Hlavní „námořní benzínka“ pro spojenecké hlídky a operace v severním Atlantiku vznikne v Helguvíku na jihozápadě ostrova. Projekt zahrnuje 390 metrů dlouhé přístavní molo, které zde má umožnit kotvit spojeneckým vojenským plavidlům, a také vybudování skladovacích kapacit pro 25 tisíc kubických metrů lodního paliva.
Náklady bude hradit Aliance, přičemž investice se odhaduje na zhruba 67 milionů dolarů. Přípravné práce už začaly, samotná výstavba má začít koncem roku 2026 a úplné dokončení logistického centra je plánováno o tři roky později.
„Je důležité posílit obrannou infrastrukturu a kapacity zde na Islandu, abychom mohli lépe zajistit podporu pro plavidla Aliance, která provádějí dohled a operace v severním Atlantiku. Toto zařízení bude užitečné i pro nás a přispěje ke zvýšení bezpečnosti, pokud jde o dodávky paliva a přístavní zařízení,“ konstatovala šéfka islandské diplomacie Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir s tím, alianční zařízení bude využitelné i pro civilní účely.
Aliance zvažovala vybudování skladu paliv na Islandu už nejméně od roku 2018. Zásobníky měly podle tehdejších plánů obsáhnout až 40 milionů litrů paliva pro letadlové lodě a letecké palivo pro jejich palubní stíhačky. Americké námořnictvo přitom kdysi během studené války provozovalo velký sklad paliva v Hvalfjörðuru.
My sincere thanks to @SecGenNATO Mark Rutte for his visit to 🇮🇸 today & for an excellent conversation about Iceland’s role in #NATO, security in the Euro-Atlantic area & our common determination to continue to safeguard & strengthen our Alliance. https://t.co/Fw0A2Sc8ne https://t.co/VGDMFuy6di
Ostrovní Island, země s méně než 400 000 obyvateli, je zakládajícím členem NATO, ale vlastní armádu v pravém slova smyslu nemá. Oblast kolem je považována za strategickou. Tvoří totiž přímé spojení z ruských přístavů Murmansk, Severomorsk, Archangelsk a Kandalakša se severním Atlantikem a tedy i s USA.
Nové centrum umožní vojenským plavidlům NATO doplňovat palivo během jejich hlídkování v Arktidě. A stejně tak v případě konfliktu s Ruskem by ostrov byl klíčovou zastávkou a opěrným bodem pro spojenecké námořní operace. Stejně jako v dobách studené války se Sovětským svazem.
Tehdy právě tady v okolních vodách nepřetržitě hlídkovaly velké flotily Sovětského svazu a NATO. V osmdesátých letech 20. století bylo Norské moře a takzvaná „mezera či skulina GIUK“ (podle počátečních písmen Grónska, Islandu a Británie) prakticky přední linií případného střetu. Pro Sověty představovalo životně důležité teritorium pro vedení operací a pro Alianci zase klíčový opěrný bod pro údery na sovětské přístavy v Barentsově moři.
Zjeví se, doplní palivo a zmizí. Bombardéry B-2 startují z ostrova nad Evropu |
Stálé jednotky včetně protiponorkových letounů a stíhaček odsud Američané stáhli v roce 2006, v ochraně ostrova se pak začali střídat s některými aliančními spojenci včetně České republiky. A relativní klid panoval až do ruské anexe Krymu v roce 2014 a prudkého zhoršení vztahů mezi Moskvou a Západem.
„Vaše strategická pozice je základem bezpečnosti Severní Ameriky a Evropy – na moři, pod hladinou i ve vzduchu,“ konstatoval šéf NATO Mark Rutte na sklonku minulého týdne během své první cesty na Island po nástupu do funkce. Připomněl, že na ostrově už jsou umístěny kritické systémy protivzdušné obrany, dohledu a včasného varování jako součást Integrované protivzdušné a raketové obrany NATO a že ostrov také poskytuje infrastrukturu na letecké základně v Keflavíku pro pravidelné letecké hlídkování v širším okolí ostrova.
„Jako země jste očima a ušima pro mnoho z nás v NATO,“ prohlásil Rutte.
Oznámení o stavbě klíčového aliančního zařízení přichází jen krátce poté, co ředitel německé zahraniční rozvědky Martin Jaeger znovu varoval, že Rusko usilovně pracuje na tom, aby bylo do roku 2029 schopno útočit na země NATO. Rusko podle něj v tomto ohledu představuje přímou hrozbu a nynější „ledový mír“ by mohl kdykoli propuknout ve „vyhrocenou konfrontaci“. A ruská hrozba podle zpravodajců nezmizí ani po případném uzavření mírové dohody na Ukrajině.
S ruskou válkou na Ukrajině tak význam Islandu kvůli jeho poloze znovu rapidně vzrostl. Nejen kvůli ruským ponorkám, stále častěji se potulujícím okolními vodami, ale také kvůli ochraně podmořských kabelů a zachování schopnosti včasného varování pro zbytek Evropy i USA.
Very pleased to be in Reykjavík and see Prime Minister @KristrunFrosta and Foreign Minister @thorgkatrin
Iceland is a highly valued member of #NATO and a staunch supporter of #Ukraine
Your strategic position underpins security for North America & Europe and your resilience & https://t.co/cXKGvSj0YL
Islandská pobřežní stráž v posledních dvou letech letech znatelně posílila monitorování podmořských kabelů u pobřeží Islandu. Úřady totiž opakovaně zaznamenaly pohyb neidentifikovaných plavidel v okolních vodách.
Země se také připojila k sankcím takzvané ruské stínové flotily, tedy nákladních plavidel plujících pod pod vlajkami jiných národů, které Rusko využívá k obcházení mezinárodních sankcí. Rusko v posledních měsících čelilo několika obviněním, že plavidla stínové flotily využívá k sabotážím podmořských kabelů například v Baltském moři.
Podmořské kabely jsou životně důležité pro islandskou komunikační infrastrukturu a jakékoli narušení by mohlo mít vážné následky pro celou zemi. „Náš bezpečnostní model funguje. Jen ho musíme dále posílit. Nejde o změnu způsobu, jakým zajišťujeme bezpečnost, ale o to, abychom ji učinili robustnější,“ uvedla premiérka Kristrún Frostadóttir.
Gotland ubráníme, tvrdí Švédové o strategickém ostrově uprostřed Baltu |
Rusko přitom zóně věnuje nemalou pozornost, protože Arktida je pro Moskvu vzhledem k ruským ekonomickým zájmům citlivou oblastí.
Podle analytiků by navíc pokračující ruská válka na Ukrajině mohla také Rusko nakonec dotlačit k tomu, že bude klást daleko větší důraz na svou zatím nedotčenou Severní flotilu, zatímco Černomořská flotila je zdecimovaná ukrajinskými údery a nemůže se prakticky hnout a pro Baltskou flotilu se „domovské“ Baltské moře stalo po vstupu Švédska a Finska do NATO prakticky cizím hřištěm.
tisknout