Žádný další Kursk, tvrdí NATO a Rusko

Dohodu o společném postupu při dohledávání a záchranně havarovaných podmořských plavidel podepsali zástupci Ruska a NATO při mnichovské konferenci o bezpečnostní politice počátkem února.

Dokument obě strany považují za první avšak zároveň velmi důležitý krok k zamezení tragických událostí, jakou havárie ruské ponorky Kursk bezpochyb byla.

Ivanov: Dohoda je prvním krokem
"Spolupráce při záchraně ponorek je jasným příkladem toho, co pro nás vztah Rusko-NATO opravdu znamená," konstatoval při podpisu smlouvy generální tajemník aliance George Robertson.

Dohoda vzešla z pracovních skupin nové Rady NATO-Rusko, kterou 19 členských států a Rusko založili loni v květnu.

KOMENTÁŘ

Pomoc nemusí Rusko přijmout čtěte ZDE

Ruský ministr obrany Sergej Ivanov ujistil, že smlouva je prvním krokem a zcela jistě ji bude v budoucnu následovat celá řada dalších dohod. Ve smlouvě se obě strany zavazují, že budou úzce spolupracovat na zvyšování bezpečnosti provozu ponorek včetně výměny informací a výzkumu a v případě nehody především na záchraně posádek havarovaných plavidel.

Rusko se v dohodě zavázalo, že se bude aktivně účastnit společných cvičení, bude standardizovat postupy při dohledávání a záchraně ponorek a vyvíjet nutné vybavení pro záchranné operace.

Už žádný další Kursk?
Experti se shodují, že dohodu je nutné hodnotit obzvlášť pozitivně především po tragické havárii ruské ponorky Kursk v srpnu 2000. "I když by dohoda mohla kooperaci Ruska a NATO ještě zintenzívnit, nebylo by šťastné ji přeceňovat z hlediska celkové bezpečnosti na moři ani v rámci vztahů Aliance a Ruska. Týká se totiž téměř výlučně humanitární spolupráce," komentoval dohodu politolog Petr Suchý z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

V průběhu záchranných operací totiž několik členských státu aliance opakovaně nabízelo Rusům pomoc při záchraně potopené ponorky, avšak ruská strana nabídky nejevila zájem.

Naopak ruské úřady obvinily spojence z NATO, že v oblasti kolem ztroskotané ponorky zesílili špionážní aktivity. "V oblasti Barentsova moře se zdvojnásobila činnost vzdušné rozvědky," napsala například ruská agentura ITAR-TASS s odvoláním na hlavní štáb vojenského námořnictva.

Nad místem potopeného plavidla měla údajně přelétávat americká a francouzská výzvědná letadla. Poblíž místa havárie ponorky pak měly kotvit i dvě norské špionážní lodě.

Spolupráci prověří realita
Moskva po havárii Kursku dlouhou dobu tvrdila, že se jaderná ponorka potopila po srážce s jinou ponorkou a žádala po alianci prohlídku všech podmořských plavidel.

Tehdejší předseda Vojenského výboru NATO admirál Guido Venturoni ruskou inspekce zamítl s tím, že již krátce po havárii Kursku generální tajemník aliance George Robertson Moskvu ujistil, že do katastrofy nebyla zapletena ponorka žádného z členských států NATO.

Novou dohodu o spolupráci podle expertů prověří až skutečná realita a případné další incidenty na moři. "Na obou stranách k nim může dojít," míní politolog Petr Suchý.

"Zvláště u Ruska je patrná skutečnost, že ani pomoc nabízená zvenčí a posilovaná nátlakem ruského veřejného mínění nemusí být přijata, pokud převládne nedefinovaný státní zájem, či pouhá snaha zakrýt chybná rozhodnutí a opatření nebo utajit použité technologie," upozornil politolog Peter Kolesár z Masarykovy univerzity v Brně.