Zvyšování bezpečnosti Evropské unie na všech úrovních je jedním z pěti základních kamenů společné zahraniční a bezpečnostní politiky, která byla poprvé definována v rámci Smlouvy o Evropské unii podepsané v roce 1993. Tato Smlouva vymezila priority, kterých bylo třeba docílit. Prostředkem k jejich dosažení je harmonizace postupů a užší spolupráce mezi členskými státy EU. Jedním z cílů této politiky je, aby se státy mohly sjednotit v boji proti tak závažným hrozbám, jakou je kromě jiného také nebezpečí teroristického útoku. Rámcově se otázkou efektivní prevence zabývala Rada EU v roce 2001, kdy bylo zveřejněno doporučení na sjednocování postupů, vyšší součinnosti členských států a vzájemné výměny informací.

Boj proti terorismu vs. ochrana práv občanů

Citlivou otázkou, kterou jsme se v Evropském parlamentu intenzivně zabývali, bylo dosažení rovnováhy mezi potřebou účinného boje proti organizovanému zločinu a terorismu na jedné straně a dodržováním práva občanů na soukromí na straně druhé. Jsem přesvědčen, že se nám této rovnováhy podařilo dosáhnout. Uchovávání záznamů o komunikaci občanů a jejich poskytování příslušným státním orgánům bude možné pouze za účelem vyšetřování, odhalování a stíhání závažné trestné činnosti. Uchovávání těchto údajů z důvodů prevence, jak původně navrhovala Evropská komise, jsme v Evropské parlamentu odmítli.

Záznamy z elektronické komunikace budou příslušné instituce v členských státech uchovávat v časovém rozmezí od minimálně 6 měsíců do maximálně 2 let. Přístup k záznamům budou mít výhradně příslušné úřady určené národními vládami. Ty by měly rovněž pověřit nezávislý orgán kontrolou, jak jsou poskytované informace využívány. Co se týká vlastních záznamů, směrnice přesně vyjmenovává, jaká data budou uchovávána. Vedle údajů o telefonním čísle volajícího i volaného, o datu a čase trvání komunikace či o tom, kde se osoba používající mobilní telefon právě nachází, budou uchovávána rovněž data o neúspěšných pokusech o navázání spojení. V rámci rozpravy v Evropském parlamentu totiž někteří španělští kolegové upozornili na skutečnost, že právě tyto informace vedly nakonec k dopadení pachatelů bombových útoků v Madridu z 11. března 2004. Jasnou většinou byl v Evropském parlamentu podpořen návrh, že v rámci směrnice nesmí být uchovávány žádné údaje odhalující obsah komunikace. Právě tento odstavec směrnice považuji z hlediska ochrany soukromí občanů za klíčový.

Jednání EP bylo bouřlivé

Rozprava v Evropském parlamentu byla místy velmi bouřlivá. Pro europoslance jako jediné v Evropské unii přímo zvolené zástupce občanů byla velmi citlivá právě otázka lidských a občanských práv, zejména práva na ochranu soukromí a osobních údajů. Na druhé straně nám však bylo jasné, že důvody, které vedly k sepsání směrnice, jsou mimořádně závažné. Pokud chceme, aby naše bezpečnostní a zpravodajské složky plnily své úkoly na maximum, je nutné, aby disponovaly tomu odpovídajícími prostředky. Přístup k údajům o telefonních hovorech, textových zprávách a k databázi osob připojených na internet bude důležitým nástrojem pro vystopování osob podezřelých z páchání nejzávažnější trestné činnosti.

Lze konstatovat, že Evropský parlament je institucí, která plně reflektuje bezpečnostní hrozby současného světa a snaží se spoluvytvářet takový systém ochrany, který by přinesl občanům pocit bezpečí, a který by v co nejširší míře respektoval jejich občanská práva. Přes relativně vysoké náklady spojené s uvedením směrnice do praxe ji považuji za další významný krok v posílení ochrany a bezpečnosti obyvatel v Evropské unii.

Dr. Libor Rouček
autor je poslancem Evropského parlamentu za ČSSD