Tímto krokem však vysílá vláda spojencům jasný signál, že Česká republika má zájem v rámci svých omezených možností participovat na průběhu konfliktu.

Význam mise může proto za určitých okolností omezit skutečnost, že Česká republika nebyla součástí operace Irácká svoboda.

Přesto její humanitární charakter alespoň částečně ulehčí situaci iráckého civilního obyvatelstva. Právě pomoc civilistům pak může významně ovlivnit pohled obyvatel Iráku na působení amerických a britských sil, operujících na území Iráku a napomoci tak k nárůstu podpory snah o odstranění diktátorského režimu Saddáma Husajna.

Úsilí české vlády o jistý podíl na zmírňování negativních důsledků války také může za jistých okolností zvýšit šance země na získání zakázek při poválečné obnově Iráku.

V současné době je třeba zaměřit pozornost na to, aby se neopakovaly chyby z mise v Afghánistánu. Přes odlišnosti bude situace v Kuvajtu po všech stránkách podobně velmi náročná. Proto je třeba zajistit, aby nedocházelo v kontingentu k disciplinárním prohřeškům a k oslabování pravomocí velitelů, které by mělo na českou misi neblahý vliv.

Pokud bude mise úspěšná, pak by podle mého názoru Česká republika mohla posílit svou pozici v mezinárodním společenství, což je nesporně žádané.
Právě takový postup může alespoň dočasně efektivně doplňovat stále do značné míry nedostatečně jasně formulované snahy české zahraniční politiky.

Ta má ambici posílit roli republiky ve světě, ale nemá příliš jasno v tom, jak toho dosáhnout. Je zřejmé, že pokud stále bude vyčkávat na impulsy ze strany Rady bezpečnosti OSN, zůstane reaktivní a nepružná.

Je na škodu věci, že v souvislosti se zmíněnou humanitární misí byla právě role OSN přeceněna. Současnost vyžaduje míru pružnosti a tou OSN bohužel vůbec neoplývá.