Tou první je, že Merkelová nutně nemusí čtyřletý mandát dosloužit jako kancléřka. Ona sama, křesťanští demokraté a média budou nechybně věnovat mnoho prostoru a energie hledání jejího nástupce či nástupkyně. Za tu je nyní všeobecně považována bývalá sárská premiérka Annegret Krampová-Karrenbauerová, která se stala novou generální tajemnicí strany.
Větší důraz na obranuTím, že velká koalice vytvořila z nacionalistické Alternativy pro Německo (AfD), s níž má CDU největší přeliv voličů, nejsilnější opoziční stranu, budou muset němečtí křesťanští demokraté v bezpečnostních otázkách přitvrdit, aby zabránili dalšímu odlivu voličů směrem k AfD. |
CDU má ale za sebou bouřlivý vývoj v posledních dvou letech, protože ji podobně jako celé Německo rozdělil přístup k otázce uprchlíků a bezpečnosti obecně. Tím, že velká koalice vytvořila z nacionalistické Alternativy pro Německo (AfD), s níž má CDU největší přeliv voličů, nejsilnější opoziční stranu, budou muset němečtí křesťanští demokraté v bezpečnostních otázkách přitvrdit, aby zabránili dalšímu odlivu voličů směrem k AfD. V tomto ohledu toho ale moc o Annegret Krampové-Karrenbauerové nevíme.
S tím souvisí i další novinka v německé politice, a tou je větší důraz na bezpečnost, obranyschopnost a posilování armády. Ta v nedávné hodnotící zprávě poslanců nezískala právě dobrý obraz, protože je jednak dlouhodobě podfinancovaná, zároveň ale německá historicky motivovaná zdrženlivost v otázkách obrany brzdila odvážnější nápady, jako je větší role Německa v NATO či v evropských bezpečnostních projektech. Česko samo má čerstvou zkušenost budování společné vojenské jednotky s Němci a něco podobného si budou muset časem osvojit i další Evropané, i když to třeba politicky nebude jednoduché.
S oslabenou mezinárodní rolí USA a odchodem Velké Británie z Evropské unie Berlínu nezbývá, než se vůdčí role nějakým způsobem ujmout nejen politicky, ale i v praktické rovině ukázat, že to sama země myslí se svojí obranou vážně – jinak budou mít spojenci z německé slabosti obavy a potenciální protivníci ji budou zneužívat.
S tím souvisí další nový prvek německé politiky, který bychom mohli nazvat jako svého druhu generační výměna ve vládě. Do čela ministerstva zahraničí usedne perspektivní sociální demokrat Heiko Maas, v předchozím kabinetu ministr spravedlnosti. Vůči zahraničním partnerům jeho role vzroste, stejně jako vliv ve straně a v domácí politice. V této souvislosti je pro střední Evropu dobrou zprávou, že ministrem zahraničí nebude bývalý šéf europarlamentu Martin Schulz, který příliš tlačil na federalizaci Evropy.
Vztah střední Evropy s Německem: Odhoďme politiku, podívejme se na společné bezpečnostní zájmy |
Zásadní změnou s ohledem na německou evropskou politiku bude Olaf Scholz v čele ministerstva financí. Současný vůdce sociálních demokratů je třetím nejpopulárnějším politikem v Německu po kancléřce a odcházejícím ministr zahraničí Sigmaru Gabrielovi. Lze očekávat, že bude více než jeho předchůdce Wolfgang Schäuble naslouchat nápadům francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na reformu eurozóny a zároveň nebude tolik trvat na politice úspor doma i v celé Evropě.
Nové ministerstvo vlasti (vnitra) povede dosavadní šéf partnerské bavorské strany křesťanských sociálů Horst Seehofer. Jako bavorský premiér kritizoval politiku přijímání uprchlíků, teď ji bude mít na starosti spolu s otázkami vnitřní bezpečnosti. Dá se čekat, že Německo svůj dosud liberální přístup k imigrantům pod jeho vedením přiostří.
To, že německou evropskou politiku budou vedle slábnoucí kancléřky Merkelové určovat dva sociální demokraté Scholz a Maas, kteří oba mají blízko k francouzským názorům, může mít dopad i na střední Evropu. Pokud se totiž německo-francouzský motor rozhodne k užší integraci ať už na bázi eurozóny, nebo jiné, může po určité době ztratit trpělivost s potížisty ze střední Evropy, jakými jsou nejen Maďaři a Poláci, ale i Češi (Slováci jsou kvůli členství v eurozóně k Německu a jeho politice připoutáni těsněji a mají i přes aktuální politické turbulence shodu o evropské orientaci napříč politickým spektrem).
Jaký bude postoj ČR?Není nutné s novou německou vládou ve všem souhlasit, ale je nutné mít názor na klíčové evropské problémy a umět takový názor vysvětlit a obhájit, nikoli jen kritizovat a odmítat. |
Pokud by česká zahraniční politika nedala najevo, že chce být aktivním hráčem v Evropě (ale nemusí hned vstupovat do eurozóny), může nová německá vláda dojít k závěru, že není nutné udržovat dosud blízké spojenectví s Prahou za každou cenu. V této souvislosti je špatnou zprávou, že ve vládě nebude na rozdíl od minulosti bavorský politik Christian Schmidt, který se dlouhodobě zasazoval a pečoval o dobré vztahy s Českem.
Česko by své spojenectví a po roce 1990 složitě, těžce a úspěšně budované vztahy se sjednoceným Německem mělo více opečovávat a snažit se především v evropském kontextu budovat si silnější vyjednávací pozici. Není nutné s novou německou vládou ve všem souhlasit, ale je nutné mít názor na klíčové evropské problémy a umět takový názor vysvětlit a obhájit, nikoli jen kritizovat a odmítat, což Česko i další země střední Evropy ukázaly v čase uprchlické krize.
Je zjevné, že nový německý kabinet nemusí mít kvůli řešení svých vlastních trablů pro české vrtochy čas, energii a pochopení, ale naopak uvítá v Evropě konstruktivní partnery. Těm potom naopak může pomoci prosadit jejich vlastní zájmy, pokud je budou schopni jasně definovat, vysvětlit a obhájit.
Martin Ehl
autor je vedoucí zahraniční rubriky Hospodářských novin