Pozorování, vynikající orientace, trpělivost a samozřejmě dobrá muška. "To jsou hlavní podmínky pro to, jak se stát dobrým odstřelovačem," říká policejní specialista, který už deset let působí jako instruktor odstřelovačů u elitní zásahové jednotky Středočeského kraje. Jméno nesmí kvůli svému utajení prozradit.

Spolu s několika kolegy trénuje i armádní střelce ze 7. mechanizované brigády, kteří se jako odstřelovači chystají do zahraničních misí v Kosovu, Bosně a Iráku. - více zde

Mezi odstřelovače se nedostane každý. Jako instruktor už za roky praxe pozná, kdo ze zájemců o tajemstvím opředeném povolání má pro takovou službu vlohy. "Prvotní je pochopitelně střelba, ale pak záleží i na citu, jestli se člověk dokáže v přírodě nebo jiném prostředí zamaskovat tak, aby ho nikdo neobjevil," říká specialista.

Ukazuje směrem ke dvěma kopečkům sněhu na poli, které na první pohled nevypadají nijak zvláštně. Až metr od nich zjistíte, že jde o dva odstřelovače, dokonale zamaskované.

Na opakování není čas
Ostatně kvůli skvělému krytí prý odstřelovači často sahají i do vlastní peněženky. "Existují pokusy firem udělat maskovací oděv pro odstřelovače, ale zatím je to v plenkách. Kluci si proto seženou, co můžou. Natrhají obvazy, hadry, pošpiní je. Dávají do toho kus sebe," konstatuje.

Stát se odstřelovačem podle něj trvá několik let. Předpokladem je i dobrá fyzička, aby by se při přesunech na pozice střelec nezadýchal a na místě si místo akce nesednul na patník a neodpočíval. Samotná výstroj a výzbroj zase tak těžká není: 5 kilogramů váží radiostanice, 3 kila speciální zbraň a zhruba půl kila munice.

"Musí vás to bavit a musíte být trpěliví," tvrdí. Pamatuje si, jak při jednom z výběrů stříleli nováčci na zavěšené kompaktní disky na vzdálenost 150 metrů. Každý závan větru cédečka pokaždé roztočil.

"Střelec si prostě musí počkat, nesmí být zbrklý. Jinak to může stát někoho život," říká specialista. O ostrých akcích, do kterých se už dostal, ale mluví nerad.

O umění odstřelovačů přitom kolují legendy. "Není problém trefit desetkrát z deseti pokusů pětikorunu ze sto metrů," tvrdí specialista, který pracuje s odstřelovací puškou už patnáct let. Profesionálem v pravém slova smyslu ale není každý hned. Za neomylností snajprů se ukrývají hodiny dřiny.

Samotný střelecký výcvik není nijak složitý, popisuje odstřelovač pravidelnou rutinu. "Přijedu na střelnici, dám si terč na nějakou vzdálenost a vystřelím. Nejdůležitější je přitom právě ta první rána," konstatuje. Odstřelovač si ti totiž při úkolu nevystřelí čtyřikrát nebo pětkrát. Potřebuje první ránou útočníka stoprocentně paralyzovat nebo ho absolutně zneškodnit.

Stoprocentní smrtelný zásah
To je podle specialisty i jeden ze základních rozdílů mezi armádním a policejním střelcem. Policejní odstřelovač musí pachatele zneškodnit. Vojenskému stačí pouze zranit, protože nepřítel musí pro zraněného poslat zdravotníka nebo další vojáky s nosítky a zaměstná tak spoustu lidí.

Jak dlouho lze takovou práci dělat je prý individuální. Když je odstřelovač spolehlivý a navíc umí své znalosti předat mladším, může vydržet i do šedesátky. "V Belgii jsou odstřelovači v aktivní službě do 45 let. Když je člověk stoprocentně přesný, tak není třeba ho zatracovat," tvrdí policejní specialista.

Tím stoprocentní přitom myslí neomylný zásah až na vzdálenost půl kilometru. "Střílí se na malý mozek člověka, tedy na nervové centrum o velikosti tenisového míčku. Když zasažený po zásahu nikam neodlítne, nemáchá rukama a jen se sesune bezvládně k zemi, pak je to úspěšný stoprocentně smrtelný zásah," dodává.