natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

Zpravodajství

Extrémní závod trápí závodníky délkou

8. února 2005 8:57

Každoročně přijíždějí armádní týmy z Evropy do Jeseníků, aby v rámci extrémního závodu Winter Survival čtyři dny bojovaly o přežití v zimní přírodě. Jak vůbec závod získal nálepku extrémní? Je velmi dlouhý, shodují se závodníci i organizátoři.

"Extrémnost závodu spočívá především v jeho délce," konstatuje Christian Jud ze Školy horských vůdců a záchranářů z rakouského Saalfeldenu.

Jeho tým letos v závodě obhájil vítězství z loňska, kdy v vůbec poprvé v celé historii Winter Survival vyhrálo zahraniční družstvo.

Jud i jeho kolegové jsou zvyklí na fyzicky náročné závody v Alpách. Žádné podobné klání však netrvá čtyři dny, v žádném nemusí závodníci urazit přes šedesát kilometrů za dva dny v hlubokém sněhu, ani splnit tak rozsáhlé spektrum speciálních úkolů, tvrdí Jud.

SPECIÁLNÍ PŘÍLOHA

"Vzdálenost, terén, mráz, sníh," vypočítává hlavní obtíže mluvčí závodu Pavel Pazdera z Univerzity obrany v Brně, která závod Winter Survival už jedenáct let spolupořádá. Velkou roli podle něj hraje i enormní psychická zátěž.

"Jdete třicet kilometrů, jste mokří a prokřehlí a místo cíle na vás čeká čeká lezení po skalách a noc ve sněhu. Chcete vyhrát, ale víte, že se silami musíte šetřit, protože hned ráno na vás čeká dalších třicet kilometrů," popisuje extrémnost Pazdera.

Závod Winter Survival má podle pořadatelů ověřit dovednosti, které voják potřebuje v zimních podmínkách pro přežití. Disciplíny jako překonávaní vodních toků, zdolávání skal či střelba nutí závodníky k vlastní volbě a kreativitě. Každý musí najít své řešení, vystačit pouze s vlastními silami a nesenou výstrojí.

Kdo závod dokončí, je vítězem
"V závodě zvítězí každý, kdo ho dojede až do konce," soudí náčelník generálního štábu Pavel Štefka, pod jehož záštitou závod už několik let probíhá.

Organizátoři jim k tomu kladou překážky na hranici fair play. "Často je na trati dvojí číslování kontrol, falešné indicie, které nevedou k řešení. To vše z armádního survivalu činí unikátní závod, který nemá ve světě obdoby," říká Pazdera.

Soutěž má proto vysokou prestiž i mezi zahraničními účastníky, kteří do Jeseníků během jedenácti let přijeli z Belgie, Nizozemí, USA, Německa, Rakouska, Francie, Norska, Polska, Maďarska, Slovenska i Finska.

Například němečtí účastníci tvrdí, že podobný typ závodu do předloňska ještě neznali. Člen jednoho z minulých družstev horských myslivců Matthias Hotzler už loni uvedl, že v německu existují nanejvýš kombinované závody v biatlonu a sjezdu na lyžích.

Ředitel závodu Zdeněk Brtník o Winter Survival říká, že je to závod o dovednosti, vytrvalosti, tvořivosti a hlavně týmové spolupráci. "Zimní podmínky pak soutěži dodávají extrémnost," míní Brtník, který spolu s několika přáteli závod před lety vymyslel.

Během závodu odpadne několik týmů, většinou kvůli únavě nebo zraněním. "I když valná část družstev závod dokončí, je potřeba si uvědomit, že jsou to ti nejlepší z nejlepších," konstatuje hlavní rozhodčí soutěže Miroslav Štípek. Podle něj každý, kdo závod absolvuje a dorazí do cíle, je dokonale připraven na přežití v zimních podmínkách.

Závodník připravuje lyže před startem jedenáctého ročníku extrémního závodu.

Přímo z nejvyššího jesenického vrcholku Pradědu startovaly armádní týmy na trať první etapy extrémního závodu Winter Survival. V úvodní části čekalo závodníky přes dvacet kilometrů horským terénem a několik měřených sjezdů.

V úvodní části závodu čekalo závodníky přes dvacet kilometrů horským terénem na lyžích a několik měřených sjezdů.

Omrzlé vousy a únava. Tak vypadaly závodníci v cíli první etapy extrémního závodu.

Žádné podobné klání netrvá čtyři dny, v žádném nemusí závodníci urazit přes šedesát kilometrů za dva dny v hlubokém sněhu, ani splnit tak rosáhlé spektrum speciálních úkolů. Od střelby až po lezení po skalách.

Ve čtyřdenním závodě měří armádní týmy síly v lyžování, navigaci v zimní přírodě, orientačním běhu, horolezectví, transportu raněného i v přežití ve volné přírodě.

Vrcholem závodu a zároveň nejtěžší částí je tradičně dvoudenní vytrvalostní etapa. Její součástí je překonávání skalní stěny, řeky a přenocování v zimní přírodě.

Extrémní armádní závod Winter Survival vyhráli zkušení horalé z rakouského Saalfeldenu. V Jeseníkách tak favorizovaný tým obhájil loňské prvenství.

Ze zahraničí se do letošního závodu přihlásilo pět týmů; z Velké Británie, Německa, Rakouska, Belgie a Slovenska. Slovenští a britští závodníci nakonec nepřijeli. Na snímku jeden ze členů družstva belgických výsadkářů.

Jedna z disciplín pojmenovaná příznačně Psycho. Po šikmém stromě musela trojice vyšplhat na čas postupně na skálu a pak ve výšce asi patnácti metrů skočit na jiný strom. Ten byl od skály asi dva metry.

Během dvoudenní etapy museli závodníci urazit s veškerou výbavou na zádech šedesát kilometrů horským terénem jen podle mapy a na trase splnit několik disciplín.

Na start druhé části dvoudenní etapy, která je považována za vrchol celého extrémního závodu, se postavilo jen 16 týmů. Dvě družstav vyřadila zranění a únava.

Disciplína příznačně pojmenovaná Psycho. Po šikmém stromě musela trojice na čas postupně vyšplhat na skálu a pak ve výšce asi patnácti metrů skočit na jiný strom. Ten byl od skály asi dva metry.

Po noci strávené ve sněhu v sedmistupňovém mrazu vyrazily týmy na druhou část dvoudenní etapy extrémního armádního závodu Winter Survival.

Na místo přenocování dorazily některé týmy po třiceti kiloemetrech horskou krajinou až za tmy.

Na místo přenocování dorazily některé týmy po třiceti kilometrech horskou krajinou až za tmy. Noc strávili závodníci ve sněhu a v sedmistupňovém mrazu. U ohně mohli vysušit promoklé části oblečení.

V lesích poblíž Bělé pod Pradědem čekal na týmy těžký lezecký úkol, pojmenovaný 'Spiderman'. Jeden z družstva musel na čas vyšplhat na skalní plošinu a ve výšce asi dvaceti metrů se pomocí visuté hrazdy zhoupnout k obří lanové síti, natažené mezi stromy.

Na pavoučího muže bezprostředně navazovala disciplína 'Šikmé lano'. Po laně, nataženém ze skály do zhruba pětadvacet metrů vzdálené koruny stromu, jeden člen hlídky sjel, aby na konci sebral instrukce k dalšímu přesunu.