Tuto dohodu je nutno vnímat obzvlášť pozitivně po tragické havárii ruské ponorky Kursk v srpnu 2000. 

V průběhu záchranných operací totiž několik členských státu Aliance  opakovaně nabízelo Rusům pomoc při záchraně potopené ponorky, avšak ruská strana o tyto nabídky nejevila zájem.

I když by dohoda mohla kooperaci Ruska a NATO ještě zintenzívnit a pokračovat tak v cestě započaté v květnu minulého roku, kdy byla založena Rada NATO-Rusko, nebylo by  šťastné ji přeceňovat z hlediska celkové bezpečnosti na moři ani v rámci vztahů Aliance a Ruska. Týká se totiž téměř výlučně humanitární spolupráce.

Zda se nejedná pouze o dokument deklaratorního charakteru ukáží případné další incidenty, ke kterým může na obou stranách dojít.

Zvláště u Ruska je však patrná skutečnost, že ani pomoc nabízená zvenčí a posilovaná nátlakem ruského veřejného mínění nemusí být přijata, pokud převládne nedefinovaný státní zájem, či pouhá snaha zakrýt chybná rozhodnutí a opatření nebo utajit použité technologie.