Plukovník ve výslužbě Jan Ihnatík žije v Ostravě. Jako příslušník 1. československého armádního sboru prošel boji Dukelské i Jaselské operace. Prakticky do posledních dnů 2. světové války bojoval při osvobozování Břestu na Přerovsku. V současnosti je nejstarším žijícím druhoválečným veteránem v České republice.

,,Jste vzorem pro dnešní mladé generace. Patří vám velké poděkování a respekt při cestě za svobodou během 2. světové války. Hrdinské činy při osvobozování Československa byly projevem skutečného vlastenectví. Pevné zdraví, spoustu sil do dalších let a stále stejný úsměv,“ popřál válečnému hrdinovi ředitel Krajského vojenského velitelství Ostrava Jaroslav Medek při slavnostním setkání k jeho jubileu.

Ihnatík zavzpomínal na tehdejší události válečného období i na to jaké citové pouto měl vždy k Československu a jak ho bránil. „Posbírat mrtvoly po bombardování, to bylo naše uvítání na frontu,“ vzpomínal například při rozhovoru pro Paměť národa.

Narodil 1. března 1922 v obci Poroškovo, v Perečinském rajonu na Podkarpatské Rusi. Necelý rok po maďarské okupaci jeho rodného kraje se v květnu 1940 společně s dvěma přáteli rozhodl utéct do Sovětského svazu. Krátce po překonání hranic je však zadržela sovětská pohraniční hlídka.

Jan Ihnatík pak prošel sběrným táborem ve Skolje, věznicí ve Stryji, v Umani a Starobělsku, kde ho za ilegální přechod hranic odsoudili ke třem rokům v nápravně pracovních táborech. Následně ho deportovali do gulagu u města Uchta, ležícího stovky kilometrů severně od Moskvy. Přestože podmínky musely být drastické, Jan Ihnatík si ve svých vzpomínkách na poměry v gulagu nestěžuje.

Po několika měsících ho vedení tábora umístilo jako výpomocnou sílu v nedalekém učňovském řemeslném středisku, kde měl větší příděly potravin. Propuštěn byl v roce 1943, kdy se přihlásil do nově vzniklých československých vojenských jednotek v SSSR. S dělostřelectvem pak prošel slavnými boji o Kyjev, Bílou Cerekev a Dukelský průsmyk. Jako velitel dělostřelecké baterie vedl své muže v bojích u Jasla, Liptovského Mikuláše a na území Čech.

Během války byl 3 krát raněn, ale vždy se dokázal vrátit. Když po válce zjistil, jaké poměry panují na Podkarpatské Rusi, raději se vrátil do Čech, kde vstoupil zpět do armády. V Československé armádě pak zůstal až do penze. Dnes žije se svou manželkou v Ostravě. Plukovník Ihnatík byl také dlouholetým předsedou Československé obce legionářské, jednoty Havířov.