Alianční summity, jichž se účastní pouze členské země, jsou v novodobé historii NATO spíše výjimkou, což je dáno jednak rozšiřováním sítě partnerských zemí NATO a rovněž novými operacemi, které probíhají daleko za hranicemi Aliance.

Kvůli větší komplexnosti bezpečnostních hrozeb se NATO snaží posilovat spolupráci a vzájemné konzultace v politických i bezpečnostních otázkách i se zástupci zemí, které se severoatlantickým prostorem nemají nic společného. Na summit NATO tak vůbec poprvé přijede turkmenský prezident Gurbanguly Berďumuchamedov, podruhé pak uzbecká hlava státu Islam Karimov. Dorazí ale rovněž například novozélandská premiérka Helen Clarková.

Hlavním důvodem schůzky v tak širokém formátu je nejdůležitější alianční operace odehrávající se od roku 2003 v Afghánistánu. NATO tak bude jednat se zeměmi, které s Afghánistánem sousedí a jejichž spolupráce je pro Alianci klíčová, například v umožnění přístupu do Afghánistánu. Stejně tak jsou do Bukurešti pozváni i zástupci zemí, jež se na afghánské operaci podílejí, což je případ celkem 15 zemí včetně Austrálie a právě Nového Zélandu, které požadovaly lepší přístup k aliančním plánům.

"Na schůzce budeme diskutovat o strategii pro budoucí mezinárodní podporu Afghánistánu, včetně potřeby větší koordinace mezi hlavními partnery operace," řekla před svou cestou do Bukurešti Clarková. Afghánistán bude jednáním na summitu dominovat.

Hlavním aliančním fórem pro jednání s partnery je Rada euro-atlantického partnerství (EAPC), v níž je kromě 26 členů NATO zastoupeno dalších 23 zemí, například Arménie či Srbsko.  Jejími členy jsou i Bělorusko, Turkmenistán a Uzbekistán, tedy země kritizované za stav tamní demokracie a nedodržování lidských práv.

Naposledy se EAPC rozšířila na summitu v Rize před rokem a půl, kde byly přijaty Černá Hora, Srbsko a Bosna a Hercegovina. V Bukurešti by se členem rady měla opět stát Malta, která z ní vystoupila v roce 1996 po změně tamní vlády. Členy EAPC tak budou všechny země Evropské unie kromě Kypru.