natoaktual.cz

Středoevropské armády přestávají být armádami

1. srpna 2011  15:48
Slovenská armáda bude bez tanků. Armáda, která jich ještě před deseti lety měla několik stovek, se zbaví posledních třiceti tanků, jimiž dosud disponovala základna v Trebišově. Rezort pod vedením ministra Lubomíra Galka tak vyřešil problém, které části armády se vzdát v situaci, kdy armádní rozpočet, který klesl za poslední roky o desítky procent a je dnes na 1,1 procentu hrubého domácího produktu, nestačí na financování plnohodnotné armády a to ani při početních stavech "poloviny divize", jak to trefně vyjádřil jeden slovenský armádní činitel.  

Tanky anebo letadla
Galko byl posledním snížením rozpočtu dotlačen do situace, kdy se musel rozhodovat mezi zrušením stíhacího letectva, což aktuálně v dnešní činné službě ochrany slovenského vzdušného prostoru představuje pouhých několik modernizovaných ruských MiGů-29 a mezi jinými složkami armády. Rozhodnutí, zřejmě definitivní, nakonec padlo na tanky, jejichž počet byl podobně jako u stíhacího letectva už tak pod úrovní operační dostatečnosti.

V neprospěch tanků hrálo i to, že v jejich případě na rozdíl od Česka nebo Polska u těchto používaných strojů neproběhla jejich plná modernizace a tak se armáda vyhne dalším nákladům, jež by bylo třeba vynaložit k tomu, aby Slovensko mělo malou, ale v rámci NATO využitelnou tankovou jednotku.

To se však týká i nadzvukového letectva, kde mnohé MiGy-29 v důsledku toho, že neprošly generální opravou, se nemohou podílet na ochraně vzdušného prostoru. A v neposlední řadě pak osud podobný slovenským tankům hrozí i dělostřelectvu, jež se také scvrklo na zlomek početních stavů před deseti, patnácti lety a jemuž hrozí zrušení hned na druhém místě po tancích.

Středoevropské "poloarmády"
Slovenský případ však bohužel není ve středoevropském měřítku ani trochu ojedinělý. S podobnými problémy se potýkají jak maďarská, tak česká armáda, neexistence stíhacího letectva byla důvodem, proč se o ochranu vzdušného prostoru pobaltských zemí musí v rotující misi starat letouny Severoatlantické aliance, včetně těch českých. Stíhací letectvo chybí na jižním křídle aliance také Slovinsku a Albánii. A pokud jde o tankové vojsko, tak se podobným směrem vyvíjí i situace v Maďarsku a také v České republice. Ovšem v Česku je přece jen jeden zásadní rozdíl. "I když také u nás jsou úvahy o zrušení tanků u naší armády, není to věc, která by byla akutní a byla už rozhodnuta. Naší výhodou je, že česká armáda disponuje modernizovanými tanky, což je jiná situace, než ve které je Slovensko," odpověděl na můj dotaz ministr obrany Alexandr Vondra.

Zásadním problémem, který kroky podobné slovenskému mají, je důvod, z jakého se to děje. Pokud by bylo rušení či omezování určitých typů schopností armád a naopak rozvíjejí jiných součástí předem dohodnuté alianční spolupráce, bylo by to nejen v pořádku, ale byl by to dokonce vítaný krok. Problémem však je, že se tak děje takřka výlučně z jediného důvodu a tím je podfinancování už tak ve srovnání s průměrem aliance zaostalých "nových států" NATO.

Argument proti rozšiřování Aliance
V tomto smyslu vypadá bohužel většina východní Evropy jako "černí pasažéři", kteří sice využívají výhod společné obrany, ale odmítají platit "plné jízdné", jehož výši znali už před svým vstupem do Aliance. Působí tím rozkladně hned v několika směrech. Jednak snižují celkovou soudržnost NATO a jeho ochotu plně zapojit území nových členských států do obranných plánů, nepřispívají měrou odpovídající jejich roli v Alianci k úspěchu zahraničních misí (české a slovenské stažení se z Kosova, když Balkán považujeme za naši prioritu) a v neposlední řadě bere naše chování argumenty i těm posledním zastáncům dalšího rozšiřování NATO (a tady i šanci Gruzii, našeho důležitému spojenci).

To, co dělá východní křídlo Aliance (snad s výjimkou Estonska a částečně i Polska), nelze nazvat jinak, než podřezávání si větve, na níž závisí naše bezpečnost a prosperita. Situace ve středoevropských armádách dospěla viditelně do kritického bodu. Každý nejen voják vám řekne, že pokud nějakou část armády zrušíte, jde to rychle, její obnovení je ale záležitostí celé jedné generace a je mimořádně nákladné.

Pokud takové kroky nemají být vnímány jako hazardérské oslabování obranyschopnosti našich zemí a celé Aliance, musí být součástí celoaliančního plánu, být vykryty navázáním odpovídající spolupráce minimálně v rámci střední Evropy a především nesmí být jejich hlavním a často jediným důvodem nedostatek financí, hluboko pod závazky vůči NATO.

Luboš Palata
autor je redaktorem Lidových novin
a spolupracovníkem Gazety Wyborzy a German Times

natoaktual.cz
zpět na článek