Summit NATO 2023
Sovětská okupace Československa okupace podle Pavla spoustě lidem způsobila ponížení a zklamání a takové pocity dnes zažívá Ukrajina. „Chce jenom to, co jsme tehdy chtěli my. Určit si vlastní cestu. Rusko ale ukazuje, že se od roku 1968 nezměnilo,“ prohlásil prezident během pietního aktu k uctění obětí událostí srpna 1968 na tradičním místě u budovy Českého rozhlasu v Praze.
Pavel vzpomněl, že mu v době událostí Pražského jara bylo necelých sedm let a o invazi spojenců do Československa se dozvěděl poprvé u babičky, kde trávil prázdniny.
„To jediné, co jsem z toho měl, byl zmatek, protože babička ráno seděla u rozhlasu a říkala mně, že nás přepadli Rusové a já jsem jako malý kluk, kterému vštěpovali, že Rusové nás osvobodili, najednou nechápal, jak nás mohli potom, co nás osvobodili, přepadnout. Babička mi tehdy řekla, že to možná jednou pochopím a trvalo to dlouho,“ uvedl.
Vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému.
Dnes si připomínáme, že svoboda a demokracie není zadarmo a bezpečnost naší země není samozřejmost.
Víme, jaké to je přijít o suverenitu a svobodu.
Nedovolme, aby se historie opakovala. U nás, ani nikde jinde na světě.
#Srpen68 https://t.co/lfSaQYjTMj
Invaze se odehrála v noci z 20. na 21. srpna 1968 a zúčastnily se jí síly Sovětského svazu, Polska, Maďarska a Bulharska, za podpory Německé demokratické republiky. Ze států Varšavské smlouvy se invaze nezúčastnily jednotky Rumunska a Albánie.
Prvním cílem okupačních vojsk bylo obsadit strategická místa po celém státu a zamezit odporu ze strany Československé lidové armády. Už od začátku se okupace setkávala se spontánním odporem a demonstracemi napříč všemi vrstvami obyvatelstva. Srpnová okupace si vyžádala i ztráty na civilním obyvatelstvu. Do konce roku 1968 zemřelo 137 osob a zhruba 500 jich bylo zraněno těžce a nespočet lehce.
Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.
1/2 Dnes si připomínáme 55 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Toho dne mi bylo téměř 7 let. Babička seděla u rádia a říkala, že nás přepadli Rusové. Byl jsem z toho zmatený. Nechápal jsem, jak nás může přepadnout někdo, kdo nás předtím osvobodil. https://t.co/p0u0QDN4Y3
Do 26. srpna se na československém území nacházela skoro půlmilionová okupační armáda v síle 27 divizí. ČSLA až na malé výjimky se s okupanty nestřetla a zůstala naprosto paralyzována. Většina vojáků z povolání i v základní službě invazi vojsk států Varšavské smlouvy odsuzovala.
Do 4. listopadu 1968 opustily Československo okupační jednotky většiny armád – až na sovětskou, které zde zůstala do roku 1991.
Podle premiéra Petra Fialy se „Pražské jaro“ zakládalo na víře, že tehdejší státy mají možnost jít vlastní cestou. „Byla to ale od začátku iluze,“ prohlásil Fiala. Srpen 68 tak podle něj zůstává připomínkou toho, jak důležité je bránit demokratické hodnoty, suverenitu a svobodu, o které Československo během invaze přišlo.
„Držme při sobě. Podporujme země, které za svobodu bojují,“ vyzval s odkazem na ruskou válku na Ukrajině. „Je to právě ona, která dokázala, že ruské imperiální instinkty zůstávají stejné jako v roce 1968,“ zdůraznil Fiala.
Víme, co to je, když zemi napadne cizí vojsko. Víme, co je okupace. Víme, co je vraždění civilistů. Víme, jaké to je, když zůstaneme na všechno sami a nikdo nám nepomůže.
Poučili jsme se z vlastní historie a víme, co je to postavit se zlu a stát na správné straně.
Nikdy… https://t.co/2Xz4enlcN8 https://t.co/PWkPa7UWCw
Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila musí být po těchto zkušenostech povinností pomáhat těm, kterým hrozí stejné nebezpečí.
„Když se v roce 1968 zdálo, že by se něco z toho, co chceme změnit, mohlo podařit, tak přijely tanky,“ konstatoval. Invaze do Československa byla připomenutí a varováním, že jsme pro Moskvu porobeným národem, odsouzeným k tomu, aby sloužil a poslouchal.
„Víme, co to je, když zemi napadne cizí vojsko. Víme, co je okupace. Víme, co je vraždění civilistů. Víme, jaké to je, když zůstaneme na všechno sami a nikdo nám nepomůže. Poučili jsme se z vlastní historie a víme, co je to postavit se zlu a stát na správné straně. Nikdy nezapomeneme!,“ vzkázala ministryně obrany Jana Černochová.
Podle ministra vnitra Víta Rakušana je úplně jedno, jakou zástěrku si agresor pro barbarský útok na jinou zemi vybere, ať už jde o odvrácení „kontrarevoluce“, „bratrskou pomoc“ nebo třeba „denacifikaci“. „Vždycky je to zrada a zločin, na které nesmíme nikdy zapomenout. Ani je znovu dopustit,“ dodal.
Jiná doba, stejní okupanti.
Dnes je to přesně 55 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy. To, co tehdy říkával můj tatínek, platí dodnes. https://t.co/coMMkAHQT3
tisknout 
