natoaktual.cz

SPECIÁL: Útok na Ukrajinu

Zpravodajský souhrn
k ruské invazi na Ukrajinu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Co (ne-)přinesly výsledky summitu NATO v Bukurešti?

    11. dubna 2008  19:09,  aktualizováno  14.4 9:26
    V Bukurešti se minulý týden uskutečnil třiadvacátý summit Severoatlantické aliance, který se do historie zapsal nejen historicky největším počtem delegátů a místem svého konání. V monstrózním paláci bývalého komunistického vůdce Rumunska Ceausesca měla politická jednání vrcholných představitelů členských států NATO poněkud zvláštní atmosféru a poněkud zvláštní jsou pak i výsledky summitu, který rozhodně nedopadl původních dle očekávání analytiků, ale ani mnoha účastnících se delegací.  

    Místo očekávaných oslav francouzského návratu do vojenských struktur NATO a potvrzení dlouhodobého závazku Aliance na obnovu Afghánistánu nakonec summitu dominovaly spory o to, jak rychle a kam až se má Aliance rozšířit a jak se přitom vyrovnat se stále asertivnějším Ruskem. 

    V otázce rozšíření byla nakonec shoda nalezena jen na pozvánce Albánie a Chorvatska. Členství Makedonie víceméně dle očekávání zablokovalo Řecko, neboť ani v Bukurešti se obě země nebyly schopné dohodnout na vzájemně akceptovatelném názvu této bývalé jugoslávské republiky.

    Lze však alespoň doufat, že na summitu projevená ochota Makedonie vzdát se používání symbolů z doby Alexandra Velikého bude do budoucna chápána jako jasný signál, že nehrozí dobrodružná politika podrývající regionální stabilitu. Snad i Řecko proto časem pochopí, že jako člen NATO by Makedonie o ničem takovém nemohla ani uvažovat.

    Mnohem závažnější dopady na budoucí vývoj celé Aliance a její vnitřní i vnější vztahy však bude mít otázka (ne-)členství Gruzie a Ukrajiny. Z hlediska vnitřních vztahů se totiž na v Bukurešti střetly dva fundamentálně odlišné pohledy na otázku rychlosti rozšíření a konečné hranice NATO. Spojené státy a státy bývalého východního bloku se jasně postavily za okamžitou nabídku „Akční plán členství" (MAP) oběma post-sovětským republikám, a to i přes jednoznačně deklarovaný negativní postoj Ruska.

    Naopak značná část představitelů západoevropských států se postavila proti a zdaleka přitom nešlo jen o v médiích nejčastěji probírané „nein/non“ ze strany Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho. Proti dalšímu rychlému rozšíření směrem na Východ se postavili i představitelé Itálie, Španělska a Belgie a poměrně skeptický postoj zaujala i delegace Velké Británie.

    Tábory zastánců i odpůrců rychlého rozšiřovaní NATO sice dlouze debatovali o (ne-)připraveností Gruzie a Ukrajiny ve vojenských a politických záležitostech,  klíčovým problémem však byla zejména neschopnost evropských členů Aliance zaujmout jasné společné stanovisko vůči Rusku. Mnohé západoevropské země v podstatě vyjádřily pochopení pro ruský odpor k dalšímu rozšíření NATO směrem na východ, zatímco východoevropské země jakékoliv ústupky Moskvě vnímají jako přiznání práva veta nečlenovi Aliance, vůči jehož stále hlasitěji proklamovaným vojenským a politickým ambicím jsou navíc z historických důvodů značně podezíravé. Západní část Evropy se tedy de facto snaží vyhnout dalším střetům s Moskvou, zatímco východní část neshody s Ruskem považuje za něco, k čemu již dlouho dochází a čemu je nutno se jednoznačně postavit.

    Na rozdíl od minulých summitů se nakonec v Bukurešti Spojeným státům nepodařilo přimět západoevropské spojence k dohodě ve všech klíčových oblastech. Z hlediska budoucnosti NATO je sice velice pozitivní shoda členů Aliance o nutnosti dotáhnout společné úsilí o stabilizaci a rekonstrukci Afghánistánu do zdárného konce, čemuž snad napomůže i deklarovaná vůle Francie stát se opět plnoprávným členem vojenských struktur Aliance.

    Plusové znaménko z hlediska budoucnosti NATO jako celku (a ještě více z hlediska budoucnosti současné vládnoucí koalice v České republice) je nutno přiznat i závěrům summitu týkající se vzniku jednotné protiraketové obrany pro celou Alianci takovým způsobem, aby do ní bylo možné zapojit i komponenty amerického systému protiraketové obrany, včetně potencionálního radaru v Česku a protiraket v Polsku. 

    V Bukurešti se však vůbec nepodařilo najít shodu ohledně budoucí podoby Aliance, a to nejen v rovině geografické, ale ani v rovině politické a bezpečnostní. Spory ohledně rychlosti a hranic dalšího rozšiřování NATO totiž v konečném důsledku nevyhnutelně povedou k debatě o smyslu a fungování celé Aliance. Jinak řečeno, na dalších summitech budou muset členské státy hledat shodu na tom, zda NATO má i nadále být zejména vojenskou a kolektivně-obrannou aliancí, anebo spíše politickým klubem demokratických států v transatlantické oblasti.

    Oldřich Bureš
    Autor působí na Metropolitní univerzitě Praha

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media