S přihlédnutím k lineárnímu nárůstu dynamiky proměny bezpečnostního prostředí se dá reálně předpokládat, že ve finále pak „ročenka 2016“ bude spíše na události bohatší, nežli skromnější. Bezpečnostní experti, politologové, politici, diplomaté, žurnalisté, blogeři i diskutéři na sociálních sítích budou mít plné ruce a klávesnice práce, aby na vše stihli náležitě reagovat.
Ukáže se, zda se naplní prognózy predikující, že rok 2016 bude rokem zlomu v dalším vývoji Evropské unie, ruských snah o změnu statu quo ještě v rámci končící Obamovy administrativy, sunnitsko-šítských vztahů, brexitu či co přinese volba amerického prezidenta.
Lidé si do nového roku tradičně přejí zejména hodně štěstí. Patrně však nikoliv to nejlepší, s čím bychom do roku 2016 mohli vstoupit, je wishful thinking. Výzvy, které rok 2016 přinese, nevyřešíme namlouváním si, že nakonec vše samo nějak dobře dopadne. Západní elity i veřejnost jsou pomalu vyčerpané z permanentního řešení kontinuálně navazujících a vzájemně se propojujících krizí táhnoucích se už osmým rokem.
Takováto společnost pak bývá náchylnější buď k populismu, anebo k přepnutí do psychického módu realitu potlačujících zbožných přání.
Přitom rok 2015 přinesl naději - idea revolučního marxismu nepřeskočila navzdory některým prognózám z Řecka do Španělska, stejně jako na druhé straně spektra krajní pravice navzdory slušnému výsledku nakonec neobsadila francouzské regionální vlády.
Někdy se však bohužel zdá, že Česká republika ještě úplně mentálně nevystoupila z psychického traumatu let 1938 a 1968 - který se dá vyjádřit: „spojencům nemůžeme důvěřovat, nic nemůžeme ovlivnit a vše se zase kolem nás nakonec nějak samo vyřeší“.
Právě naopak. Dosud nikdy Česká republika neměla spolehlivější spojence a současně další budoucnost České republiky neležela především v českých rukou, jako tomu je právě dnes. Pokud následující roky opravdu budou zlomové, tak bude na rozdíl od let 1938 i 1968 záležet zejména na nás, ke komu se sami na základě samostatného vnitřního rozhodnutí zařadíme, a nikoliv, kam budeme nedobrovolně zařazeni.
Zbyněk Pavlačík
autor je předsedou Jagello 2000
tisknout