"Spojenci se celkem bez problémů dohodli na použití NATO jako nástroje v boji proti terorismu. Aliance má schopnosti, které jí poskytují její členské země, a schopnosti společné, které naopak jako organizace může poskytovat svým členským státům. Tento rok to vidíme u několika mezinárodních akcí, které NATO zaštiťuje poskytováním svých letadel AWACS, které monitorují letecký provoz. Jedná se například o nedávnou královskou svatbu ve Španělsku, právě probíhající Mistrovství Evropy ve fotbale v Portugalsku nebo nadcházející olympijské hry v Aténách. Tyto síly NATO buduje jako síly rychlé reakce," říká Radek Khol.

Jenomže začíná narážet na problém v případě konkrétních operací, kdy ty členské země, které mají potřebné kapacity, nejsou v dané chvíli schopny nebo ochotny je poskytnout do alianční operace.
"Ano, a právě proto vyvstává otázka, zda by si Aliance neměla určité nejvíce nedostatkové schopnosti pořídit sama na základě podobného kooperativního modelu sdílení prostředků a následného společného provozování, jak to již učinila v případě letounu AWACS. To by se mohlo týkat především prostředků strategické letecké nebo námořní přepravy, kde je ten nedostatek nejvíce akutní."

Istanbulský summit bude řešit také otázku další spolupráce se svými partnery.
"A v tomto případě se aliance, zvláště po posledním rozšíření, posune opravdu mnohem dále od toho tradičního perimetru euroatlantické bezpečnosti, tzn. od Středozemního moře přes širší Střední Východ až po Střední Asii. Kromě toho se ovšem summit bude zabývat i ryze aktuálními otázkami. Především tím, jak má NATO dále zvládat operaci, která je pro ni v tuto chvíli nejobtížnější a zároveň nejradikálnější, kterou ve své historii zatím podniklo. Myslím tím ISAF v Afghánistánu. Stále visí ve vzduchu otázka, zda si v tomto případě Aliance neukousla příliš velké sousto."

V jakém smyslu?
"Zda jsou spojenci schopni a ochotni podpořit rozšíření bezpečnostních operací i mimo Kábul. To totiž souvisí s otázkou, zda mají jednotlivé členské země dostatek vojáků, techniky a výzbroje, kterou by byli schopni poslat do náročných operací, které budou vzdáleny tisíce kilometrů od vlastního nebo spřáteleného teritoria. A ukazuje se, že to je problém reformy ozbrojených sil prakticky všech aliančních států. A má to i svoji politickou dimenzi. Většina členských zemí má své bezpečnostní priority i v dalších částech světa. Pro státy menší a střední velikosti je dost problematické mít nasazené své vojáky ve třech nebo více paralelních operacích, které probíhají ve vzdálených nebo tak rozdílných oblastech, jako je Balkán, Střední Východ a Střední Asie."