natoaktual.cz

SPECIÁL: Summit NATO 2021

Vrcholná schůzka spojenců Aliance
14. června v Bruselu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Mír skrze sílu: Zahraniční politika republikánských kandidátů na prezidenta

    23. ledna 2012  10:58
    Je obvyklé, že v prezidentských kampaních v USA dominují témata domácí politiky. Volby v roce 2004 a republikánské a demokratické nominační primárky o čtyři roky později byly v tomto směru výjimkou a dá se čekat, že volbám v tomto roce bude opět dominovat domácí politická a zejména ekonomická situace. To ostatně potvrzují nedávno započaté republikánské primárky.  

    Mitt Romney na návštěvě základny Bagram v Afghánistánu. | foto: Ministerstvo obrany USA

    Zahraničněpolitická témata v nich zatím hrají ještě menší roli, než se všeobecně čekalo, a to navzdory tomu, že podle některých pozorovatelů jsou dnes rozpory uvnitř Republikánské strany v otázkách zahraniční politiky a národní bezpečnosti největší od konce studené války. Dosavadních průběh primárek nicméně tyto rozpory nevyhrotil a do popředí naopak s výjimkou Rona Paula vynesl osobnosti, které lze v těchto otázkách zařadit do hlavního názorového proudu uvnitř Republikánské strany, jímž je dle profesora Petera Feavera stále ještě internacionalismus spojený s důrazem na "mír skrze sílu".

    Související článek na natoaktual.cz:

    Pozici největšího favorita zatím potvrzuje bývalý guvernér Massachusetts Mitt Romney, jenž se o získání republikánské nominace ucházel již v roce 2008. Na rozdíl od primárek před čtyřmi lety je dnes Romney označovaný za hlavního kandidáta republikánského establišmentu a minimálně v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky se takové hodnocení zdát být oprávněné. Dokladem je už jeho rozsáhlý tým zahraničněpolitických poradců, v němž se vedle různých expertů (například profesoři Eliot Cohen, Walid Phares či Mitchell Reiss) objevuje řada členů administrativy George W. Bushe. Vedle bývalého ministra vnitřní bezpečnosti Michaela Chertoffa a bývalého šéfa CIA Michaela Haydena v něm nechybí například bývalí vysocí představitelé ministerstev zahraničí a obrany Eric Edelman, Robert Joseph, John Lehman či Paula Dobriansky nebo někdejší republikánští senátoři Norm Coleman a Jim Talent. Nelze si však nevšimnout, že s výjimkou Roberta Kagana je v jeho týmu málo osobnosti, které by šlo zařadit do skupiny tzv. neokonzervativců.

    Na Blízkém východě Romney ostře kritizuje Obamovu politiku vůči Izraeli a Íránu. Zatímco první zemi v případě svého vítězství slibuje větší podporu, Írán označil za "sebevražedný" stát a největší bezprostřední hrozbu světu.

    Romneyho zahraničněpolitické postoje do značné míry reflektují dnešní republikánský mainstream, ale současně ukazují na pragmatičnost a jistou "názorovou flexibilitu", které jsou považovány za charakteristické znaky jeho osobnosti. Na Blízkém východě Romney ostře kritizuje Obamovu politiku vůči Izraeli a Íránu. Zatímco první zemi v případě svého vítězství slibuje větší podporu, Írán označil za "sebevražedný" stát a největší bezprostřední hrozbu světu. Hovoří v této souvislosti o výrazném zpřísnění sankcí proti režimu a podpoře opozice, ale snaží se vyhnout jednoznačné odpovědi na otázku vojenského útoku na íránská jaderná zařízení. Mimořádně kriticky se vymezuje vůči plánům prezidenta Obamy na redukci ozbrojených sil a omezení výdajů na obranu, na druhou stranu ale administrativu podporuje v provádění útoků na teroristické cíle v Pákistánu. Jistým odklonem od postoje řady republikánů je Romneyho názor, že by se USA měly stáhnout z Afghánistánu, avšak i v této otázce si ponechal značný manévrovací postoj, když takové stažení podmínil kladným postojem a doporučením ze strany vojenských velitelů. Od jiných republikánských kandidátů pak Romneyho odlišuje velká pozornost, kterou dlouhodobě věnuje problematice vztahů s Ruskem. Opakovaně kritizoval politiku jejich "resetu" a zařadil se mezi největší republikánské kritiky nové smlouvy START (zejména v souvislosti s jejími možnými dopady na americkou protiraketovou obranu).

    Gingrich a Santorum také ale do značné míry reprezentují republikánský mainstream a ve většině otázek mezi nimi a Romneym existuje značná názorová shoda.

    Pokud jde o dva další hlavní aspiranty na republikánskou nominaci, Newta Gingriche a Ricka Santoruma, různé problémy provázející počáteční fáze jejich volebních kampaní jim zabránily věnovat dostatečně velkou pozornost otázkám zahraniční a bezpečnostní politiky či kolem sebe shromáždit početnější týmy expertů. Také oni ale do značné míry reprezentují republikánský mainstream a ve většině otázek mezi nimi a Romneym existuje značná názorová shoda. Určité rozdíly lze vysledovat u politiky vůči Íránu, kde oba zaujímají ještě tvrdší postoje - Gingrich hovoří o podpoře tajných operací proti íránskému jadernému programu a Santorum se otevřeně vyslovil pro americkou podporu případnému izraelskému vojenskému útoku na íránská zařízení. Je třeba poznamenat, že v případě Santoruma lze v postoji vůči Íránu vysledovat dlouhodobou názorovou konzistentnost, neboť o něm jako o největší bezpečnostní hrozbě USA hovořil ještě jako senátor a v roce 2004 byl spoluautorem zákona na podporu íránské opozice. Optimističtější než Gingrich či Romney je pak Santorum v možnosti vojenského vítězství USA v Afghánistánu.

    Se zahraničněpolitickými postoji zmíněné trojice ostře kontrastují názory Rona Paula, jenž sice nemá žádnou naději na vítězství, avšak v dosavadních primárkách získal překvapivě velkou podporu hlasujících. Paul bývá často charakterizován jako izolacionista, avšak to není zcela přesné hodnocení, neboť v ekonomických otázkách je to přesvědčený libertarián, který jednoznačně podporuje další liberalizaci světového obchodu a věří, že právě obchod a rostoucí ekonomická interdependence umožní překonat spory mezi jednotlivými státy (včetně vztahů USA s Ruskem či Čínou). Současně ale Paul jednoznačně odmítá americké zasahování do záležitostí jiných států (včetně likvidace teroristů na území těchto států), podporuje snižování výdajů na ozbrojené síly, co nejrychlejší stažení USA z Afghánistánu a výrazné omezení americké vojenské přítomnosti a role ve světě. Hrozbu ze strany Íránu pak považuje za zveličenou, staví se proti sankcím proti režimu a naopak soudí, že by USA měly Íránu nabídnout přátelství.

    Celkově lze říci, že na rozdíl od trojice výše zmíněných kandidátů Paul reprezentuje zejména názory mnoha libertariánů a částečně i menšinového křídla Republikánské strany, které preferuje menší angažovanost USA ve světě. Současně je ale nutné poznamenat, že pro nemalou část republikánských voličů je zcela nepřijatelným kandidátem a za dobrý výsledek v dosavadních primárkách vděčí (vedle soustředění se voličů na domácí ekonomická témata) částečně i tomu, že v nich mohli hlasovat i nezávislí voliči a demokraté, a mezi těmi, kteří tak učinili, byl právě on nejvíce preferovaným kandidátem. I vzhledem k tomu se lze domnívat, že Ron Paul bude hrát v dalším průběhu primárek menší roli a vyzyvatelem prezidenta Obamy bude jeden z trojice výše zmíněných kandidátů, kteří v zásadě reprezentují kontinuitu v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky uvnitř Republikánské strany sahající až do dob Ronalda Reagana.

    Petr Vilímek
    Autor je odborným asistentem na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS Masarykovy univerzity

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media