V této souvislosti jsou diskutované dva okruhy otázek: 1. dotýkající se způsobu provedení, načasování a vhodnosti provedených personálních změn, 2. zda je utvoření jediné civilní ZS vhodnou cestou k efektivnosti a dostatečné kontrole zpravodajské činnosti v ČR.
Odvolání ředitele
Věnujme nejprve několik poznámek prvnímu ze zmíněných okruhů. V konsolidovaných demokraciích platí za jedno z nepsaných pravidel politické kultury, že k výměně na postu ředitele zpravodajské služby dochází pokud možno uprostřed volebního období tak, aby se personální obsazení postu nestalo předmětem politického boje. Z toho plyne nutnost, aby takováto personální výměna byla výsledkem shody mezi hlavními politickými aktéry.
Odvolání Karla Randáka je ministrem Ivanem Langerem zdůvodňováno jako započetí spojení BIS a ÚZSI. Avšak sloučení civilních bezpečnostních a výzvědných služeb je značně kontroverzním krokem a existují vážné pochybnosti o efektivnosti takovéhoto postupu. O to je překvapivější situace, kdy je dochází k personální výměně na vedoucích pozicích bez širší diskuse a hledání nutného politického konsenzu.
Není také možné přehlédnout, že záměr spojit civilní ZS se neobjevil ani v programových dokumentech samotné ODS. Vážnější diskuse o uspořádání zpravodajských služeb ČR probíhala v ODS v době přípravy zákona o zpravodajských službách ČR z roku 1994. Václav Klaus, tehdy jako předseda vlády prosazoval vznik dvou ZS, ale nakonec musel ustoupit odporu koaličních partnerů i ve vlastní straně. Podruhé bylo téma sjednocení civilních ZS šířeji diskutováno na přelomu tisíciletí v souvislosti se zpracováním analýzy fungování ZS, jejíž části pronikly do médií. Po zvážení možných kladů a záporů bylo rozhodnuto o zachování současného stavu, kdy ÚZSI podléhá ministru vnitra, což je situace demokraciích neobvyklá. Ivan Langer ještě coby stínový ministr vnitra se záměrem na sloučení těchto služeb nepředstoupil před veřejnost a ani jej nepublikoval ve veřejných dokumentech ODS. Je proto překvapivé, jak rychle po svém nástupu do funkce došel k rozhodnutí o nutnosti zahájit sloučení odvoláním ředitele služby.
Odvolání ředitele ÚZSI ostře kontrastuje se současnou zhoršenou bezpečnostní situací. Je velice neobvyklé, aby byl odvolán ředitel ZS v době, kdy se stát nachází ve vážném bezpečnostním ohrožení pokud k tomu neexistují vážné a neodkladné důvody. Avšak ministr vnitra žádné takto závažné důvody nepředložil. V této souvislosti je také chybné tvrzení, že odvolání ředitele nemá přímý vliv na fungování zpravodajské služby. Vzhledem k nutnosti práce v utajení a omezeným možnostem vnější kontroly se ředitel každé funkční zpravodajské organizace nachází ve specifickém postavení, které není možné srovnávat s pozicí ředitelů jiných státních úřadů. Personální obsazení pozice ředitele je pro každou ZS klíčovou otázkou, která přímo ovlivňuje možnosti fungování služby.
Je reorganizace nutná?
Otázky z druhého okruhu, tedy organizace a kontrola ZS v ČR zasluhují důkladnou analýzu a do krátkého komentáře se může vejít pouze několik poznámek. Především zdůvodnění spojení výzvědné a bezpečnostní ZS nutností dostat obě ZS pod kontrolu parlamentu je poněkud pochybné, protože i rozdělení ZS dle pole jejich působnosti mezi více oddělených organizací je samo o sobě účinným nástrojem kontroly ZS. Jedná se tak o upřednostnění jedné formy kontroly ZS před jinou.
Není také pravdou, že by se ÚZSI nacházel zcela mimo kontrolu parlamentu. Přestože dosud nebyly upraveny podmínky pro takovouto kontrolu přímo v zákonně na neformální úrovni byla ustavena komunikace mezi členy výboru pro obranu a bezpečnost a ředitelem ÚZSI. Sám Karel Randák se před pouhými několika měsíci vyslovoval pro zákonné ustavení kontrolních orgánů poslanecké sněmovny do jejichž působnosti by byl zahrnut i ÚZSI.
Současná situace, kdy jeden člověk zastává pozici ředitele ÚZSI i BIS působí vážné pochybnosti i z právního hlediska. Zatímco ředitel BIS je ze zákona odpovědný vládě ředitel ÚZSI je podřízen ministru vnitra. U BIS se od dob premiéra Vladimíra Špidly ustálila praxe, že ředitel BIS podléhá přímo premiérovi a není tedy jasné jak řešit současnou situaci, kdy oba posty zastává jeden člověk. Měl by tedy Jiří Lang v otázkách BIS podléhat premiérovi a v otázkách ÚZSI ministru vnitra? Podobně nejasná je i situace při ukládání úkolů, protože oběma službám mohou ukládat úkoly vláda a prezident, ale v případě ÚZSI se tak děje opět prostřednictvím ministra vnitra. Prozatím jsme se od vlády nedočkali informace, jak chce naznačené právní problémy řešit v mezích zákona.
U ZS existuje přímá souvislost mezi jejich výkonností a hloubkou prováděné reformy, jinak řečeno každá reforma je nutně spojena s dočasným poklesem výkonnosti. Platí zde zásada opatrnosti, kterou je možné vyjádřit slovy neměňme co již funguje, pokud k tomu nemáme opravdu pádné důvody.
Postup vlády je však zcela opačný: přestože k žádnému zásadnímu selhání ÚZSI nedošlo připravuje radikální reorganizaci a přistupuje k personálním změnám. Neexistuje ideální model konstelace ZS a kontrolních institucí demokratického státu. Ve světě lze nalézt celou řadu odlišných možností a konkrétní volba musí vždy vycházet z aktuálních podmínek a za stávající situace by bezpečnost státu měla být hodnocena na prvním místě. Zdůvodnění pro reorganizaci poskytnuté Ivanem Langerem jsou značně nepřesvědčivá a jen nahrávají spekulacím o možných skrytých důvodech jeho personálních kroků směrem ke Karlu Randákovi.
Karel Zetocha
autor je interním doktorandem
na katedře politologie
Fakulty sociálních studií
Masarykovy univerzity v Brně
tisknout