Ta je v realitě vedena především proti islamistickému terorismu s globální působností a ČR je součástí protiteroristické koalice.

Islámští teroristé mají zpravidla jako svůj krátkodobý cíl stanoven odchod USA a jejich spojenců z tradičních muslimských zemí a svržení tamních režimů spolupracujících se západem a zánik Izraele.

Dlouhodobějším cílem je v zásadě zřízení celosvětového islámského státu s rigidním právem šaría. Nepřáteli džihádistů jsou proto podle německého experta na výzkum terorismu Kaie Hirschmanna hlavně „křižáci“ (příslušníci západních zemí s křesťanskou tradicí a křesťané obecně), Židé (Izrael a jeho podporovatelé ve světě) a „přisluhovači“ (vlády v muslimských zemí, které z hlediska džihádistů „přisluhují“ západu).

Z hlediska možného odůvodnění útoku islamistů proti ČR je třeba zmínit především následující skutečnosti:

- ČR je islámskými teroristy vnímána jako relativně významný spojenec USA a Izraele;

- Čeští vojáci se zúčastňují misí v zahraničí, které islámští teroristé vnímají jako nepřátelské (Afghánistán, Irák);

- Území ČR je hojně navštěvováno turisty z USA, Izraele a Velké Británie (což jsou země, které jsou islámskými teroristy v současnosti vnímány jako nejvíce nepřátelské);

- V ČR viditelně působí židovská komunita a nemalá část jejích příslušníků je vlivná v politické, mediální a kulturní sféře, přičemž tito lidé často (neplatí to však rozhodně pro všechny příslušníky židovské komunity!) razantně hájí soudobé izraelské a americké pojetí války s terorismem;

- ČR je součástí EU, vůči níž jsou islámští teroristé rovněž v nepřátelském poměru (mj. z důvodu nesplnění podmínek, za nichž al-Kajdá nabídla Evropě příměří po madridských atentátech);

- V ČR se objevují islamofobní projevy.

Případnými pachateli by mohli být cizí mudžáhidíni ve spojení s několika fanatiky z imigrantských uskupení (skupiny u modliteben, včetně menších center, možné maskování misijními sítěmi), popřípadě i s domácími konvertity (kteří by pod vlivem  „étosu džihádu“ chtěli napodobit vzory z tradičních muslimských národů).

Terče by mohly být vybrány selektivně i méně selektivně, v obou případech s různou symbolickou hodnotou.

Selektivními cíli jsou např. politici a kulturní osobnosti známé kritikou negativních projevů islámu, novináři a redakce médií vnímaných jako nepřátelské k islámu, příslušníci židovské komunity a židovské objekty, američtí, izraelští a britští turisté (a jejich ubytovací objekty a dopravní prostředky), vojáci a policisté známí postupem vůči islámským teroristům apod.

Terče s nižším stupněm selektivity, kde by útoky měly zastrašit českou veřejnost a donutit ji  k tlaku na změnu vládní politiky, by mohly být frekventované pěší zóny, v obchodní domy, hotely, veřejné dopravní prostředky, na letiště, nádraží, hlediště sportovních utkání a kulturních představení, manifestace,  církevní shromáždění a návštěvnictvo církevních objektů (včetně např. pražského židovského města), dále mosty, tunely, přehrady, benzínové pumpy, sklady výbušnin, továrny, prostřednictvím otravy pak vodní zdroje velkých aglomerací, sklady základních potravin  apod.

Přes výše zmíněná možná odůvodnění islamistického útoku existují i faktory, které riziko takového útoku snižují. ČR není pro globálně operující islámské teroristy s ohledem na svoji velkost a vliv ze strategického hlediska natolik atraktivní jako mnohé jiné evropské země (větší význam v tomto směru má v našem geopolitickém prostoru např. Polsko, a to i vzhledem k vlivné polské komunitě v USA a vzhledem k silné polské vojenské přítomnosti v Iráku a v Afghánistánu). 

Rovněž z taktického hlediska zde existují z hlediska teroristů nevýhody, např. pouze relativně malá domácí muslimská komunita, z větší části nedogmatického náboženského přesvědčení a bez násilných tendencí, která je navíc decentralizovaně rozmístěna po českém území.

Neposkytuje proto dostatečně širokou  a anonymní základu pro logistické zabezpečení útoků, jako některé zfanatizované části muslimských komunit v imigrantských čtvrtích v západoevropských zemích.

I přes tyto faktory omezující riziko islamistického terorismu na českém území však nelze možnost teroristických útoků v ČR motivovaných fanatickým výkladem islámu vyloučit. Proto je třeba tuto hrozbu věcně analyzovat a nepodceňovat.

Miroslav Mareš
Autor je docentem na Katedře politologie
Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně