Nová strategická koncepce Aliance a Rusko: Na cestě k partnerství, nebo konfrontaci?

20. září 2010  16:55
Severoatlantická aliance se chystá představit svůj nový strategický koncept, který by měl stanovit obecný rámec aktivit této vojenskopolitické organizace na příštích zhruba deset let. Jedním z klíčových prvků nového strategického konceptu má být i formulace vztahu Aliance s nečlenskými státy. Je to právě globální charakter nových hrozeb, který čím dál tím více vyžaduje prohlubování spolupráce mezi Bruselem a nečlenskými státy, které je jedinou cestou, jak těmto výzvám čelit. V této souvislosti například hovoří nedávno uveřejněná zpráva rady moudrých pod vedením bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové o Rusku jako o zásadním partnerovi pro Alianci v 21. století.  

Současný generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen v jednom ze svých prvních oficiálních vystoupení význam Ruska jen potvrdil, když konstatoval, že Moskva patří k vůbec nejvýznamnějším partnerům Aliance. Na druhou stranu však Rasmussen neopomněl dodat, že pro NATO zůstává zároveň jedním z nejkomplikovanějších partnerů. Rasmussenova slova poměrně dobře ilustruje nedávná epizoda, kdy se Rusko a Aliance zprvu dohodli na vzájemných konzultacích ohledně přípravy nové ruské vojenské doktríny a aliančního strategického konceptu. Moskva však poměrně překvapivě urychlila uveřejnění svého vlastního dokumentu, který způsobil v Alianci nemalé pozdvižení. Dokument totiž poměrně jasně označil rozšiřování NATO a zejména pak aktivity Aliance v postsovětském prostoru za jednu z nejpalčivějších hrozeb pro bezpečnost Ruska.

Dá se předpokládat, že i v duchu současného oteplování vztahů mezi Ruskem a Západem, především pak se Spojenými státy, se připravovaný koncepční dokument bude v mnohém bude podbízet duchu posilování partnerství s Moskvou. V současné době převládá ve Spojených státech a dalších klíčových členských zemích NATO názor, že Rusko může mít velký vliv na to, s jakým úspěchem bude Aliance schopna operovat mimo své území - tedy zejména v Afghánistánu. Zůstává zde ale zároveň mnoho nezodpovězených otázek ohledně vzájemného partnerství. Na jednu stranu nepochybně dochází k jistému protínání strategických zájmů, na stranu druhou však zůstává Moskva podezřívavá až nedůvěřivá vůči Alianci, která je podle ní přežitkem studené války, ba co více často vnímá NATO jako protiruskou organizaci.

Ruští představitelé i nadále vnímají NATO se značnou dávkou nedůvěry zejména ve vztahu k angažovanosti Aliance mimo území členských států, jako tomu bylo například v době kosovského konfliktu. Moskva se už od počátku staví proti exteritoriálním operacím Aliance a požaduje, aby jakékoliv takovéto intervence do budoucna podléhaly jasnému mandátu ze strany Rady bezpečnosti OSN, kde Rusko disponuje právem veta. Pro budoucí vztahy bude tedy důležité, jak se nová strategická koncepce NATO postaví k otázce případné role Aliance mimo její geografické působiště.

Dalším palčivým bodem nové koncepce bude otázka článku pět o kolektivní obraně – podle tohoto článku Severoatlantické smlouvy se útok na jednoho člena rovná útoku na celou organizaci. Komise Madeleine Albrightové stejně jako někteří vlivní alianční představitelé mluví o nutnosti upevnění záruk v rámci článku pět. Padají zde různé návrhy od zlepšení obranného plánování až po rozšíření vojenských manévrů. Přestože není vnější hrozba vůči Alianci jasně pojmenovaná, nikdo není na pochybách, kdo skutečně onou hrozbou je, neboť státy volající po renesanci článku pět se geograficky nacházejí až nápadně blízko Ruska. Otázkou zůstává, jak se Rusko zachová v případě posílení aktivit v rámci článku pět. Existuje zde nebezpečí, že čistě obranná cvičení Aliance mohou posílit zastánce tvrdé linie v Kremlu a odpůrce spolupráce s NATO. Na druhou stranu pokud nedojde k výraznému posunu v otázce případného členství Ukrajiny a Gruzie v NATO, nemusí se vztahy s Ruskem nutně vyhrotit.

Tyto nejasnosti se odráží i na tom, jak současná spolupráce s Ruskem probíhá. Jednou z akutních otázek je pro představitele NATO bezpochyby stabilizace Afghánistánu. Rusko se díky své geografické poloze nabízí jako potenciálně lákavý pozemní a vzdušný koridor pro zásobování aliančních vojáků v této zemi. Využití ruského teritoria by umožnilo NATO se mnohem méně spoléhat na trasy vedoucí přes území neklidného severního Pákistánu. Přestože však Rusové sami nabídli Alianci tuto alternativu, zatím se plně nedaří severního koridoru využít. Navíc ruská diplomacie současně usiluje o omezení přítomnosti vojsk NATO ve střední Asii, což je v přímém rozporu s deklarovanou ochotou Moskvy pomoci při stabilizaci Afghánistánu.

Kromě Afghánistánu zde existuje celá řada možností posilování vzájemně prospěšné spolupráce, ať už se jedná o boj proti terorismu, posilování interoperability mezi jednotkami NATO a Ruska či společnou identifikaci bezpečnostních hrozeb. Dále se nabízí i spolupráce v oblasti rozvoje protiraketového systému, který by byl součástí Severoatlantické aliance a Rusko by se na něm podílelo. Stejně jako v případě Afghánistánu zde však zůstává hlavním problémem rozpolcenost dlouhodobé politiky Moskvy vůči NATO. Moskva a Brusel se tak i přes obecnou shodu nad některými klíčovými otázkami globální bezpečnosti rozchází z hlediska svých dlouhodobějších partikulárních zájmů. Například boj proti nešíření zbraní hromadného ničení, které Albrightová a její tým označují za jednu z klíčových hrozeb pro NATO, naráží na překážku v podobě zcela zásadního sporu ohledně íránského jaderného programu. Přestože Rusko jednoznačně zrazuje Teherán od vývoje atomové bomby, zároveň má zájem na posílení svého vlivu v oblasti Perského zálivu prostřednictvím spolupráce s Íránem.

Nová alianční koncepce přesto může přispět k zlepšení kultury spolupráce mezi Ruskem a NATO, obzvláště pokud se, jak doporučuje rada moudrých, vydá cestou posilování a formalizace dialogu s partnerskými státy. V tomto ohledu se vyplatí vsadit na touhu ruské vládnoucí elity po zvyšování prestiže Ruska na mezinárodní scéně a možnost nového strategického dialogu s NATO, kde by byla Moskva prezentována jako klíčový partner. Takováto nabídka by se pak Moskvě jen těžko odmítala.

Svým způsobem se tak dá souhlasit s tezí rady moudrých o potřebě spolupráce s partnerskými státy, která by mohla vést ke strategickým ziskům pro Severoatlantickou alianci v nadcházející dekádě. Avšak na druhou stranu zůstává otázkou, nakolik bude Rusko – vzhledem k tomu, jak chápe své strategické zájmy – ochotno doopravdy spolupracovat s NATO. Nová koncepce a reakce na ní může v mnohém napovědět, zda soulad zájmů Bruselu a Moskvy zůstane jako doposud převážně v deklaratorní rovině, a nebo se vzájemné vztahy stanou příkladem skutečné a přínosné kooperace.

Zajímavým momentem jsou pak i čím dál častěji se opakující prohlášení ruských představitelů a bezpečnostních expertů napojených na režim, kteří začínají opatrně hovořit o přibližování Ruska k Alianci, ba co více dokonce i zmiňují možnost vstupu Ruska do NATO. Je zde na místě připomenout, že plné členství v Alianci včetně článku pět se pro Moskvu nejeví jako příliš realistické ani v dlouhodobé perspektivě. Nicméně je zajímavé sledovat nárůst hlasů vyzývajících k zapojení Ruska do politické části NATO, což by Moskvu de facto postavilo na úroveň Francie po vystoupení Paříže z vojenských složek Aliance. Přestože se i tato myšlenka může někomu zdát přitažená za vlasy, pokud se členské státy NATO prostřednictvím své nové strategické doktríny přihlásí k myšlence užší spolupráce s Ruskem, je zcela představitelné, že budou v nadcházejících letech diplomaté v Moskvě a Bruselu řešit, jak a do jaké míry umožnit Moskvě vstup do politických struktur NATO.

Jakub Kulhánek
Asociace pro mezinárodní otázky

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.