Evropě kvůli váhavosti při prosazování strategických bezpečnostních cílů na Ukrajině hrozí, že nakonec nebude u mírových jednání, tvrdí nejnovější analýza Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR).
To podle expertů podkopává jak pozici Kyjeva, tak roli Evropy při utváření stabilního evropského bezpečnostního řádu. Ukrajině by proto evropské země měly dát jasné bezpečnostní záruky.
Analytici navrhují tři modely nebo jejich případné kombinace, které by Kyjevu zaručily přežití a Moskvu odradily od dalšího válčení. A to nad rámec dvoustranných bezpečnostních ujištění, které s Ukrajinou postupně uzavřela řada západních zemí.
„Pouze solidní a důvěryhodné bezpečnostní záruky mohou zajistit, že Rusko za pár let nezahájí novou válku a budou motivovat Ukrajince, aby zůstali a znovu vybudovali svou zemi. Alternativa – země vyčerpaná léty válek a masivní migrace – by byla pro EU velkou výzvou,“ konstatovali Marie Dumoulinová a Camille Grand z ECFR. Varovali, že v zájmu Evropy rozhodně není mít z Ukrajiny polorozpadlý stát v bezpečnostním vakuu nebo další Bělorusko – autoritářský a zkorumpovaný ruský satelit.
Just read the Budapest Memorandum—six short paragraphs, and Russia has broken every single one. Why would anyone believe Russia will keep any agreement without it being backed by decisive force? https://t.co/YucYezaLZ3
Model „dikobraz“
První z možností je podle expertů co nejdříve vytvořit „po zuby vyzbrojenou“ Ukrajinu, která by mohla úspěšně čelit jakékoli nové ruské agresi. Země by se proměnila doslova v „dikobraza“, který by svými ostny Moskvu odrazoval od dalších vpádů. Tento nesmírně nákladný model by ovšem podle analytiků nemusel být politicky udržitelný vzhledem k debatám o evropské a americké pomoci Ukrajině.
Korejský model
Varianta předpokládá podobné řešení jako po příměří na Korejském poloostrově a trvalou přítomnost západních vojenských jednotek na Ukrajině, které by bránily obnovení konfliktu. Šlo by o desetitisíce zahraničních vojáků – tedy dostatečně silné počty k účinnému odrazení od další agrese.
Pro Evropu pode expertů opět náročná a nákladná varianta, protože hlavní tíhu mírové mise by musely nést především evropské země. A velitelská struktura pro takovou přítomnost, ať už pod vedením NATO, EU nebo ad-hoc koalice by zřejmě také byla citlivým bodem ve vztazích Washingtonem.
Západoněmecký model
V tomto scénáři by Ukrajina dostala pozvánku ke vstupu do NATO a rychle by do Aliance vstoupila. A to i přesto, že by neovládala celé své území. „Z vojenského hlediska by to byl nejsilnější a nejúčinnější signál, protože by Kyjevu poskytl nejspolehlivější bezpečnostní pojistku,“ shodli se analytici. Ukrajinu by také pevně zakotvila v obranné a odstrašující pozici NATO a začlenila by ji do plánovacích struktur.
Ačkoliv situace Ukrajiny je pochopitelně jiná, než tomu bylo v roce 1955 při vstupu „Západního“ Německa do NATO, nabízí tehdejší události pro takové řešení zajímavý a využitelný precedens. Spolková republika Německo totiž tehdy také vstoupila mezi spojence, aniž by uznala vznik východního Německa pod sovětskou nadvládou nebo poválečné hranice Německa, přičemž čelila omezením ve svém vojenském postavení a vyloučila Západní Berlín z působnosti článku 5. Washingtonské smlouvy o kolektivní obraně, tedy že by měli ostatní členové NATO společně přispěchat město bránit.
Tisíc dní války. Putin vypustil severokorejského džina a Evropa je v ohrožení |
„Evropa si musí ujasnit, jaký mix ze tří přístupů upřednostňuje a který by nejlépe sloužil jejím dlouhodobým bezpečnostním zájmům,“ vyzvali Dumoulinová a Grand. Mnoho evropských vlád již sice naznačilo, že členství Ukrajiny v NATO podporují, jde však o kontroverzní téma. Několik spojenců v čele s Maďarskem je ostře proti, zatímco další státy zůstávají zdrženlivé.
„Alternativa – poskytování solidních záruk vojenské pomoci v případě obnovení konfliktu – se však nemusí ukázat jako optimální,“ varovali analytici s tím, že zajištění evropských bezpečnostních zájmů v dlouhodobém horizontu bude možné pouze tehdy, bude-li Ukrajina v době zahájení rozhovorů v příznivé pozici.
Kreml stále pomýšlí na vítězství
Evropa by se proto měla v nadcházejících měsících snažit pomoci Ukrajině zlepšit její postavení na bojišti, které bude definovat vyjednávací sílu Kyjeva při zahájení jednání, možná již v roce 2025. Pomoc poskytnutá Ukrajině by měla být vnímána jako investice do bezpečnost budoucnosti Evropy.
„Kreml si myslí, že může na bitevním poli zvítězit a nebude vyjednávat o ničem jiném, než bezpodmínečné kapitulaci. Putinovy požadavky jsou extrémní, což velmi komplikuje jakékoli vyjednávání,“ tvrdí experti. Úlohou Evropy je tedy změnit tento kalkul a přesvědčit Moskvu, že její maximalistické válečné cíle nejsou dosažitelné. To vyžaduje silnou politickou podporu s ekonomickou a vojenskou pomocí, a to i bez paralelního úsilí Washingtonu.
Velká prohlášení nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, že ukončí válku a Ukrajině „do 24 hodin“, jsou totiž podle analytiků lichá, protože Trump jasný plán nemá a úspěch závisí na tom, aby obě strany byly připraveny na kompromisy – v této fázi nepravděpodobné.
Putin ukazuje svaly a chce mobilizovat pátou kolonu, říká expert na jaderné zbraně |
„Kreml ze své strany stále usiluje o plné a úplné vítězství. Jeho cílem je zmocnit se ještě většího ukrajinského území, než má v současnosti pod kontrolou, a přitom předstírat otevřenost k jednáním, která závisí na tom, že se Ukrajina vzdá své suverenity a uzná ruské anexe,“ konstatovali Dumoulinová a Grand.
A členské státy EU se zdají být ochromeny vyhlídkou na uspěchané mírové vyjednávání o Ukrajině a ukončení americké vojenské pomoci Kyjevu. Od invaze se přitom zavázaly podporovat Kyjev „tak dlouho, jak to bude potřeba“, protože jim to přišlo jako správná věc, ne proto, že zvažovaly strategické důsledky.
Rusko může být ještě hrozivější
Analytici upozornili, že nyní možná některé evropské země přecházejí od jednoho etického postoje (“obrana evropské demokracie proti brutálnímu autokratickému agresorovi“) k jinému (“podpora míru“), ovšem opět s malým ohledem na své vlastní strategické zájmy.
A zatímco severní, střední a východní Evropa trvá na tom, že ukrajinský osud je „existenční záležitostí celé Evropy, další evropské státy pomalu přiznávají ochotu přistoupit na kompromis kvůli zastavení bojů.
Jedno je ovšem podle analytiků jisté. Bez ohledu na výsledek války, Rusko s největší pravděpodobností zůstane v nadcházejících letech výzvou pro evropskou bezpečnost a pilíře evropské bezpečnostní architektury po studené válce nebudou obnoveny.
„Rusko bude i nadále představovat přímou či nepřímou hrozbu pro Evropu v mnoha oblastech, od Arktidy a evropského dálného severu až po oblasti Baltského a Černé moře. Nadále bude vyvíjet tlak v postsovětském prostoru, od Běloruska po Moldavsko a od Ukrajiny po jižní Kavkaz. Hybridní taktika pod prahem velkého konfliktu, včetně kybernetických útoků, zaměřených na podmořskou infrastrukturu, zpravodajské operace a volební zásahy, bude pokračovat a potenciálně se rozšíří,“ obávají se Dumoulinová a Grand.
A zároveň řada západních vojenských představitelů odhaduje, že Rusko během pěti až sedmi let obnoví své pozemní síly a konvenční útočné kapacity a bude hrozivější než kdykoli předtím od konce studené války.
tisknout