„Fronta proti imperialismu“
Venezuelský prezident Hugo Chávez se v létě postaral o další rozruch. Vyrazil totiž na sérii zahraničních návštěv do zemí, které považuje za spojence. Hlavním cílem bylo samozřejmě Rusko, kde Chávez jednal s Vladimirem Putinem o dodávkách nejnovějších ruských zbraní. Kromě Ruska zavítal Chávez i do Běloruska, Íránu, Sýrie a dalších zemí, které ovšem ani při maximální toleranci nelze pokládat za demokratické. Vyjádřil podporu všem těmto režimům, zejména Íránu a jeho jadernému programu. Prohlásil, že tyto země stojí spolu s Venezuelou v jednotné „frontě proti americkému imperialismu“.
Doby, kdy byl Chávez pokládán jen za trochu obtížného populistu, jsou dávno pryč. Nejvyšší představitel Venezuely prokázal od svého zvolení roku 1998 mimořádné politické dovednosti. Ty mu pomohly potlačit i puč v roce 2002, který se možná odehrál za tajné podpory USA. Je také nesporné, že sociální i ekonomická situace ve Venezuele se za Chávezovy vlády zlepšila. Rostou mzdy, klesá chudoba, nezaměstnanost i negramotnost, zlepšuje se i kvalita školství a zdravotnictví. Není divu, že prezident se těší velké podpoře obyvatel.
Nesporná ekonomická a sociální pozitiva jsou ovšem vyvážena politickými změnami, které v podstatě znemožňují zařazení Venezuely mezi svobodné a demokratické země. Opozice je pod velkým tlakem, veřejná kritika režimu je omezována, byla zaznamenána násilná potlačení protivládních demonstrací a jiných akcí opozice, jsou porušována vlastnická práva. Chávez si také vybudoval kult osobnosti nápadně podobný Fidelu Castrovi.
Su-30: Porušení rovnováhy
Svět je znepokojen i zvyšováním vojenských výdajů Venezuely. Země se silně militarizovala a prezident Chávez chce vytvořit „lidové milice“ o síle přesahující dva miliony mužů. Obavy ale způsobují zejména venezuelské nákupy špičkových zbraní, které zcela evidentně přesahují strategické potřeby Venezuely. Hlavním dodavatelem je Rusko, kde si Venezuela objednala např. 100 000 automatických pušek AK-103, bitevní vrtulníky Mi-35M, transportní vrtulníky včetně obřích Mi-26T a zejména 30 bojových letounů Su-30MKV.
Právě Su-30MKV vyvolává největší kontroverzi. Jedná se o špičkový víceúčelový stroj, který může přesně naváděnou municí napadat pozemní, námořní i vzdušné cíle. Su-30 nepochybně patří k nejlepším bojovým letadlům světa. Venezuela bude vlastnit jednoznačně nejvýkonnější stíhačky v Latinské Americe, což způsobí porušení strategické rovnováhy. Vnucuje se otázka, k čemu Venezuela potřebuje tak účinnou zbraň. Argument, že jde o náhradu za F-16, jejichž provoz znemožnilo americké embargo, není zrovna přesvědčivý, protože Su-30 reprezentuje daleko těžší a účinnější kategorii letadel.
Rusko ovšem není jediným dodavatelem. Venezuela chce koupit např. brazilské lehké bojové letouny Super Tucano vhodné pro akce nad džunglí. Terčem kritiky se však stalo i Španělsko; námitky USA sice zhatily záměr Venezuely zakoupit deset transportních letounů C-295 a dvě námořní hlídková letadla CN-235MP, ale zřejmě bude uskutečněna dodávka osmi pobřežních hlídkových lodí značky Navantia. Venezuela uvažuje také o čínských zbraních a probleskly i zprávy, že by mohla koupit severokorejské balistické rakety.
Volby v prosinci 2006
Některé prameny dále naznačují, že Chávezův režim je napojen na kolumbijskou narkomafii, podobně jako se to prokázalo u bolívijského prezidenta Evo Moralese, který je označován za „narkomarxistu“. Venezuela podporuje kolumbijskou teroristickou organizaci FARC, která je v podstatě součástí sítě kokainové mafie. Hugo Chávez odmítá ničení plantáží koky a existuje podezření, že venezuelská vláda kryje dopravu kokainu z Jižní Ameriky do USA vzdušnou i námořní cestou, což už léta provádí také Kuba.
Významným mezníkem pro budoucnost Venezuely budou prezidentské volby, které se budou konat v prosinci 2006. Hugo Chávez samozřejmě hodlá obhájit mandát, ale vedle něj se chce o post prezidenta ucházet dalších 22 kandidátů. Podstatná část z nich ovšem evidentně zastává téměř identické pozice jako sám Chávez a jen málo z nich se dá označit za skutečnou opozici proti autoritářským tendencím současné vlády. Vzhledem k vysoké voličské podpoře je velmi pravděpodobné, že Chávez volby vyhraje. Otázkou ovšem je, jakou cestou toho dosáhne a zda budou prezidentské volby skutečně demokratické, o čemž lze už nyní oprávněně pochybovat. Pokud by se potvrdila neregulérnost voleb a mezinárodní společenství by je neuznalo, mohla by následovat závažná mezinárodně-politická krize, která by dále destabilizovala už tak dost neklidný region Latinské Ameriky.
Lukáš Visingr
autor je spolupracovníkem
Armádního technického magazínu
tisknout