České dilema – s Rakouskem a Německem, nebo k Maďarům a Polákům?

19. října 2017  16:06
Luboš Palata, MF DNES
Volby v Německu a Rakousku dopadly z hlediska České republiky nejlépe jak mohly a jasně ukázaly rozdíl mezi západní částí střední Evropy a její východní polovinou. Češi se tak musí v pátečních a sobotních volbách sami rozhodnout, kam chtějí patřit.  
Velké strany se shodují na nutnosti navyšování obranných výdajů. Ať už volby dopadnou jakkoli, česká armáda by měla mít zajištěn další rozvoj (ilustrační foto) | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

Německo a Rakousko, dvě země, které společně se Švédskem nejvíce zasáhla migrační krize v letech 2015-2016, ve volbách ukázaly demokratickou vyspělost. I když se nedá říci, že by protiimigrantské a protievropské strany vyloženě propadly, německá AfD i rakouští Svobodní dosáhli velmi slušných zisků, přesto v čele vlád obou zemí budou politici, kteří nabízejí řešení problémů. A ne jen populistické výkřiky, či demontáž dosavadního demokratického systému a negaci vývoje posledních několika desítek let, jak se to stalo v Maďarsku a především v Polsku, kde sledujeme jednoznačný regres demokracie.

Zvládli to

O žádné demontáži „liberální demokracie“ se v případě kancléř Angely Merkelové, ani Sebastiana Kurze mluvit nedá. Je víc než symbolické, že oba jsou vlastně ze stejné politické rodiny křesťansko-demokratických stran, každý svým způsobem zvládl uprchlickou krizi a dokázal ji přetavit v něco pozitivního, byť u Kurze s jistými výhradami. Jak Merkelová, tak Kurz se mohou postavit před občany a alespoň pro první fázi platí heslo Merkelové: „Zvládli jsme to.“

Na cestě ke stabilitě?

Slušné vlády v Německu a Rakousku jsou důležitým základem jak stability středoevropského prostoru, tak Evropské unie jako celku. ... Samozřejmě je tu otázka, jak a zda k této stabilitě střední Evropy přispěje i výsledek českých parlamentních voleb.

Současně platí, že jak Merkelová, tak Kurz byli schopni hledat nejen německá, nebo rakouská, ale evropská řešení. Řešení, která měla podobu dohody s Tureckem, nebo nejnověji s Libyí. Samozřejmě, byly mezi nimi i odlišnosti, Kurz účinně podpořil uzavření balkánské cesty vysláním policistů na hranici Řecka a Makedonie, což k Aténám, stále se potácejícím na hraně státního bankrotu nebylo úplně přátelské gesto. Ale možná i to posunulo jednání o dohodě s Tureckem dál a nakonec pomohlo i samotnému Řecku.

Je tu také odpor Rakouska k přijímání uprchlíků podle kvót, Rakousko nepřijalo ani jednoho, ale to je u země se 100 000 běženců, tedy více na hlavu, než přijalo Německo, vcelku pochopitelné. Důvod, proč Německo kvóty podpořilo, spočíval v odpovědnosti, kterou Berlín v migrační krizi cítil za celou Evropskou unii, což přiznejme je rozměr, který rakouské politice často chybí.

Slušní sousedé

Slušné vlády v Německu a Rakousku, ve Vídni ještě extrémní Svobodní v kabinetu nejsou po svém až třetím místě ve volbách vůbec jistí, jsou důležitým základem jak stability středoevropského prostoru, tak Evropské unie jako celku. Z hlediska Česka je vyvážená koalice „Jamajka“, tedy CDU/CSU, FDP a Zelených asi tím nejlepším, co jsme si mohli přát. A až třetí místo Svobodných také.

Obraně se politici věnují povrchně, vyplývá z analýzy programů stran

Jak s Německem, tak Rakouskem půjde pokračovat ve velmi dobrých vztazích, které se mohou v některých směrech přetavit až ve spojenectví. Spojenectví, které přitom nebude zpochybňovat naše úzké vztahy se Spojenými státy.

V případě Německa a Rakouska to bude navíc spojenectví se státy, o jejichž demokratičnosti není třeba mít na rozdíl od Polska a Maďarska žádné větší obavy. Což je mimochodem obrovský luxus, který si ani neuvědomujeme.

Západ, nebo na Východ?

Samozřejmě je tu otázka, jak a zda k této stabilitě střední Evropy přispěje i výsledek českých parlamentních voleb a konstelace, která se tu na vládní úrovni vytvoří. Doslova se tu bude lámat chleba - zda se Česko vydá cestou experimentování s parlamentní demokracií, jako to dělají Jaroslaw Kaczynski v Polsku a Viktor Orbán v Maďarsku, nebo zůstane standardním demokratickým státem.

Kromě jiných negativních věcí totiž Orbán a Kaczynski vzdalují své země západní Evropě a vytvářejí nové, zbytečné problémy a napětí ve vztazích evropské osmadvacítky, či po brexitu sedmadvacítky, ale i uvnitř Severoatlantické aliance. Jakoby nestačily problémy, které už teď má NATO s Tureckem, které se po potlačení vojenského puče zřetelně posunulo k autoritativnímu režimu.

V turbulentních časech, kdy je soused střední Evropy, Ukrajina, už zčásti okupována autoritářským a agresorským ruským režimem, se většinou vyplácí sázet na jistotu. Jistotu, kterou je v českém případě funkční liberální demokracie a časem prověřené politické strany, které už v minulosti ukázaly, že jsou schopny dodržovat demokratická pravidla, účastnit se evropských debat a evropských řešení, být naši účast a závazky v NATO nezpochybňujícími silami.

Možná, že nejsou úplně sexy, nenabízejí nové neokoukané tváře, mají spoustu svých vad, ale jsou to politici a strany, kteří nás dovedli do NATO a EU, na dosah Západu. Češi teď v těchto volbách budou do značné míry znovu hlasovat o tom, zda na ten Západ chtějí patřit. A zřejmě o tom rozhodnou i na mnohem déle než jen na příští čtyři roky.

Luboš Palata
autor je redaktorem MF DNES

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2016

Počtem účastnících se letadel rekordní Dny NATO v Ostravě vidělo 130 tisíc návštěvníků.

Šampionát odstřelovačů

Duben 2016

Jedna rána, dvacet sekund! Snajpři z devíti zemí soupeřili v preciznosti

Staronová Aerovka

Duben 2016

V historických hangárech Aerovky v pražských Letňanech se otevírá nová letecká expozice.

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.