Takový vývoj by bylo poměrně zbytečné dramatizovat, protože především ze strany Francie se nejedná o nikterak nepředvítalelný politický manévr. Rovněž napjaté vztahy mezi členy neznamenají ve více než padesátileté hostorii NATO žádné nóvum.
Velmi zneklidňující je však neochota významných členů Aliance poskytnout pomoc členské zemi, která se díky své geografické poloze nachází na periferii a navíc sdílí společnou hranici s Irákem, jenž pro ni, v případě zahájení protiirácké kampaně může představovat značnou bezpečnostní hrozbu. Argumentace tří zemí je nesmírně zavádějící, až pokrytecká.
Pokud přesun techniky či vojenského personálu představuje samotné zahájení bojových operací, ty už tudíž započaly před několika měsíci. Podílela se na něm i Česká republika, jež vyslala svoje specialisty do Kuvajtu. Že se jedná o značně absurdní tvrzení je nasnadě.
Poskytnutí technické či personální pomoci Turecku jednoznačně snižuje hrozbu, kterou potenciální irácký útok pro tuto zemi představuje. Současně je nutné si uvědomit, že je vždy lépe být na takovou alternativu připraven předem, což, jak dokazuje historie, není zrovna francouzská silná stránka.
Příprava plánování obrany Turecka až po jeho napadení by mohla mít skutečně velmi tragické důsledky. Jednak bude zapotřebí věnovat pozornost jiným problémům, rovněž bude zcela nepochybně a zákonitě docházet v souvislosti s průběhem bojových operací k různým komplikacím, které by tento proces dále ztížily.
Předběžné posilování obranyschopnosti Turecka navíc může sehrávat pozitivní roli odstrašujícího prostředku. I když bych jeho roli ve vztahu k Iráku příliš nepřeceňoval, rovněž může být ke škodě úplné popírání jeho významu.
V případě nedostatečně zajištěné obranyschopnosti Turecka může Irák této slabiny využít zahájením raketových útoků a ke značnému zkomplikování situace, která by mohla přivodit značné ztráty na civilním obyvatelstvu, majetku, či by mohla způsobit nežádoucí prodloužení konfliktu.
Velmi důležité budou výstupy dalších jednání v Alianci. Déle trvající neschopnost efektivního jednání může mít na její budoucí existenci a činnost značně neblahý vliv.
Ukázalo by se totiž, že ambice zajišťovat kolektivní bezpečnost na evropském kontinentu jsou položeny na velmi vratkých základech, když organizace není jako celek schopna poskytnout asistenci ani jednomu ze svých členů.