natoaktual.cz

SPECIÁL: Summit NATO 2021

Vrcholná schůzka spojenců Aliance
14. června v Bruselu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • NATO a tající Arktida – nové výzvy pro její členy i Rusko

    16. února 2009  10:05
    Arktida byla v období studené války jednou z klíčových oblastí, kde NATO a Sovětský svaz úporně a dlouhodobě soutěžily o strategickou převahu, a to především z pohledu použití atomových ponorek k provedení překvapivého jaderného úderu.  

    První úspěchy slavili Američané, jejichž vůbec první atomová ponorka na světě USS Nautilus získala prvenství v roce 1957 proplutím pod Severním pólem, čímž nalezla tak zcela novou podmořskou cestu. Na její úspěch o dva roky později navázala ponorka USS Skate, která jako vůbec první dokázala prorazit mocný led a provést vynoření.

    Arktida, Severní moře, Barentsovo moře a přilehlé oblasti se od té doby staly dějištěm urputné sovětsko-americké rivality, dosud utajených špionážních ponorkových operací i vzájemných kolizí. Sovětský svaz postupně americký technologický náskok dotahoval a v osmdesátých letech Arktida hrála v myslích jeho strategických plánovačů významnou roli.

    Nyní, bezmála dvě desítky let po pádu Berlínské zdi, se Arktida opět stává místem, kterému NATO a Kreml začínají věnovat prvořadou pozornost. Důvodem však tentokrát není jedinečná příležitost nepozorovaně se dostat do blízkosti protivníkova území s využitím ledového příkrovu, a tím tak získat strategickou převahu. Cílem je paradoxně pravý opak. Postupně tající led totiž poskytuje nové přepravní trasy a především zpřístupňuje ohromné nerostné bohatství skrývající se na dně.

    Iniciativy se chytá Moskva, NATO reaguje
    První se tentokrát iniciativy chopila Moskva, která před dvěma lety vyslala dvě vědecké miniponorky MIR I a MIR II, aby dosáhly jako první dna pod Severním pólem, kde za velké mediální pompy (a za využití efektních podmořských záběrů z hollywoodského trháku Titanic) vztyčily ruskou vlajku. Následovalo prohlášení, že Moskva má na toto rozsáhlé podmořské území a těžbu nerostných surovin práva. Ruská tisková agentura Itar-Tass pak sdělila, že tato „odvážná a hrdinská“ mise je srovnatelná s „umisťováním vlajky na Měsíc“.

    28. a 29. ledna 2009 proběhlo jednání Severoatlantické aliance v islandském Reykjavíku, v zemi vždy polarizované v názoru na své členství v této organizaci. Jednání proběhlo mimo jiné i za účasti generálního tajemníka, předsedy Vojenského výboru a obou strategických velitelů. Cílem bylo posoudit potenciální výzvy a hrozby bezpečnosti pro NATO plynoucí z klimatických změn v oblasti Arktidy. Přestože je stále nejisté, jaké mohou být dopady těchto změn z hlediska dlouhodobé perspektivy, je již po nějakou dobu patrné, že státy Aliance v této oblasti výrazně zvýšily svoji angažovanost včetně vojenské. Pokud jde o zdroje energetických surovin a plavebního práva, ustupující ledovce zvyšují napětí nejenom s Ruskem, ale i mezi členskými zeměmi NATO. Další ústup ledovců totiž může vytvořit nové plavební cesty, které by lodní přepravu velmi zkrátily a zlevnily.

     
    Příští týden v rubrice
    "Analýzy a komentáře":
    Komentář Libora Dvořáka zaměřený
    na nedávný moskevský podpis smlouvy o vytvoření Sil rychlé odezvy CSTO
    čtěte na natoaktual.cz
    již v pondělí 23. února
    (Zprávu o jednotkách čtěte ZDE)

     

    Rozhodnutí Aliance věnovat se této strategické oblasti, včetně obnovení vojenské námořní přítomnosti, nebylo vyvoláno jenom snahou udržet jednotu svých čtyř členských zemí – USA, Kanady, Norska a Dánska při řešení problémů s využíváním energetických zdrojů, plavebních cest a 200 námořních mil široké ekonomické zóny, ale i postojem Ruska. Kremlem kategoricky prosazované nároky na podmořská území pod Severním pólem a zvyšování vojenské přítomnosti v oblasti musely hrát významnou roli při artikulaci politiky NATO vůči této oblasti.

    Navíc jednání probíhalo v době, kdy se velká část Evropy vzpamatovávala z plynové krize a kdy snad málokdo věřil, že za jejím vypuknutím byly pouhé obchodní spory mezi Ruskem a Ukrajinou. Aliance s obavami vnímá tyto územní spory mezi Kanadou a Dánskem, Kanadou a USA a silné nároky Norska. Již v první polovině devadesátých let minulého století došlo k precedentu v podobě vážných incidentů mezi Kanadou a Španělskem kvůli rybolovu, neboť španělští rybáři záměrně zmenšovali oka na svých sítích. To kanadští právem považovali za ohrožení vlastních zájmů při lovu halibutů.

    Vážné obavy jsou namístě
    A co by se asi mohlo stát, kdyby došlo k nekontrolovatelné snaze využít potenciální zdroje energie a plavební cesty, jak mezi členskými zeměmi NATO, tak jednotlivých zemí versus Rusko, není ve světle zmiňovaného případu s rybolovem těžké domyslet. Vážné obavy jsou bezpochyby namístě.

    Aliance má bohaté zkušenosti s patrolováním těchto oblastí z dob studené války, kdy monitorovala cesty ruských ponorek, lodí a strategických bombardérů. Vše se ale odehrávalo v kontextu mezinárodně uznaných hranic, kdy námořní operace byly jednoznačně prováděny na základě článku 5 Severoatlantické Charty. Nejsem si jist, že dnes, kdy spory o vlastnictví území mezi jednotlivými členskými zeměmi navzájem a ve vztahu k Rusku, mohou být právním podkladem pro obdobnou operaci. Že by Aliance dostala k této operaci mandát od OSN, považuji za téměř nemožné. Ruská nedůvěra vůči řešení současných a potenciálních hrozeb ze strany NATO je zjevná. Přes proklamace o nutné spolupráci při řešení globálních hrozeb se Kreml nevzdává hlavního cíle své zahraniční politiky – maximální eliminace vlivu USA v Evropě. Tudíž s hlasem pro mandát k takové operaci ze strany Ruska reálně v současnosti nelze počítat. Neochota některých velkých evropských zemí, majících své strategické zájmy spíše v okolí teplých vod Středozemního moře a zaměřujících se na budování energetického strategického spojenectví s Ruskem, může význam a efektivitu takové operace snížit.

    Obávám se, že pokud se rovněž Evropská unie neshodne na odpovídající formulaci a praktickém prosazování společné obranné a bezpečnostní politiky, jejíž zásadní a nedílnou součástí je energetická bezpečnost, pak nebude Aliance účinně schopna čelit těmto a ani jiným hrozbám.

    gen. Andor Šándor (v záloze)
    Autor je bývalý Náčelník vojenské zpravodajské služby

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media