Pavel se ve čtvrtek v malijském Bamaku setkal s velitelem výcvikové mise Evropské unie Alfonsem García-Vaquero Pradalem. A od něj slyšel slova chvály. „Vaši vojáci jsou skvělí.

Odvádějí zde velmi dobrou práci a na vysoké profesionální úrovni. Jsou zkušení a s nimi se zde cítíme opravdu bezpečně,“ ocenil české vojáky španělský generál.

Čeští vojáci mají na starost především ochranu samotného velitelství mise v Bamaku, zajišťují ale také doprovod osob a konvojů a výcvik malijských vojáků. „Bezpečnostní situace je stabilní,“ konstatoval španělský generál. Velitelství podle něj nemá signály o tom, že by se do Mali přesouvaly extremistické skupiny ze sousedních států kromě kočovných Tuaregů.

„Na severu sice pokračují izolované bojové aktivity různých skupin, ale ty mají spíše kriminální charakter s ekonomickým podtextem. Mise OSN a francouzská operace BARKHAN plní svůj cíl a přispívají ke zklidnění a stabilizaci situace,“ dodal Pavel.

Je tu klid, ale ta doprava

Za klidnou označil bezpečnostní situaci také velitel české jednotky v Mali Michal Mamkin. „Nedochází zde k žádným incidentům, ani jsme nezaznamenali nějaké negativní nálady ze strany místních obyvatel, naopak jsou velmi vstřícní,“ řekl. Problém však představuje místní velmi složitá doprava a klimatické podmínky, kdy teploty nyní stoupají i přes 40 stupňů.

„Je to Afrika. První měsíc je nejhorší, než si zvyknete na vedro a všude přítomné komáry,“ potvrdil jeden z vojáků Martin Kovář. Jeho kolega Roman Novotný má již za sebou službu v Bosně a Hercegovině, Kosovu i Afghánistánu. Patří mezi instruktory, kteří se podílejí na výcviku malijských vojáků. 

„V Afghánistánu jsou miny, tady jsou zase všude hadi,“ konstatoval s tím, že potkat černou kobru je tu naprosto běžné a utéct před ní téměř nemožné. „Sednout si tu na zem nejde. Hadi jsou všude. První týden jsme chodili velmi opatrně. Pak jsme sledovali Malijce, kteří nejdříve hodí kámen nebo klacek před sebe do křoví a pak teprve jdou,“ dodal.

Malijcům chybí prostorová představivost

U malijských vojáků ho překvapil zejména přístup, vřelost a jejich soutěživost. „Co se týče vojenského výcviku, museli jsme začít od začátku. Základní manipulaci se zbraněmi zvládli celkem rychle, i když polovina z nich neuměla střílet vůbec. Horší to bylo s taktikou. Chybí jim prostorová představivost a je tu i jazyková bariera, protože 20 procent vojáků mluví jen Bambarštinou,“ popsal své zkušenosti.

Fotografie

Malijští vojáci se nedají srovnávat s vojáky evropských armád, jsou prostě jiní, souhlasí velitel českých instruktorů praporčík Jaroslav Losenický z vyškovského výcvikového centra.

Oceňuje však jejich pozitivní přístup. „S tím málem, co mají k dispozici, dokážou fungovat,“ říká jeden z nejzkušenějších českých vojáků, který působil již v osmi zahraničních operacích. Od Perského zálivu, přes Balkán až po Afghánistán.

Za uplynulých šest měsíců se podílel na výcviku 600 malijských vojáků. „Jakákoli taktika začínala manipulací se zbraní. Tu zvládali až do okamžiku, kdy ji měli použít v taktické situaci. To už zvládla jen polovina vojáků, protože když se soustředí na jedno, zapomenou na to druhé,“ popsal úskalí, se kterým se on i jeho kolegové potýkali. 

Pro lepší představivost proto při výcviku Češi používali názorné pomůcky – plastové vojáčky, tabule, nákresy. S jejich pomocí pak malijským vojákům ukazovali například rozestavení a následný manévr jednotky.