Mladić byl obviněn již v červenci 1995 Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu z genocidy, zločinů proti lidskosti a porušování válečného práva. Bosensko-srbský generál se podílel i na masakru ve Srebrenici, při kterém bylo zavražděno okolo 7 000 bosenských Muslimů.

Mladić: Srbsko nebo Latinská Amerika?

Představitelé Srbska několikrát popřeli, že by se Ratko Mladić pohyboval na území tohoto státu. Mladić žil dle některých zdrojů v druhé polovině devadesátých let v Republice srbské v Bosně a Hercegovině, resp. v bývalém velitelském stanovišti ve vesnici Han-Pijesak blízko Sarajeva; poté se údajně přestěhoval do Srbska. Posledních pět let strávil neustálými přesuny mezi Srbskem a Bosnou a Hercegovinou. Se zatčením Nebojsy Miniće a Milana Lukiće v Argentině se objevily spekulace, že většina obviněných ICTY žije v Argentině resp. ve státech jižní Ameriky. Pro Mladiće však latinskoamerické země znamenají spíše hypotetickou možnost budoucího útočiště, bude-li pro něj balkánská půda skutečně riziková. V současnosti nelze s jistotou říci, zda se bývalý bosensko-srbský generál nachází na území Srbska a Černé Hory či Bosny a Hercegoviny; Carla del Ponte trvá na tom, že veškeré indicie směřují do Srbska.

Na toto ultimátum je nutno nahlížet v širších souvislostech. V lednu 2006 mají začít rozhovory o budoucím statusu Kosova, kterého se Srbové ani místní Albánci nehodlají vzdát. Představitelé Srbska hovoří o teritoriálním uspořádání podobném bosensko-hercegovskému modelu, včetně vytvoření srbské autonomní oblasti v rámci Kosova, zatímco albánští představitelé nehodlají přistoupit na cokoliv jiného, než nezávislost a územní celistvost. Nelze zde opomenout ještě jeden fakt  - jeden z bývalých velitelů UÇK  Ramush Haradinaj, který získal na počátku tohoto roku post ministerského předsedy  Kosova, byl v březnu 2005 obviněn mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii ze zločinů proti lidskosti a porušování válečného práva. O tři měsíce později byl podmínečně propuštěn do doby zahájení procesu. Na tomto, v případě Haagského tribunálu neobvykle benevolentním přístupu trvala údajně správa UNMIK, argumentujíce, že v souvislosti s očekávaným napětím během lednových rozhovorů o budoucím statusu Kosova, je Haradinaj zárukou stability.

Ultimátum o vydání Mladiće a dočasné propuštění Haradinaje může mít tedy nejen Haagem avizovaný vliv na integraci Srbska do euro-atlantických struktur, ale i předznamenat výchozí pozici Srbů a Albánců při očekávaných rozhovorech o statusu provincie, která de iure patří stále Srbsku a de facto albánské politické reprezentaci pod dohledem mezinárodního protektorátu. Do určité míry signalizuje i postoj mezinárodního společenství k dalšímu osudu Kosova, které navrhuje buď zachování statu quo nebo podmínečnou nezávislost až do připojení zemí západního Balkánu k EU.

Kompromis v otázce Kosova je v nedohlednu

Černobílé vidění Srbů a Albánců přetrvává v názorech mezinárodních představitelů od počátku devadesátých let, kdy byli Albánci perzekuováni Miloševićovým režimem Od roku 1999 však většina Srbů z Kosova odešla právě kvůli násilí ze strany kosovských Albánců tolerovanému mezinárodním společenstvím. Mezinárodní společenství se ve hře o Kosovo musí rozhodnout mezi zcela antagonistickými požadavky obou stran, přičemž možnosti nalezení jakéhosi kompromisu jsou velmi nízké a role mediátora, které se svojí angažovaností na konci 90. let ujalo, krajně nevděčná. Bývalý generál Mladić je tak nyní pravděpodobně pouze jedním z pěšáků v politické hře, jejímž cílem je dosažení srbské ústupnosti v případě Kosova, eventuálně jeho dočasné politické izolace po dobu jednání o budoucím statusu dosavadní provincie. V případě, že se Mladić pohybuje na území Srbska je možné, že se srbská reprezentace nakonec odhodlá k jeho vydání výměnou za ústupky ohledně Kosova. Eventuální vydání u mnoha Srbů stále populárního generála je totiž z vnitropolitických důvodů neslučitelné s rezignací na Kosovo, či alespoň jeho severní část.

Jak ukazuje vývoj v kauze dalšího haagského prominenta – chorvatského generála Ante Gotoviny, kategorický postoj Carly del Ponte nemusí za určitých podmínek komplikovat vztahy nekooperujícího státu s mezinárodním společenstvím. Ultimáta ICTY občas odpovídají politické hře a jsou vhodně načasovaná. Lze se domnívat, že až bude vyřešen status Kosova, nebude již zatčení Mladiće pro mezinárodní společenství hlavním tématem dne.

Věra Stýskalíková
doktorandka na katedře politologie
Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně;
t. č. působící na univerzitě v Heidelbergu