"Summit NATO se bude muset zabývat otázkou, jaký přístup zvolit vůči teroristickým a nepřátelským režimům typu diktatury Sadáma Husajna v Iráku. Zda je třeba spoléhat se jen na vojenské nástroje, nebo uplatňovat širší bezpečnostní strategii v tom pojetí, v jakém ji schválila Evropská unie na základě dokumentu vypracovaného týmem Javiera Solany. Ta nahlíží bezpečnostní hrozby nejen z vojenského hlediska, ale snaží se postihnout příčiny terorismu a definovat ohniska napětí. Přikláním se k té druhé variantě," říká Jan Eichler.

Což v praxi znamená?
"To znamená vyřešit především palestinsko-izraelský konflikt a stabilizovat situaci v Iráku a v Afghánistánu a teprve potom hovořit o tzv. Velkém Středním Východě. Ale to dneska neříkají už jen Javier Solana, Gerhard Schröder nebo Jacques Chirac. Nyní se k tomu přiklánějí i takoví věrní spojenci Washingtonu, jako je Turecko, a řada dalších zemí."

Palestinsko-izraelský konflikt se řeší desítky let a vyřešení je, zdá se, v nedohlednu.
"Zatím bohužel žádný výraznější pokrok není. A aby byl, je potřeba, aby se na řešení situace shodli nejvýznamnější hráči mezinárodní politiky, USA a Evropská Unie, ale své slovo by k tomu mělo říct také Rusko. Izraelci musí vyklidit okupovaná palestinská území. Nesmí se opakovat situace, kdy Izraelci používají nejmodernější bojovou techniku, s níž bombardují civilní cíle s odůvodněním, že jsou tam teroristé. Možná jsou, ale zároveň s nimi umírají nevinní Palestinci. Myslím, že to, co se kdysi dohodlo v Oslo, je dobrým základem pro jednání."

Kdo by měl stabilizovat situaci v Iráku?
"Samozřejmě NATO by tam mělo hrát určitou roli, ale především je k tomu nutné mít výslovnou rezoluci Rady bezpečnosti OSN. V Iráku se musíme zaměřit na něco úplně jiného než doposud, na stabilizační úkoly. Situace tam je vyhrocená a o to horší, že radikálové kombinují zákeřné, asymetrické útoky na cíle přímo v Iráku s teroristickými útoky mimo území typu 11. března v Madridu."

Řekl jste, že i v Afghánistánu by se mělo vycházet z určité platformy OSN.
"Ano a svůj názor neměním. NATO tam může pomoci tím, že poskytne jednotky k ostraze letišť nebo vládních budov, nejen v Kábulu, ale také k preventivnímu působení proti teroristickým jednotkám nebo ozbrojeným skupinám kmenových náčelníků. Ti zůstávají velkým problémem v Afghánistánu, protože ovládají oblasti mimo Kábul a odmítají se podřídit centrální vládě. Situace je stabilizovaná pouze v hlavním městě. V této zemi musíme počítat s obrovskými investicemi do školství, infrastruktury a do toho, čemu se říká nation building, tedy budování základních státních institucí."