Zejména jejich obyvatelstvo si od členství v Unii slibuje mnohé přínosy. V souvislosti s posilující bezpečnostní dimenzí evropské integrace, má členství Bulharska a Rumunska v Evropské unii i své nezastupitelné bezpečnostně politické souvislosti.

Obě země usilovaly o členství v Evropské unii (respektive Evropském společenství) již brzy po rozpadu východního bloku. Vstupem do EU tak završily své dlouholeté úsilí o integraci do evropských struktur, kam lze počítat také jejich členství v NATO, kde jsou obě země zastoupeny od roku 2004. V obou případech se jednalo o zahraničněpolitickou a do značné míry též domácí politickou prioritu nových členů EU.

Unie je na březích Černého moře
Z geopolitického hlediska došlo novým rozšířením Unie k dalšímu posunutí východní hranice Unie až k břehům Černého moře a byl uzavřen kruh kolem zbývajících států Balkánu, kde zejména v Kosovu a Bosně a Hercegovině dosud stále doutná sud střelného prachu. Těžiště EU se posouvá více na jihovýchod, Unie se více než dříve otevírá prostor Černomoří a ve vzdálenější perspektivě také Kavkazu, což je neopomenutelné nejen z hlediska energetické bezpečnosti a surovinového transportu. Unie se tak zase o něco více přiblížila problémovým regionům, což lze vnímat především jako impuls a výzvu.

Bulharský a rumunský přínos pro ESDP?
Z pohledu přínosu pro Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku lze hodnotit vstup nových dvou členů pozitivně. Obě země dlouhodobě vystupují jako loajální a prozápadní státy. Pozemní armády, loďstva i letectva Bulharska i Rumunska se transformují v souladu s požadavky kladenými na moderní ozbrojené síly. Udává se, že rumunské ozbrojené síly budou čítat 112000 osob a v případě Bulharska je v mírovém stavu cílem 45 000 mužů a žen ve zbrani. Konkrétně již obě země vyčlenily jednotky pro použití v rámci mnohonárodních sil Evropské unie, Evropských sil rychlé reakce. Nejnověji jsou zde ovšem relevantní "bojové skupiny" EU (tzv. EU Battlegroups), které dosáhly plné operační připravenosti také k 1. lednu 2007. Každého půl roku má Unie disponovat dvěma těmito taktickými uskupeními včetně prostředků přepravy a velitelských a řídích struktur.

Bojové skupiny a zbrojní trh
Ve druhé polovině roku 2007 je v pohotovosti právě bojová skupina pod vedením Řecka, na které se podílí Bulharsko i Rumunsko spolu s Kyprem. V současnosti bojovou skupinu v pohotovostním režimu tvoří pod italským vedením další noví členové EU – Slovinsko a Maďarsko. Česká republika přijde na řadu spolu se Slovenskem až ve druhé polovině roku 2009, hned po českém předsednictví v Radě Evropské unie.
V oblasti zbrojního trhu a dodávek se jak Rumunsko tak Bulharsko vyslovují pro zásadní význam evropského trhu. Nicméně se nevyslovují pro supranacionalizaci zbrojního trhu a jeho začlenění do standardního rámce společného trhu EU. Na druhou stranu vítají existenci Evropské obranné agentury, do jejíž činnosti se hodlají aktivně zapojovat.

Vliv na bezpečnostní dimenzi Evropské integrace
Z pohledu budoucího směřování bezpečnostní politiky EU oba státy trvají na zachování strategického partnerství se Spojenými státy americkými. Podporují emancipaci Evropské unie jako globálního aktéra, ale nezapomínají zdůrazňovat kompatibilitu Evropské bezpečnostní a obranné politiky se Severoatlantickou aliancí a lze je tedy zařadit do skupiny proatlantických spojenců, což je v nejlepší shodě také s pozicí České republiky. Obě země realisticky nepreferují ve střednědobém horizontu vznik jakékoliv podoby "evropské armády".
S rozšířením o Rumunsko a Bulharsko se ovšem pojí mnohá negativa. V prvé řadě je nezbytné jmenovat problémy v oblasti organizovaného zločinu, zejména pašování narkotik, zbraní, nelegální migrace a také terorismu. Dále mohou mít noví členové Unie možné potíže v oblasti environmentální bezpečnosti. Obě země se dlouhodobě potýkají s vysokou mírou korupce. Ve všech případech je důležité posílení vnějších hranic Evropské unie. Vstup obou států do Schengenského systému je přitom hudbou až vzdálenější budoucnosti.

Celkově lze hodnotit vstup Rumunska a Bulharska do Evropské unie z hlediska bezpečnostní politiky převážně pozitivně. Možné problémy skýtá oblast vnitřní bezpečnosti. Ovšem především z pozice Evropské unie jako globálního bezpečnostního aktéra jde o jednoznačný klad. Obě země ve své dosavadní politice potvrzují platnost teze o tom, že rozšiřování Unie by nemá negativní dopady na celkový vývoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, respektive její bezpečnostní a obranné dimenze (ESDP). Zda bude toto tvrzení i nadále platné a Rumunsko s Bulharskem se zařadí mezi konstruktivní a akceschopné členy a spojence v rámci Unie, prokáže až budoucnost. Je také v zájmu České republiky, aby v tomto ohledu došlo k naplnění pozitivních scénářů.

Jan Závěšický
Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity