Transformace NATO, jak byla navržena na loňském summitu v Praze, může doznat zásadní změny.
V důsledku rozkolu mezi Spojenými státy na straně jedné a Francií a Německem na straně druhé není zcela zřejmé, do jaké míry se podaří naplnit záměry v oblasti dělby vojenských činností.
Ve vztahu k probíhající reformě českých ozbrojených sil to není příliš vítaná perspektiva. Důvodem je skutečnost, že reforma je mimojiné založena na celkovém zeštíhlení a významném zkvalitnění jednotek, které ve srovnání s ostatními armádami aliance vynikají.
Jedná se především o chemické specialisty. Tito se velmi dobře osvědčili ve válkách v Perském zálivu a to nejen v nedávné operaci Irácká svoboda, ale také v předchozí kampani nazvané Pouštní bouře.
Jejich pozice se ještě více zvýraznila a snadno se lze domýšlet, že za učiněnou nabídkou NATO stojí i partikulární zájem Spojených států, které mají mnoho důvodů pro to, aby se cítily nejvíce ohroženy, což dokládá řada teroristických útoků z posledních dvou let.
USA však nejsou jediné kdo v katalogu ohrožení řadí na přední místo mezinárodní terorismus. Také ostatní země západního světa jsou vystaveny hrozbě teroristických útoků s vážnými důsledky nejen pro vojenské cíle, ale rovněž pro civilní obyvatelstvo.
Napadení chemickými, biologickými či radioaktivními látkami se nedá vyloučit a pravděpodobnost jejich použití je nyní mnohem vyšší, než tomu bylo v minulosti. Specializace českých jednotek na tento typ potenciálních útoků tudíž zcela zapadá do kontextu aktuálních potřeb ochrany členských států NATO.
Vojenský potenciál ČR nepatří k velkým a v průběhu zmiňované reformy bude ještě částečně omezen. Nicméně, zachování již nyní vysoké úrovně specialistů a následně další zvyšování jejich schopností mohou napomoci k zaujetí klíčového místa ČR ve struktuře NATO.
Reálně vzato je budoucí postavení jednotlivých členských států v Alianci odvozeno také od jejich bilaterálních vztahů s Washingtonem. Mimo úvahu nemůže zůstat také skutečnost, že úroveň transatlantických vazeb je klíčem k budoucí podobě NATO. V zájmu ČR by proto mělo být udržení aktivní politiky v této oblasti, která ji zajistí vliv na rozhodnutí přijímaná na vyšší mezinárodní úrovni.
V důsledku rozkolu mezi Spojenými státy na straně jedné a Francií a Německem na straně druhé není zcela zřejmé, do jaké míry se podaří naplnit záměry v oblasti dělby vojenských činností.
Ve vztahu k probíhající reformě českých ozbrojených sil to není příliš vítaná perspektiva. Důvodem je skutečnost, že reforma je mimojiné založena na celkovém zeštíhlení a významném zkvalitnění jednotek, které ve srovnání s ostatními armádami aliance vynikají.
Jedná se především o chemické specialisty. Tito se velmi dobře osvědčili ve válkách v Perském zálivu a to nejen v nedávné operaci Irácká svoboda, ale také v předchozí kampani nazvané Pouštní bouře.
Jejich pozice se ještě více zvýraznila a snadno se lze domýšlet, že za učiněnou nabídkou NATO stojí i partikulární zájem Spojených států, které mají mnoho důvodů pro to, aby se cítily nejvíce ohroženy, což dokládá řada teroristických útoků z posledních dvou let.
USA však nejsou jediné kdo v katalogu ohrožení řadí na přední místo mezinárodní terorismus. Také ostatní země západního světa jsou vystaveny hrozbě teroristických útoků s vážnými důsledky nejen pro vojenské cíle, ale rovněž pro civilní obyvatelstvo.
Napadení chemickými, biologickými či radioaktivními látkami se nedá vyloučit a pravděpodobnost jejich použití je nyní mnohem vyšší, než tomu bylo v minulosti. Specializace českých jednotek na tento typ potenciálních útoků tudíž zcela zapadá do kontextu aktuálních potřeb ochrany členských států NATO.
Vojenský potenciál ČR nepatří k velkým a v průběhu zmiňované reformy bude ještě částečně omezen. Nicméně, zachování již nyní vysoké úrovně specialistů a následně další zvyšování jejich schopností mohou napomoci k zaujetí klíčového místa ČR ve struktuře NATO.
Reálně vzato je budoucí postavení jednotlivých členských států v Alianci odvozeno také od jejich bilaterálních vztahů s Washingtonem. Mimo úvahu nemůže zůstat také skutečnost, že úroveň transatlantických vazeb je klíčem k budoucí podobě NATO. V zájmu ČR by proto mělo být udržení aktivní politiky v této oblasti, která ji zajistí vliv na rozhodnutí přijímaná na vyšší mezinárodní úrovni.
tisknout