Jak čelit hybridním hrozbám? Doporučení českých expertů

29. září 2015  15:05
Zdeněk Kříž, Zinajda Ševčuk a Peter Števkov; Masarykova univerzita
Posilovat schopnost státu plnit jeho základní funkce a tím i loajalitu občanů ke státu je jedním z doporučení, které formulují čeští experti jako obranu proti hybridním hrozbám. Evropa totiž od roku 2014 intenzivně čelí novému druhu hybridních bezpečnostních hrozeb, který v sobě zahrnuje celou řadu různých způsobů válčení, včetně konvenčních, nepravidelných a speciálních jednotek; informační, ekonomické a kybernetické války; teroristických činů a zločinných aktivit. Tyto hrozby jsou aktuální i pro Českou republiku.  
Mluví-li se o hybridní válce, v současnosti je zpravidla míněn postup ruských sil při anexi Krymu (ilustrační foto) | foto: Wikimedia

Efektivní reakce na tyto hrozby bude muset být nejen dlouhodobá, ale rovněž si vyžádá komplexní přístup všech bezpečnostních složek. V českém prostředí zatím chyběla definice hybridních hrozeb, stejně jako doposud neproběhla odborná diskuse relevantních aktérů zaměřená na připravenost bezpečnostních složek a na jejich schopnosti na ně adekvátně reagovat.

Hybridní válka jako pojem a koncept

Válka je v Clausewitzově pojetí chápána jako pokračování politiky státu násilnými prostředky, které jsou použity k donucení protivníka vykonat naši vůli. Primární roli v tomto pojetí hraje použití ozbrojeného násilí v jeho symetrické anebo asymetrické formě. Za tímto účelem jsou užity všechny prostředky společnosti, jak bylo později rozpracováno v konceptu totální války. Hybridní válka sice slouží stejnému účelu, tedy dosažení politických cílů, které mohou být velmi rozmanité, nicméně od války v Clausewitzově pojetí (dále také klasická válka) se v mnohých aspektech odlišuje.

Jak definovat hybridní válku

Pokud chceme odlišit hybridní válku od klasické války, je podle našeho soudu vhodné jako hlavní demarkační kritérium použít prostředky, které jsou prioritně využívány pro dosažení cílů války.Pro hybridní válčení je důležité, že nevojenské prostředky subverzivní povahy mají sehrát hlavní roli.

Odborná debata o hybridní válce začala v zahraniční literatuře dávno před ruskou invazí na Ukrajinu. Podle našeho názoru její slabina spočívá v tom, že dostupné definice nestanovují jednoznačná demarkační kritéria pro rozlišení klasického a hybridního válčení. Pokud chceme odlišit hybridní válku od klasické války, je podle našeho soudu vhodné jako hlavní demarkační kritérium použít prostředky, které jsou prioritně využívány pro dosažení cílů války. Pro hybridní válčení je důležité, že nevojenské prostředky subverzivní povahy mají sehrát hlavní roli. V ideálním případě nemusí být vojenská síla útočícím státem otevřeně vůbec použita. Cílem útočníka je ovládnout mysl politického vedení a obyvatel napadeného státu pomocí propagandy (psychologické operace), klamných operací a zastrašování terorem. Pokud již je vojenská síla použita, je použita na zapřenou. Užití demarkačních kritérií priority nevojenských nástrojů subverze a vedení boje na zapřenou umožňuje jednoznačně odlišit hybridní válku od jiných typů válek.

Návrh definice hybridní války

Hybridní válka je ozbrojený konflikt vedený kombinací nevojenských a vojenských prostředků s cílem jejich synergickým efektem přinutit protivníka k učinění takových kroků, které by sám o sobě neučinil. Alespoň jednou stranou konfliktu je stát. Hlavní roli při dosažení cílů války hrají nevojenské prostředky v podobě psychologických operací a propagandy, ekonomických sankcí, embarg, kriminálních aktivit, teroristických aktivit a jiných subverzivních aktivit obdobného charakteru. Vojenské operace útočníka jsou vedeny na zapřenou nepravidelnými silami kombinujícími symetrické a asymetrické způsoby vedení bojové činnosti proti celé společnosti a zejména proti jejím politickým strukturám, orgánům státní správy a samosprávy, ekonomice státu, morálce obyvatelstva a ozbrojeným silám.

Jde o nový přístup?

Základním stavebním kamenem konceptu hybridní války je koncept subverze, která se skládá ze čtyřech hlavních etap: 1. demoralizace cílové společnosti, 2. destabilizace cílové společnosti, 3. vyvolání krize v cílové společnosti a 4. převzetí kontroly nad cílovou společností vnitřními silami napojenými na útočníka. Jde o starý sovětský (marxisticko-leninský) koncept, který SSSR uplatňoval vůči Západu po celou dobu své existence. Útoky na politické autority protivníka, propaganda, vyvolávání nepokojů, zakládání „lidových republik“ atp. jsou dlouho známé komponenty v nové vestě hybridního válčení. Moderní informační technologie umožňují násobení účinku, které přináší novou kvalitu a nebezpečnost tohoto fenoménu.

Potenciál hybridní války

Hybridní válka bývá v mediálním prostoru považována za extrémně nebezpečnou. Většinou se zastánci této teze odvolávají na ruského generála Gerasimova, jenž tvrdí, že hybridní válka může rozvrátit i dobře spravovaný a prosperující stát. Tento optimismus (nebo pesimismus, neboť záleží na úhlu pohledu) je ve světle dosavadní empirické evidence obtížně udržitelný. Při bezpečnostní analýze tohoto fenoménu je důležité jeho možnosti nepodceňovat, ale ani nepřeceňovat. Hlavním problémem pro obránce je identifikovat okamžik, kdy je terčem hybridního útoku.

Obrana proti hybridní válce leží proto v první linii na zpravodajích službách a ve druhé linii na autentické občanské společnosti. K tomu, aby použití hybridní války mohlo vést k dosažení politických cílů je třeba naplnění mnoha specifických nezbytných, avšak nikoli dostačujících podmínek, které teprve ve své konfiguraci generují příznivé bojiště pro hybridní válčení. Dosavadní empirická evidence naznačuje, že jde minimálně o následující nezbytné avšak izolovaně nikoli dostačující podmínky: 1. napadená země je dlouhodobě špatně spravovaný stát, který neplní svoje základní funkce, 2. obyvatelstvo je rozdělené podle několika štěpících linií, 3. potenciální útočník disponuje u části obyvatel napadené země jistou přitažlivostí a může proto užívat nástroje soft power, 4. napadená země přímo sousedí s útočníkem a není schopná efektivně kontrolovat hranice, 5. napadená země nemá věrohodné spojence a 6. útočník disponuje jistou mírou důvěryhodnosti v mezinárodním společenství, která mu umožňuje ovlivňovat mezinárodní společenství svojí verzí událostí.

I v případě Ukrajiny, která je v postkomunistickém prostoru prototypem špatně spravovaného státu, jenž je řízen jako firma, která oligarchům snáší zlatá vejce, hybridní válka uspěla pouze v první fázi na Krymu. Ovšem už ve druhé fázi, kdy se Rusko povzbuzené úspěchem na Krymu pokusilo rozštípnout Ukrajinu po linii Oděsa – Charkov, tento koncept fatálně selhal a porážce ruských nepravidelných sil na východě Ukrajiny bojujících do té doby na zapřenou musela zabránit až otevřená intervence ruských regulérních sil v létě 2014. Ta trvá dodnes a má pro Rusko negativní politické, ekonomické a vojenské důsledky.

Jak se hybridní válce bránit

Boj proti protivníkovi, který užívá hybridní válku, je úkolem celé společnosti a musí být veden ve všech oblastech. V neposlední řadě společnost musí být připravena provádět proti útočníkovi hybridní protiútoky zejména na poli informační války a v kyberprostoru.

Pokud uvažujeme o dalším potenciálu hybridního způsobu válčení proti Západu a jemu blízkým zemím, musíme zohlednit, že Rusko ztratilo moment překvapení. Potenciální cíle tohoto způsobu válčení, což v našem regionu znamená hlavně Baltské státy a zprostředkovaně NATO, by nyní byly méně šokovány než v roce 2014. Totéž je relevantní i pro ostatní země Západu. Zda tento závěr platí i pro Bělorusko a země Střední Asie je ale otázkou. Některé kroky Běloruska naznačují, že si Lukašenko je vědom těchto rizik.

Hybridní válčení je nutné bedlivě analyzovat a připravovat se na jeho vedení. Země střední Evropy by měly pozornost věnovat zejména Rusku. Boj proti protivníkovi, který užívá hybridní válku, je úkolem celé společnosti a musí být veden ve všech oblastech. V neposlední řadě společnost musí být připravena provádět proti útočníkovi hybridní protiútoky zejména na poli informační války a v kyberprostoru. Nicméně podle našeho soudu mnohem nebezpečnější formou ruské agrese proti členům NATO by bylo opakování gruzínského scénáře, zejména pokud by bylo podpořené jaderným vyhrožováním ze strany Ruska.

Návrh možných opatření ke zlepšení schopnosti státu čelit hybridní válce

  • Posilovat schopnost státu plnit jeho základní funkce a tím loajalitu občanů ke státu.
  • Provádět zpravodajskou a analytickou činnost s cílem odhalit přípravu protivníka k vedení hybridní války a zejména vlastní zahájení hybridního útoku pomocí subverze.
  • Průběžně vytipovávat státy, které by k užití hybridní války mohly sáhnout a zaměřit na ně pozornost již v době míru. Vůči vytipovaným státům kontinuálně připravovat plány protiopatření jak defenzivního, tak ofenzivního charakteru ve všech oblastech relevantních pro hybridní válčení.
  • Systematicky bránit infiltraci politického vedení státu vlivovými agenty potenciálního hybridního útočníka.
  • Vhodnou formou seznamovat veřejnost s vlivovými sítěmi, které si potenciálním hybridní útočník buduje v cílové zemi útoku a s jejich modem operandi.
  • Posilovat sociální soudržnost země. Aktivní politikou státu nedovolit vytváření různě definovaných společensky vyloučených oblastí (např. na základě etnického, náboženského nebo sociálního klíče atp.), o které by se potenciální útočník mohl opřít a které by mohl zneužít ve své kampani.
  • Rozvíjet a budovat politické vztahy s dalšími potenciálními cíli hybridní agrese. Vyměňovat si navzájem zkušenosti jak na vhodných multilaterálních platformách (NATO a EU), tak bilaterálně.
  • V oblasti zahraniční politiky usilovat o pokrytí hrozeb spojených s hybridní válkou mezinárodními organizacemi kolektivní obrany, kterých je stát členem.
  • Omezovat na minimální nezbytnou míru diplomatické, hospodářské, vojenské a kulturní vztahy se zeměmi, které byly vyhodnoceny jako potenciální hybridní útočník.
  • Přiměřenou formou rozvíjet ve státě branné vědomí a provádět osvětovou činnost mezi obyvatelstvem o hybridní válce a způsobech, jak jí čelit. Systematicky rozvíjet v této oblasti spolupráci s autentickou občanskou společností.
  • Posilovat flexibilitu a schopnost samostatného jednání na všech úrovních orgánů státní správy, samosprávy a ozbrojených sil státu.
  • Rozvíjet celé spektrum schopností potřebných k hybridnímu válčení, zejména zpravodajských schopností, schopností k operacím v kyberprostoru a schopností k informačním operacím.
  • Budovat vojenské schopnosti tak, aby byly využitelné jak ve všech typech expedičních operací, tak při obraně teritoria.
  • Posilovat schopnost policie zasáhnout proti nepravidelným a neidentifikovaným nepřátelským ozbrojeným formacím bojujícím na zapřenou v samém zárodku jejich pokusů o ochromení a převzetí orgánů státní správy a samosprávy.
  • Vytvořit legislativní podmínky k tomu, aby síly policie mohly být na území státu co nejrychleji posíleny armádou v boji s neidentifikovanými ozbrojenými formacemi v době, kdy nebyla státu formálně vyhlášena válka.
  • Vědecky studovat problematiku hybridního válčení využitím přístupů všech relevantních vědeckých disciplín.

Text je redakčně krácenou verzí dokumentu „Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy“, kterou Jagello 2000 - Informační centrum o NATO nyní vydává jako výsledek výzkumně prezentačního projektu sdružení Jagello 2000 realizovaného ve spolupráci s Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a se Zastoupením Evropské komise v České republice. Online verze dokumentu je ke stažení zde.

natoaktual.cz

Barista i záchranář u kanónu

Říjen 2019

Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

Dny NATO v Ostravě

Září 2019

Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

Továrna na instruktory

Červenec 2019

Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

Mraky prachu, vedro a léčky

Červen 2019

Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.