokázal u amerických politiků vyjednat. Za naprosto klíčové generál považoval kontakt s místním obyvatelstvem, spolupráci s místními vůdci i uzavřené příměří s radikálním šíitským duchovním Muktadou Sadrem.

DAVID PETRAEUS Narodil se 7. listopadu 1952 v Cornwall-on-Hudson ve státě New York. Otec byl námořní kapitán, který do Ameriky přišel z Nizozemska krátce po vypuknutí druhé světové války. V mládí si u místních lidí i kamarádů údajně vysloužil přezdívku "Peaches", podle toho, jak své příjmení jako malý komolil. Po střední škole absolvoval prestižní vojenskou akademii ve West Pointu, kde promoval v roce 1974 mezi nejlepšími pěti procenty kadetů. Jen dva měsíce po promoci se oženil s Holly Knowltonovou, dcerou armádního generála Williama Knowltona. Následovala studia na řadě dalších vojenských škol. Získal doktoráty z filozofie a poté z mezinárodních vztahů na univerzitě v Princetonu. Většinu vojenské kariéry strávil u 101. výsadkové divize.

Jeho strategie byla inspirována už dávnými zkušenostmi francouzských koloniálních jednotek v Alžírsku. Sám se pak podílel na hlavních a dnes používaných zásadách, kterými je potřeba se řídit v nekonvenční válce.

Král David v uniformě
Nálepku experta na povstalce si Petraeus vysloužil ale už mnohem dříve, když v březnu 2003 americké jednotky zahájily tažení proti režimu iráckého diktátora Saddáma Husajna. Se svou 101. výsadkovou divizí se od jihu probil přes města Nadžáf, Karbalá a Hilla až do Bagdádu, aby poté obsadil dvoumilionový Mosul na severu země.

Právě tady začal Petraeus úspěšně prosazovat taktiku navazování spolupráce s místními vůdci, zřídil kontrolní stanoviště v ulicích a začal intenzivně pracovat na obnově oblasti, včetně veřejných služeb.
Začal budovat místní bezpečnostní složky, zařizoval volby do místních samospráv, zorganizoval veřejné práce, které zaměstnaly tisíce obyvatel města, nechal obnovit a znovuotevřít místní univerzitu. Za několik měsíců pod jeho velením v oblasti vznikly stovky rekonstrukčních projektů a díky této taktice se podařilo v oblasti opět nastartovat ekonomický růst.

Díky tomu si u místních lidí vysloužil přezdívku "Král David", kterou později s oblibou používali i jeho kolegové. "Naší municí jsou nyní peníze," říkal každému, kdo se přijel na "mosulský zázrak" podívat.

Když byla jeho jednotka v únoru 2004 vystřídána zhruba čtvrtinovým počtem čerstvých vojáků, situace se najednou diametrálně zhoršila. Oblast opět zachvátilo násilí, kdy byl dokonce zavražděn guvernér provincie Ninive. Místní policie se zhroutila. Koaliční jednotky opět čelily útokům radikálů.

Řada expertů dnes tvrdí, že zásluhy Petraeuse jsou přifouknuté. Jiní argumentují, že se "Mosul zhroutil, jakmile Petraeus odešel". Faktem však zůstává, že po odchodu 101. výsadkové z oblasti už Američané zdaleka nepokračovali v nastartované obnově a pasovali se spíše do role "okupantů". Postupy, které Petraeus v Mosulu úspěšně aplikoval, začala americká armáda fakticky všeobecně prosazovat až později v roce 2006.

Budoucí prezident? Možná
Mezi vojáky je Petraeus velmi populární a má jejich plnou podporu. Patří mezi velmi vlivné osobnosti, těší se podpoře Bílého domu. V nedávném průzkumu veřejného mínění jej Američané zařadili mezi sto největších současných osobností světa. Pravidelně obsazuje pozice v prestižních žebříčcích nejvlivnějších lidí, které sestavují média po celém světě.

V amerických médiích se již několikrát v minulosti objevily spekulace, že by mohl v budoucnu být dalším americkým prezidentem. Petraeus zatím pokaždé takovou možnost kategoricky odmítl s tím, že nemá žádné politické ambice.

Obavy budí spekulace o jeho zdravotním stavu. Zvlášť poté, co letos v červnu omdlel během slyšení v americkém Senátu. Kolaps tehdy zdůvodnil dehydratací. Faktem však zůstává, že se před časem podrobil léčbě rakoviny.

Neustále aktivní sportovec měl přitom zdravotní potíže už v minulosti. Když v devadesátých letech velel jednomu z elitních praporů jednotky ve Fort Campbell, byl během požárního cvičení nešťastnou náhodou postřelen. Jeden z vojáků tehdy údajně zakopl o útočnou pušku M-16 a ta vystřelila. Nešťastného vojáka prý tehdy "za odměnu" poslal na jeden z nejtvrdších kurzů přežití Rangers, kterým kdysi sám prošel. Další vážné zranění utrpěl ještě jednou, v roce 2000. Při rekreačním seskoku padákem tvrdě dopadl z několikametrové výšky na zem a zlomil si pánev.