"Byl by to nejspíš nerovný boj," konstatuje letecký publicista Jiří Ondrášek, který se na letectva asijských zemí mimo jiné zaměřuje.

Třetí Kim v čele Severní Koreje zdědil po svých předcích obrovskou armádu včetně letectva. Alespoň papírově. Leč ohromné, ale velmi zastaralé vzdušné síly by v případě skutečného střetu s jižním sousedem a jeho hlavním spojencem USA měly pravděpodobně jepičí život.

"Letadla KLDR jsou morálně i technicky zastaralá, prakticky všechna už za hranicí předepsané technické životnosti," říká Ondrášek a upozorňuje, že země prakticky nemá legální možnost nákupu dalších letadel v zahraničí a to se týká i náhradních dílů, pro jejichž produkci nemá vybudované potřebné zázemí jako třeba Írán.

"A pak je tady otázka paliva, tedy jeho dostatku za současného hospodářského stavu země. S tím souvisí výrazně omezené možnosti výcviku, který navíc ani zdaleka nemá kvalitu například v zemích NATO. Všechny tyto faktory mohou ve výsledku znamenat podstatné početní omezení severokorejské vzdušné flotily," dodává.

Ještě nedávno se přitom mluvilo o jisté početní výhodě severokorejského letectva, ale už ani to nemusí být pravda. Kim Čong-un a jeho generálové se pyšní, že mají ve výzbroji až 1 600 nejrůznějších letounů a vrtulníků. Ve skutečnosti bude podle údajů Mezinárodního centra pro strategická studia počet zhruba poloviční, i tak jde o úctyhodné číslo.

Muzeum, vrakoviště a zase muzeum

Podstatně horší to už je s technickou úrovní strojů, které severokorejský režim rád označuje za "všemocné" či "zkázonosné". Pchjongjang totiž výhradně spoléhá na v dnešních ohledech už vlastně archaické letouny sovětské nebo čínské provenience.

Ze stíhacího letectva stojí za zmínku pár desítek strojů MiG-23ML (Flogger v kódování NATO) a hlavní chloubou má být celkem 35 nadzvukových stíhaček MiG-29 (Fulcrum). "Tento typ je sice výborný 'dogfighter', ovšem jeho první verze toho pro boj mimo vizuální dohled příliš nenabízí, zvlášť za předpokladu dokonalého informačního pokrytí vzdušné situace jihokorejskými a americkými prostředky," vypočítává Ondrášek.

A to je naprosto klíčový fakt, který severokorejské letectvo sráží na kolena, přestože piloti mohou být skvělí. Moderní letouny jsou dnes primárně koncipovány pro boj za hranicí viditelnosti, tedy že pilot svůj cíl nemusí vidět na vlastní oči před sebou, a přesto může zaútočit.

V tomto ohledu jsou severokorejské letouny podle principu "First-lock, first-shot, first-kill", tedy kdo první vidí a zaměří protivníka, první střílí a první dosáhne sestřelu, v porovnání s těmi "nepřátelskými" prakticky slepé a bezzubé. Nemají moderní detektory, které zachytí protivníka na stovky kilometrů daleko, ani střely, které by ho dokázaly zničit, aniž by se piloti obou stran předtím na nebi "nepotkali" takřka tváří v tvář.

Kim Čung-un (uprostřed) se nechává fotografovat letounem MiG-29

Další stroje jako například MiG-21 (Fishbed) nebo MiG-17 (Fresco) a jejich čínské licenční kopie J-7 a J-5 počítá severokorejské letectvo na stovky, patří však spíše do muzeí.

Severokorejská flotila bombardérů se pak skládá z osmi desítek strojů H-5, čínské licence sovětských bombardérů Iljušin Il-28 (Beagle). K přímo palebné podpoře pozemních sil má sloužit přes 150 bitevníků. Ovšem i v tomto případě jde o staré letouny Su-25 (Frogfoot), Su-7 (Fitter) a letouny J-6, tedy čínské licenční kopie MiG-19S (Farmer B).

Ještě předchůdce současného vůdce, Kim Čong-il, se několikrát pokoušel domluvit podmínky nákupu nových letadel. Samozřejmě v Rusku a v Číně. Naposledy dokonce krátce před svou smrtí v roce 2011. Po Moskvě chtěl další stroje typu MiG-29, Peking žádal o stíhací letouny J-10 a údajně také úderné JH-7B. Ani jednou ale se svými požadavky neuspěl.

Soul spoléhá na dravce

Podobné scény jako z loni uvedeného filmu "Návrat na základnu", ve které se severokorejský MiG-29 proplétá v souboji s jihokorejskými stíhači přímo mezi mrakodrapy v Soulu, jsou v dnešní době více než přitažené za vlasy. I když z některých severokorejských letišť se nad Soul dá teoreticky dostat za pouhých šest minut.

Paradoxně asi největší nebezpečí ze strany KLDR, kromě dělostřelectva a raket, představují staré transportní vrtulové letouny An-2 (Colt), vyrobené v čínské licenci jako Harbin Y-5. Pchjongjang jich má přes 200, podle některých údajů až přes 300.

"Dokážou pomalu letět nízko nad terénem a skrýt se tak dosahu radarů," říká expert na vojenství Lukáš Visingr. To jim umožňuje vysazovat severokorejské speciální jednotky hluboko na jihokorejském území.

Nutno podotknout, že KLDR má až 100 tisíc příslušníků speciálních sil, které navíc patří k nejlépe fungujícím a vyzbrojeným složkám mamutích severokorejských ozbrojených sil.

"Pokud jde o vybojování vzdušné převahy, není co řešit. Jižní Korea dlouhodobě neponechává nic náhodě a díky nepoměrně výkonnější ekonomice a absenci embarg si může dovolit nejen nákup toho nejlepšího na trhu, ale ještě i vlastní vývoj vojenských letadel," konstatuje Jiří Ondrášek.

Současný jihokorejský arzenál zahrnuje mimo jiné prověřené F-16, ale především výkonné a maximálně univerzální stroje F-15K. Navíc právě v těchto týdnech probíhá výběr šedesátky ještě vyspělejších letounů. Jihokorejci chtějí nejmodernější techniku a vybírají ze tří strojů.

Ve hře jsou radarem nezachytitelné stíhačky páté generace F-35 Lightning II, nebo osvědčené, výrazně modernizované F-15, jejichž nová verze Silent Eagle má výzbroj ukrytou v šachtách uvnitř trupu a nepřátelským radarům také může působit potíže, a také moderní Eurofighter Typhoon.

Za humny číhají zabijáci

A navíc je zde v případě možného střetu obou Korejí, ve kterém by ovládnutí nebe sehrálo pravděpodobně zásadní roli, ještě jedna důležitá věc. Nejvýkonnější stíhací letouny současnosti a jediné stroje páté generace v operačním nasazení F-22A Raptor, které Američané před pár týdny kvůli severokorejským výhrůžkám přesunuli z Japonska na jihokorejskou základnu Osan.

Podle Pentagonu to je demonstrace toho, že USA jsou ochotny svého spojence před KLDR bránit tím nejlepším.

Letoun F-22A Raptor

Letoun s technologií Stealth překonává všechny současné protivníky. Jen pro zajímavost, při srovnávacích testech dokázal jeden F-22 simulovaně sestřelit hned osm strojů F-15, aniž by jejich piloti věděli, odkud nebezpečí vlastně přišlo. Přesně podle principu "kdo první...".

Celý povrch raptoru je opatřen speciálním nátěrem pohlcujícím radarové záření. Dva výkonné motory umožňují stroji let nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování - takzvaný "supercruise".

Jako "technologický klenot" je chráněn zvláštním americkým zákonem, který zakazuje jeho prodej a vývoz. Zájem o F-22A přitom projevilo několik zemí včetně Izraele, Japonska nebo právě Jižní Koreje.

Na první bojové nasazení stále čekají, ale jejich technologická nadvláda je drtivá. Při cvičení na Aljašce tucet raptorů sestřelilo v simulovaných soubojích 108 protivníků bez vlastních ztrát. Určité slabiny sice nedávno objevili němečtí stíhači s eurofightery během prestižních manévrů Red Flag a několik jich dokonce "sestřelili".

Zjistili, že jakmile se jim podaří k raptorům dostat relativně velmi blízko, a to za cenu letu bez přídavných nádrží a tím i kratším doletem, je jinak neviditelný vládce nebes přeci jen zranitelný. Hlavně kvůli vysokým teplotám okolo trysek enormně silných motorů, které se při manévrování většího a těžšího stroje projeví na tepelných senzorech. Jenže do takové situace se v případě střetu s letectvem KLDR raptory zřejmě nikdy nedostanou.