"Je to dobré. Němečtí, francouzští, italští, portugalští, američtí vojáci," pochvaluje si sotva třicetiletý José před jedním z místních malých barů kšefty, které tady v Mindelu na ostrově Sao Vicente na několik týdnů rozhýbaly tisíce vojáků NATO.

Městečko ve starém portugalském koloniálním stylu teď vojáky doslova žije. V barech, kde se normálně poflakuje jen pár turistů, je teď plno. Obchod se suvenýry kvete stejně jako úsměvy pouličních prodavačů s dredy až pod zadek, kteří nabízejí náhrdelníky, dřevěné masky, sošky, vyřezávané želvy nebo s písku slepované obrazy.

Aliance si vybrala Kapverdské ostrovy za cíl rozsáhlých manévrů svých expedičních jednotek. Využitím skalních útesů a vzdálených pláží Kapverdských ostrovů si chce NATO otestovat ostrý zásah mimo svá tradiční území. Kapverdy, které leží 500 kilometrů západně od západoafrického Senegalu, jsou dostatečně daleko jak od Evropy tak od USA a obvyklá infrastruktura chybí. - více zde

José prý takový nával hostů nepamatuje. "Pojď si něco koupit," neodbytně opakuje. Když zjistí, že jsem z Česka, začne básnit o tom, že Češi jsou nejlepší a že má jednoho českého přítele z řad vojáků, který k němu chodí. Spěchám k nedalekému hotelu do vojenského tiskového střediska a odmítám Josého s tím, že snad později.

Objevený ráj v Atlantiku
Zasvěcení tvrdí, že Kapverdské ostrovy jsou jedním z mála míst na světě, kde nezvoní mobily a kde neplatí kreditní karty. Mobily tady sice zvoní, ale jen několika místním a kreditní kartou vyrovnáte účet jen v luxusních hotelech, které spočítáte na prstech jedné ruky.

Půlkruh osmi větších a několika menších sopečných ostrovů opravdu připomíná právě objevený ráj. Ostré slunce, příjemný chladivý mořský vítr, nekonečné pláže, zelené ostrůvky i nehostinné sopečné pláně a hlavně průzračně čisté moře.

Vše tady navíc ubíhá nějak pomalu. Kapverdy objevil roku 1456 portugalský mořeplavec Luigi da Cadamosto. Portugalci se na ostrovech usadili a začali sem dopravovat otroky ze západní Afriky.

V roce 1975 získaly ostrovy nezávislost a v zemi začali experimentovat levicoví komunističtí vůdci. Levice se sama vzdala moci v roce 1991 a od té doby se snaží půlmilionová Kapverdská demokratická republika budovat tržní hospodářství.

Až třetinu státních příjmů ale tvoří různé finanční dary a dotace z evropských zemí, navíc takřka 80 procent základních potravin a spotřebního zboží země dováží ze zahraničí. Další část příjmů tvoří vývoz ryb, banánů a textilu a až na třetím místě je cestovní ruch.

Turisté z Evropy na ostrovy "útočí" zatím pomalu, je to přeci jen o tři hodiny letu dále, než Kanárské ostrovy. A Kapverdy je připomínají, jenže tak o půl století dříve.

Hlavně nikam nespěchat
Dřívější bohaté portugalské vinice na úbočích prudkých svahů jsou pryč. Místní je nechali zpustnout. Do práce se totiž příliš nehrnou. V přístavu u města Mindelo kotví hned několik velkých rybářských lodí, které místním věnovali před několika lety Nizozemci.

Za ty roky na nich nikdo nikdy na lov nevyplul. Kotví v přístavu a rezaví. Když se zeptáte proč, každý z obyvatel ostrova Sao Vincente jen pokrčí rameny. Neví, neumí, nechce se mu.

Ostatně ta dvě slova "žádný stres" jsou tak nějak oficiálním heslem ostrovů, kterým se každý očividně řídí.

Ta sedmitisícová vojenská návštěva ale ostrovy doslova rozhýbala. Každý se snaží na cizincích urvat co možná nejvíce. Autopůjčovny jsou beznadějně prázdné. Hotely obsadili vojenští důstojníci a místní v barech připravují večerní hostiny včetně tradičních tanců a hudby.

Ačkoli na ostrovech platí oficiální měna v podobě kapverdských escudo, pohodlně zaplatíte v eurech nebo dolarech. Má to však jeden háček.

Tak třeba v hotelech recepční bezelstně odvětí, že nemá z větší eurobankovky nazpátek s tím, že musí počkat na další směnu, která určitě menší bankovky bude mít.

Když však ráno přijdete pro dlužný obnos, jiný černoch vás ujistí, že opět nemá.
Většina lidí tedy jen mávne rukou. Jeden z vojenských důstojníků však našel pravý důvod. Vyžádal si manažera a ten vytáhl pokladničku plnou obálek se jmény hostů.

V každé byl nachystán přesně ten obnos, který měl portýr každému hostu vrátit. Kapverďané počítají s tím, že jen mávnete rukou a do kasičky přibude nějaký ten obnos na víc. Pokud se však najde někdo neodbytný, jsou na to připravení taky.

Život začíná teprve v noci
Jakmile sálavé slunce sklouzne k obzoru, Kapverdské ostrovy rychle ožívají. Velká část barů, hospod a restaurací ožívá až po jedenácté večer. Městy se táhnou davy místních lidí, kteří se dokáží velmi hlasitě bavit až do brzkého rána, aby pak vyrazili na moře a ještě než vstanete už nabízeli ve svých krámcích čerstvé ryby.

Ten noční život je prakticky bezpečný. Člověk si musí dávat pozor jen kapesní zloděje. I vojáci, kteří tu několik týdnů pobývali, raději chodívali v noci ve skupinkách. Zvláště po příhodě jednoho z důstojníků, který si v civilu vyšel v noci do baru. Parta zlodějů ho obrala o všechno, od cestovního pasu, přes peníze až po sluneční brýle. S prvními ranními paprsky se pak ulice vylidní.

Během aliančních manévrů se však tvář trochu změnila. Konvoje vojenských aut, vrtulníky, stíhačky a v zátokách válečné lodě spojenců. Jakmile manévry skončí a vojáci odejdou, vše se vrátí do starých kolejí - hlavně nikam nespěchat, všechno je v pohodě.

Spolu s ostatními fotografy, novináři a bezpočtem televizních štábů čekáme na ostrově Sal na náš speciál do Evropy. Jen tady mohou bezpečně přistávat velká dopravní letadla. Plocha je totiž dostatečně dlouhá. Na ostatní ostrovy létají jen menší stroje.

Na tabuli odletů svítí časy čtyř letů naplánovaných na následující dva dny, včetně toho našeho do Bruselu. Žádný shon, žádná přehnaná bezpečnostní opatření. Jen to datum vedle odletů je trochu divné - 3. ledna. Jak příznačné.